Západ v pasti, je závislý na ruské jaderné energetice
Válka na Ukrajině, která vyvolala energetickou krizi nebývalých rozměrů, odhalila závislost Evropy nejen na ruském plynu a ropě. Další závislosti je věnovaná menší pozornost, přestože díky tomuto „vztahu“ proudí k Putinovi stovky milionů eur na „provoz“ války s Ukrajinou. Achillovou patou Západu je podřízenost vůči Kremlu v oblasti jaderného průmyslu.
Uhlí, ropa, plyn, cenový strop, sankce. Narativ, který se na nás valí ze všech stran. Je ale ještě jedna důležitá věc, kterou odhalila válka na Ukrajině. A to evropskou a světovou závislost na ruském jaderném průmyslu. Ačkoli je gigant v oblasti atomové energie Rosatom mocným nástrojem vlivu Vladimira Putina, toto odvětví bylo dosud sankcí ušetřeno. Evropská unie je závislá nejen na samotném uranu. „Závislost na jaderné energii je obzvláště silná, protože se nejedná pouze o závislost na materiálu, ale také na technologiích a průmyslových kapacitách,“ uvedl pro deník LeMonde Yves Marignac, odborník na jadernou energetiku
Ruský jaderný průmysl je nezbytný pro provoz mnoha elektráren v Evropě.
Na palivu z Ruska jsou stále závislé i české, slovenské a finské reaktory. (V případě Česka jsou už vybráni noví dodavatelé pro Temelín). EU má 18 z přibližně 100 aktivních reaktorů převážně v zemích bývalého sovětského bloku. Například v České republice se šest bloků stará o téměř 37 % výroby energie a pokud jde o o přírodní uran, podle evropské agentury Euratom bylo Rusko v roce 2021 třetím dodavatelem EU s 20% podílem na trhu. Na druhém místě byl Kazachstán.
Kromě EU jsou na Rusku do značné míry závislé také Spojené státy. „Moskva může kdykoli snížit dostupné celosvětové dodávky jaderného paliva na polovinu a nejexponovanějším trhem na světě jsou Spojené státy,“ odhadl Paul Dabbar, bývalý náměstek ministra energetiky USA.
Ruská jaderná energetika – sankce, kterou Západ neschválil
Jak píše LeMonde, Evropský parlament sice vyzval k „úplnému embargu“ na dovoz uhlí, ropy, plynu, ale také jaderného paliva z Ruska. Po devíti měsících války a osmi kolech sankcí je však atomový průmysl jedním z mála odvětví, kterých se omezení k velké lítosti ukrajinských představitelů netýkají. Dokonce se na něj vztahují výjimky: Nákladní letadla přilétající z Moskvy a přepravující palivo určené pro slovenské a maďarské elektrárny mohla cestovat, navzdory uzavření evropského vzdušného prostoru pro ruská letadla.
„Evropská komise to nikdy nenavrhla, protože by to mělo na některé východní členské státy, silně závislé na ruské infrastruktuře a technologiích, větší dopad než pro Rusko samotné,“ řekl novinářskému týmu Investigate Europe nejmenovaný diplomatický zdroj. Největší odpor se přitom očekával z Maďarska a Bulharska informuje deník E15.
Západ hledá cestu ven
Už se ale objevují první náznaky, že se Západ snaží z ruské uranové pasti vymanit. Kazašská těžební společnost Kazatomprom už v srpnu zvýšila svůj cíl těžby do roku 2024 na základě očekávání většího zájmu o surovinu neruského původu, uvádí server E15.
Nahradit ruský import by tak teoreticky nemělo být složité a hlavní pozornost se upírá k Astaně. Problémem není jen těžba samotná.
Po těžbě se totiž musí zpracovat, konvertovat do plynného skupenství na a následně obohatit. Na světě jsou přitom pouze čtyři závody na komerční konverzi uranu: ve Francii, Kanadě, Číně a v Rusku.
„Vzhledem k válce na Ukrajině musí nyní USA a EU zvážit, jak snížit svou závislost na Rosatomu,“ shodli se později představitelé francouzské skupiny Orano.