Tajný odposlech ruského vojáka: „Nikdo nechce bojovat. Idiotské velení nám rozkázalo, ať postupujeme přes naše vlastní minové pole.“
Ukrajinská rozvědka zachytila telefonát, na kterém ruský voják hovoří se svou tetou. Kromě jeho fyzického zdraví stařenku zajímá i její ekonomická prosperita a tak vojákovi radí, aby sebral vše, co může. Záznam přeložil kanál 4TheRecord.
Na začátku hovoru se paní ptá, jak se vlastně ruský voják má. Ten, jako snad každý voják na zachycených hovorech, nepředstírá nadšení. Právě naopak. Podle něj je tam všude mokro a vlhko. „Hnijeme tu v zemi,“ popisuje hrozné podmínky v zákopech.
Se prostě ohřejte, ne?
Paní mu odpovídá entuziastickým, konverzačním tónem. „Žádné místo k osušení, co? To je strašné.“ Na to jí voják řekl, že tam je všechno mokré, že tam není ani jediné suché místo. Paní mu nabídla skvělou radu – možná by měli zkusit postavit nějaká ohniště a ohřát se.
Podrážděný voják tuhle skvělou radu okamžitě zavrhl. Prý to zkoušeli, postavit ohniště a zapálit oheň, aby se ohřáli a osušili. Kouř však odhalil jejich polohu a Ukrajinci spustili palbu z minometů. Paní se zeptala, jestli jim někdo přijde na pomoc.
Neznají svou polohu, aby nemohli utéct
„Ne, nic nepřijde. Vůbec nic,“ řekl voják a dodal, že jsou hladoví, mokří a že se schyluje ke vzpouře. Nikdo z vojáků neví, kde přesně jsou. Je to prý záměr Vojenské policie Ruské federace. Když někdo hrozné podmínky své jednotky opustí, tak ho Vojenská policie chytí a pošle buď zpátky, nebo k jiné jednotce. „Nikdo nechce bojovat. Každý jenom hledá, jak uniknout,“ pokračoval. Paní mu řekla, že doufá, že vojáka pošlou domů.
Podle vojáka je situace na frontě brutální. Nikdo neví, kdy ho pošlou domů a nikdo nečeká, že by jim přišel někdo na pomoc. Zoufalá žena mu radí, aby si vykopal zákop a seděl tam, než to skončí. Mezitím si voják začal stěžovat na to, že „idiotické velení“ sedí ve vyhřívaných zákopech a dává „idiotské rozkazy.“
Statečnost
„Říkají nám, abychom šli do útoku. Před našimi zákopy je to ale zaminované. Idiotské velení nám rozkázalo, ať postupujeme přes naše vlastní minové pole. Jaký postup ale, když tam jsou miny? Na to nám řekli, že prý máme být stateční! Idioti!“ Podle vojáka jejich velení sedí v bezpečných, vyhřátých bunkrech a oni se musí krčit pod celofánem. Dodává, že celá válka je nedostatečně připravená a uspěchaná.
Válečná kořist
Poté paní stočila rozhovor k otázce jejich živobytí. Připomněla vojákovi, že to růžové není ani u nich doma. Jsou chudí, podle jejích slov vůbec nic nemají. „Nebuď hlupák. Seber vše, co můžeš!“ řekla mu. Voják však odpověděl, že jsou 20 kilometrů od nejbližších obydlí, že jsou uprostřed pole a že široko daleko nic není, pouze destrukce a pustina.
„Někdo tam musí dělat průzkum, ne? Najdi něco někde v nějaké vesnici, přines aspoň něco zpátky!“ domlouvá mu teta. „Jaký průzkum? Nic takového nemáme. Naše artilerie náhodně střílí do všech směrů. Jen tak!“ odhalil amatérismus ruských vojenských sil.
Zdroj: Ukrajinská rozvědka, 4TheRecord, redakce