Podzemní řeka na Ukrajině pomalu vydává svá děsivá tajemství
LVOV – Andrij Ryštun už třináct let zkoumá a odhaluje tajemství řeky Poltva, kterou v 19. století nechaly úřady ukrýt v podzemí pod západoukrajinským městem Lvov. Dnes už si většina návštěvníků slavných památek ani neuvědomuje, že se prochází nad skrytou řekou s děsivou historií, píše stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) na svém webu.
Odborník na informační technologie Ryštun si bere detektor plynu a vstupuje do temné sítě pod Lvovem. Vydává se stejnou vodní cestou jako Židé, kteří se zde ukrývali během druhé světové války. Řeka Poltva kdysi závodila centrem města v otevřeném korytě, ale s rostoucím počtem obyvatel se úzký vodní tok stával čím dál tím víc znečištěným. Na začátku roku 1839 proto začaly rakouské úřady odvádět Poltvu do záměrně budovaných podzemních tunelů, které řeku propojily s lvovským kanalizačním systémem. Poté, co nacistické Německo v roce 1941 napadlo Sovětský svaz, se vlhké a zatuchlé tunely proměnily v místo záchrany pro stovky Židů unikajících z ghetta nebo před davovým násilím, kterého se ve Lvově dopouštěli někteří Ukrajinci.
Další místní badatel Oleksander Ivanov v září na základě pamětí jednoho z přeživších holocaustu našel místo, kde se skupina Židů z ghetta v podzemí schovávala. Objevil prostor, kde se nacházely mimo jiné knihy, láhev německého piva a silně zrezivělé svítidlo. Židé se tehdy do podzemní sítě překopali z ghetta tunelem. Podle místního historika zoufalých uprchlíků objevili pracovníci kanalizací a přestože se z nich nejprve pokusili vymámit peníze, nakonec jim začali pomáhat a nosili jim jídlo. Skupina, kterou tvořilo i několik dětí, z úkrytu vyšla až poté, co Lvov v červenci 1944 dobyla sovětská armáda. Z přibližně 160 000 Židů, kteří ve městě žili před válkou, přežilo jen 2000.
Řeka ale ukrývá i další tajemství. Ryštun věří, že ji lidé využívali jako úkryt i během vrcholících stalinských represí ve 30. letech 20. století. Do útrob podzemní řeky se odvážil poprvé v roce 2008 a už krátce nato se stal pravidelným návštěvníkem desítek kilometrů tunelů a průtoků. Někdy tam stráví i osm hodin. „Poltva je obrovská. I teď, po tolika letech, nacházím přítokové tunely, které jsem nikdy předtím neviděl. Kromě historie je zde i určitá estetika, která mě přitahuje,“ vypráví. V jedné části se podle Andrije nachází úsek vytvořený z červených cihel, kterému průzkumníci přezdívali „měsíční strop“. Když se kondenzace rozzáří ve světle lamp, vypadá to prý jako hvězdy.
Skupina asi padesáti nadšenců zkoumajících útroby lvovského podzemí společně spravuje webové stránky a pravidelně informuje o objevech v Poltvě. Výpravy ale nejsou bez rizika. V tak úzkých vodních tocích mohou i vzdálené deště znamenat náhlý příval vody. „Pokud dodržujete všechna pravidla, je to bezpečné. Za deštivého počasí dolů nechodíme. Za třináct let jsem nezažil nebezpečnou situaci. Absolutně ale nepřichází v úvahu jít dolů sám nebo opilý. Musíte se chovat obezřetně,“ upozorňuje Ryštun. V objevování podzemní Poltvy hodlá pokračovat, přestože se do některých částí zatím stále ještě neosmělil.
Zdroj: Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL)