IKEA: Jeden z největších řetězců s nábytkem začal prodejem rámečků a per

Ingvar Kamprad nebyl žádný podnikatelský génius v obleku. Měl problémy s počítáním, jezdil starým autem a celý život se držel při zemi. Přesto se mu povedlo vybudovat značku, kterou dnes zná celý svět. IKEA není jen o nábytku – je o chytrých nápadech, jednoduchosti a filozofii, která vzešla z jedné skromné švédské vesnice.

Dítě z lesa, které mělo čich na obchod

Ingvar Kamprad nepocházel z ničeho výjimečného. Narodil se na venkově v jižním Švédsku, v oblasti Småland, kterou by mnozí popsali jako chudou, ale hrdou. Už jako malý kluk měl obchodního ducha – vozil se na kole a prodával sirky, sem tam rybičky nebo vánoční ozdoby. Sousedé si ho pamatovali jako zvídavého, trochu uzavřeného chlapce, který ale měl v hlavě jasno: chce podnikat.

Ve svých sedmnácti letech založil firmu IKEA. Název vznikl prostě – podle jeho jména (Ingvar Kamprad), rodinné farmy Elmtaryd a vesnice Agunnaryd. IKEA tehdy prodávala drobnosti – rámečky, pera, peněženky. Nic, co by naznačovalo, že z toho jednou bude impérium.

Jenže Kamprad měl jednu zásadní schopnost – viděl věci jinak než ostatní.

Chyby, které se ukázaly jako výhoda

Kamprad celý život bojoval s dyskalkulií – poruchou, která ztěžuje práci s čísly. Pro někoho, kdo chce podnikat, to zní skoro jako konec hry ještě před začátkem. Jenže u něj se to obrátilo ve výhodu.

Nezajímal se o složité tabulky nebo účetní kličky. Raději přemýšlel, jak dělat věci jednoduše. Ne technicky, ale selským rozumem. A právě díky tomu přišel s nápadem, který změnil pravidla hry – nábytek rozložený do krabice, který si zákazník doma sám složí. Dnes to zní jako samozřejmost, ale v 50. letech to byl malý šok. A současně revoluce.

„Dobře a levně“ – jednoduché pravidlo, které funguje

Kamprad byl posedlý úsporou – času, prostoru, peněz. Ne proto, že by byl lakomý. Ale protože věřil, že kvalitní věci by měly být dostupné všem. Ne každý si může dovolit designový nábytek za desítky tisíc, ale každý si zaslouží mít hezky zařízený domov.

Když jeho firma začala prodávat nábytek, šel na to chytře. Žádné přeplácané designy, žádné luxusní materiály. Jen čisté linie, dobrý nápad, snadná přeprava. IKEA se rychle odlišila od konkurence a zákazníci si ji oblíbili. Nejen kvůli ceně, ale i kvůli stylu. A atmosféře.

Zmatek v číslech? Tak si pojmenujme skříň po městě

Jedna z nejroztomilejších zvláštností IKEA je systém pojmenování produktů. Žádné nudné kódy, žádné sériová čísla. Místo toho pohovky, které se jmenují jako švédská města, nebo skříně, které zní jako norské fjordy.

Důvod? Kamprad si čísla nepamatoval. A tak vymyslel systém, který byl nejen praktičtější, ale i zábavnější.

Postele a skříně? Norská jména.
Sedací soupravy a křesla? Švédská města.
Kancelářský nábytek? Finské názvy.
Koberce? Dánská slova.
A tak dál.
Dnes je z toho jeden z rozpoznávacích znaků IKEA. A když se podíváte na regál jménem BILLY nebo stůl LINNMON, je to vlastně milé – nábytek, který má jméno.

Zbytečně se nechlubit a pracovat

Kamprad nikdy neusiloval o lesk reflektorů. Létal turistickou třídou, jezdil starým Volvem, bydlel v obyčejných hotelech. Tvrdil, že nadměrný luxus je formou společenské nemoci. A že firma má být štíhlá – nejen v nákladech, ale i v přístupu.

V IKEA se tahle mentalita drží dodnes. Není to korporát, kde vše řídí excelové tabulky. Je to firma, která pořád chce být „blízko lidem“. A právě díky tomu přežila i v době, kdy konkurence tvrdě tlačí na pilu.

Odkaz, který se nedá sešroubovat – ale trvá
Ingvar Kamprad zemřel v roce 2018, ve svých devadesáti jedna letech. Jeho příběh ukazuje, že úspěch nemusí být o titulech, tabulkách a dokonalých plánech. Někdy stačí skromnost, empatie a odvaha udělat věci po svém.

Ať už si o IKEA myslíte cokoliv – jedno se musí nechat. Kamprad dokázal změnit svět. A přitom zůstal nohama na zemi. Takových lidí není mnoho.

Zdroje: frews.cz, neviditelnypes.lidovky.cz