Středověcí lidé praktikovali zvláštní, chytrou techniku spánku. Ráno se budili odpočatí a plní sil
První noc bývala kratší než ta druhá, ale dohromady dávaly překvapivě svěží ráno. Když padla tma, lidé ulehli, po pár hodinách se probudili a teprve potom přišel druhý spánek, který je donesl až k úsvitu. Nešlo o poruchu, nýbrž o běžný rytmus doby bez elektřiny. Historici mu říkají segmentovaný, dvoufázový spánek.
Zní to neobvykle, ale není to výstřelek. O prvním a druhém spánku se dočtete v kronikách, lékařských pojednáních i literatuře. Teprve 19. století a průmyslové směny stlačily noc do jedné kompaktní osmihodinovky. A možná nám přitom zmizel i malý, tichý kus času, který měl překvapivou moc zklidnit hlavu.
Jak to probíhalo noc, co noc
Typická domácnost ulehala krátce po setmění. Zhruba po třech až čtyřech hodinách přišlo přirozené probuzení – bez budíku a bez paniky. Následovala hodina až dvě klidného bdění a pak druhý spánek až do svítání.
Po prvním probuzení nevyskočili do práce jako na my ranní směnu. Mezidobí bylo tiché, polovědomé. Někdo přiložil do kamen a zkontroloval hospodářství, jiný se modlil, četl nebo si povídal s rodinou. Lékaři i kazatelé dokonce doporučovali právě tuto chvíli jako vhodnou pro rozjímání a intimitu bez denního shonu, s hlavou odpojenou od starostí. V několika renesančních pramenech se objevuje i pozorování, že páry po prvním spánku snáze počínaly děti.
Kdy se dvoufázový spánek ztratil
V 19. století se Evropa a Amerika přeskupily podle továrních sirén. Plyn a elektřina rozsvítily večery, města prodloužila volný čas a práce začala vyžadovat ranní nástupy na minutu přesně. Spánek se proto zkomprimoval do jednoho souvislého bloku. Přechod nebyl náhlý – prameny ukazují dlouhé období, kdy se oba zvyky překrývaly, než spánek osm hodin v kuse vyhrál.
Mýty, které je dobré rozptýlit
Neznamená to, že úplně každý středověký člověk spal přísně na dvě části. V reálném životě existovaly výjimky: noční hlídači, cestovatelé, nemocní, lidé, kteří pozdě usínali. Ani dnes nejde o zázračnou techniku, která by pasovala všem. Je to spíš připomínka toho, že přerušovaný spánek nemusí být porucha, někdy je to prostě jen odlišný, historicky přirozený vzorec.
Jak by takový rytmus vypadal dnes
Kdo vstává za svítání nebo má malé děti, ví, že tělo si občas druhou vlnu spánku zařídí samo. Moderní varianta může vypadat takto: večer usnout, krátce se probudit, v klidu si číst, napsat pár řádků do deníku, pít teplý čaj (bez kofeinu) a znovu usnout. Smyslem není honit produktivitu ve dvě ráno, ale využít přirozené okno bdělosti beze stresu. Příručky spánkové hygieny pak zdůrazňují stálé časy usínání, tlumené světlo a chladnější ložnici. To všechno pomáhá, ať už spíte na jeden zátah, nebo ve dvou dějstvích.
Proč se po dvou spáncích lidé cítili dobře
První blok noci obvykle přináší hluboký spánek, který opravuje tělo a ukládá vzpomínky. Po krátkém, klidném probuzení pak druhý blok dořeší zbytek – s delším podílem snění. Ve světě bez modrého světla a nočních notifikací navíc nebylo probuzení rozmazané a roztěkané, spíš jemné, skoro rituální. Není divu, že mnoho historických svědectví popisuje rána jako klidná a svěží.
Co si z toho vzít (i když žijeme v 21. století)
Dvoufázový spánek není návod na to, jak být co nejvíce produktivní Je to spíš antistresová myšlenka: když se probudíte uprostřed noci, nemusí to být katastrofa. Krátká, klidná mezihra, bez telefonu a ostrého světla, může být přesně to, co tělo z minulosti zná. A ráno? Nečekejte zázraky každý den, ale mnozí zjistí, že když přestanou panikařit a přijmou svůj rytmus, probudí se energetičtější a v lepší náladě. Ne proto, že objevili nový trik, ale protože oprášili starý zvyk.
Zdroje: theatlantic.com, smithsonianmag.com, news-medical.net, aeon.co, plzenoviny.cz
