Víte, že Jana z Arku napsala husitům drsný dopis: Jan Hus by se obracel v hrobě. Toto je jeho znění
První půlka 15. století byla jeden velký nervák. Z jedné strany se valila stoletá válka, z druhé zněla hrdá husitská polnice. A právě v tomto hluku a prachu vznikl list, který má šťávu i po staletích: dopis, jejž Jana z Arku poslala „kacířům v Čechách“.
Dopis je datovaný do Sully u Loiry na 23. března 1430 a má všechno – pobožný úvod, jasné obvinění z bludů, a hlavně ultimátum, že pokud se Češi nevrátí k pravé víře, přijde vojenské řešení. A ne ledajaké: Jana varuje, že vytáhne „proti vám se svými vojsky“ – s pomocí lidskou i božskou.
Druhá půlka příběhu je ještě pikantnější. Dopis totiž nenese Janin podpis, ale jméno jejího zpovědníka a písaře, augustiniána Jeana Pasquerela. Text byl sepsán latinsky a stylově nezní úplně jako jiné Janiny listy – proto dodnes vibruje otázka, nakolik je autorka opravdu ona a nakolik jde o horlivou iniciativu duchovního okolí.
Proč ten hněv? Kontext zvaný spanilé jízdy
Rok 1430 nebyl pro evropské sousedy Čechů zrovna poklidný. Husitské spanilé jízdy vyrážely do Saska, Durynska a Bavorska, a i když měly různé motivace, zvenčí to často vypadalo jako nájezdy, kterým nikdo nedokázal zabránit. Zprávy o tom doputovaly až k Janě – a jako přesvědčená bojovnice katolické strany se rozhodla ozvat. V tomhle světle dává ostrý tón smysl: vnímala husity jako hrozbu stejného typu, jakou byli v jejím světě Angličané. Navíc šlo o období krátkého klidu ve francouzsko-anglických bojích, kdy si Jana mohla dovolit řešit zahraniční politiku perem, ne mečem.
Podepsal to Pasquerel. Říká vám to něco?
Jean (nebo také Pasquerel) byl Janin zpovědník a zároveň písař. U většiny listů Jana diktovala a on je převáděl do oficiálního jazyka a formy. U husitského dopisu ale jeho role narostla: právě jeho jméno stojí na konci. Není divu, že se badatelé přou, zda tón (místy až teologicky právnický) není spíš jeho než Janin. Ale i když by text formuloval on, myšlenka, aby list odešel, byla zjevně Janina. A to je pro příběh klíčové.
Drobnost pro fajnšmekry: v dataci se objevují dvě podoby – 3. březen a 23. březen 1430. Dnes se častěji uvádí právě 23. března v Sully-sur-Loire. I to je ukázka, jak v pramenech středověku občas tančí detaily – ale podstata, tedy smělý vzkaz do Čech, zůstává.
Jak to zapadá do Janina příběhu
Když si srovnáte husitský list s ostatní korespondencí, vyjde vám portrét velmi konzistentní osobnosti. Jana psala králům, městům i nepřátelům. Nebála se výhrůžek, ani božích apelů. Husitům zkrátka nabídla stejný balíček: návrat k poslušnosti vůči církvi nebo střet. Žádný PR cukr, ale přímočará víra v poslání.
Číst jej očima 21. století je docela dobrodružství. Ukazuje, jak emocionálně nabité byly tehdejší spory o víru a jak snadno se z teologické námitky stává vojenský plán. Zároveň je to i připomínka, že evropský středověk nebyl roztříštěný svět bez informací: zprávy o husitech dorazily přes hranice rychle a vyvolaly velmi konkrétní reakci. Ať už jste na straně husitské odvahy, nebo Janiny oddanosti církvi, tento list jasně ukazuje, co s lidmi dokáže udělat víra spojená s politikou.
Kde si dopis přečíst
Pokud chcete nahlédnout do překladu, zkuste české verze publikované online. Najdete zde celé pasáže, včetně onoho ultimáta, i kontext kolem Janina tažení. Pro rychlé porovnání se hodí i anglické kompilace dopisů, které přidávají poznámku o Pasquerelově podpisu a pochybách o autorství. Ideální je přečíst si víc verzí – uvidíte, jak se detaily vzájemně doplňují.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, archive.joan-of-arc.org, jeanne-darc.info, wikipedia.org, novinky.cz, youtube
