Vědci objevili 1000 let starý recept na hojivou mast. Když ji vyrobili a vyzkoušeli, zůstali jako opaření. Tohle v 21. století nečekali

Starý rukopis, pár obyčejných surovin z kuchyně a trpělivost. Zní to jako recept vaší prababičky, ale tentokrát se nepeče bábovka. Vědci se ponořili do anglosaského lékařského svazku z 10. století a podle přesného návodu z něj uvařili Baldovu mast – směs, která byla původně určena na ječné zrno a jiné oční bolístky. A pak přišlo překvapení velikosti malého zemětřesení: stará očistná vodička si v moderních testech poradila s nebezpečnými bakteriemi.

Co je na tom tak převratného? Může mít rukopis psaný na pergamenu šanci promluvit do léčby infekcí, které nám v nemocnicích dělají vrásky i dnes?

Co vlastně vědci objevili

V roce 2015 tým z University of Nottingham znovu vytvořil podle středověkého textu Baldovu mast a otestoval ji proti notoricky odolné bakterii MRSA. Nešlo o žádné domácí pokusy: mast zabíjela až 90 % buněk MRSA nejen na miskách v laboratoři, ale i v modelu infikovaných tkání u myší. Vědci sami přiznali, že je výsledky posadily na zadek, protože s tak silným účinkem nepočítali.

Recept z knihy, která pamatuje meče i brnění

Původ najdeme v tzv. Baldově Leechbooku – raně středověké „lékařské kuchařce“, kterou dnes opatruje Britská knihovna. Recept je fascinující v tom, jak je prostý: česnek, cibule, víno a volská žluč. Vše se rozdrtí, nechá v mosazné nádobě louhovat devět nocí, přecedí se přes plátno a skladuje v rohovině. V originále je předepsaná i aplikace – na noc, jemně kápnout na postižené místo. Z dnešního pohledu to působí jak alchymie, ale rukopis je velmi konkrétní a překvapivě systematický.

Proč to může fungovat i dnes

Záhada nejspíš tkví ve spolupráci ingrediencí. Česnek se svým alicinem je známý přírodní zabiják mikrobů, víno přidává kyselé prostředí a volská žluč funguje jako emulgátor a narušovač bakteriálních membrán. Jenže fígl je v tom, že jednotlivé složky samy o sobě nestačí – síla se projeví až v kombinaci a přesném postupu. Vědci proto mluví o „starověkých antibiotikách“ a o tom, že recept funguje jako tým, nikoli jako sólista. Když se snažili složky rozdělit, účinek mizel.

Nejde jen o MRSA: problémové biofilmy

Pozdější práce navázaly na původní senzaci a zkoušely mast proti takzvaným biofilmům – bacilům slepeným do houževnaté vrstvy, která je pro moderní léky tvrdý oříšek. Právě ty se podílejí na špatně se hojících ranách nebo diabetických vředech. I tady Baldova mast překvapila: dokázala výrazně omezit biofilmy některých kmenů stafylokoků a u jiných patogenů je dokonce zcela rozbila. Najednou se z kuriozity stala seriózní inspirace pro nové přístupy k infekcím, jež léta vzdorují.

Od rukopisu k reálné medicíně je ale dlouhá cesta

Nenechme se unést představou, že si doma v hrnci uvaříme antibiotikum. Vědci opakovaně upozorňují, že jde o výzkum, nikoli hotový lék. Testy v laboratoři a na zvířecích modelech jsou teprve první mety, na kterých se prověřuje bezpečnost, dávkování, stabilita i možné vedlejší účinky. Zkouší se také, jak mast funguje na různé kmeny bakterií a v různých podmínkách. Zkrátka: příběh je to opravdu zajímavý, ale klinická praxe si žádá roky práce. I tak je to užitečná lekce, že poklady se mohou skrývat i ve středověkých knihách – když je čteme s otevřenou hlavou a moderní optikou.

Co si z příběhu odnést

Baldova mast nám připomíná dvě věci. Zaprvé: lidová a stará učená medicína nebyla jen souborem pověr. Lidé si všímali, zkoušeli, zapisovali a předávali zkušenosti – a někdy se trefili překvapivě přesně. Zadruhé: i v éře supermoderních léků dává smysl hledat inspiraci mimo zaběhnuté pořádky. Někdy stačí pootočit uhel pohledu a znovu složit starý recept, aby vznikl nápad pro novou generaci léčiv. Comeback Baldovi masti je krásná připomínka, že historie není muzeum – je to laboratoř nápadů, ke kterým má smysl se vracet.

Zdroje: nationalgeographic.com, time.com, nottingham.ac.uk, smithsonianmag.com, The theguardian.com, NIH, youtube