Alchymistické objevy: Kámen mudrců sice nikdo nenašel, ale věda díky nim položila základy pro výrobu barev a léků
Kámen mudrců zůstává legendou, ale středověcí alchymisté dali světu více, než by se na první pohled zdálo. Touha proměnit olovo ve zlato sice byla marná, ale vedla k objevům, které ovlivnily celá staletí. Tyto experimenty se staly zárodkem moderní chemie, lékařství i výtvarného umění.
Byla alchymie jen mystika nebo skutečná věda?
Alchymie byla po staletí oborem na pomezí mystiky, magie a rané vědy. Její kořeny sahají do starověkého Egypta, Persie a Číny, kde se praktikovala pod různými jmény a s různými cíli – od prodloužení života až po transmutaci kovů ve zlato. V evropském středověku se alchymie zhmotnila ve snaze najít kámen mudrců – látku, která měla údajně schopnost přeměnit obyčejné kovy ve zlato a zároveň sloužit jako elixír života.
Ale skutečně šlo alchymistům jen o pohádkové bohatství? Ne tak docela. Mnozí z nich byli badatelé, experimentátoři a někdy až fanatičtí pozorovatelé přírody, kteří si zapisovali poznatky o reakcích, látkách a vůních, i když nevěděli, proč se dějí.
Alchymie nepřestávala fascinovat
Alchymie nebyla jen romantickou záležitostí laboratoří osvětlených svícemi a skleněnými baňkami. Byla i velmi nebezpečná a často toxická. Alchymisté experimentovali s obskurními materiály: používání výkalů, moči, hnisu či rozdrcených zvířat nebylo výjimkou. Alchymisté zkoušeli vše, co by dnešnímu chemikovi nahnalo husí kůži.
Například věřili, že z lidské moči lze vyrobit filozofický kámen – někteří alchymisté proto shromažďovali moč po litrech, nechávali ji v sudech na slunci a destilovali v naději, že z ní vydestilují aurum potabile, tedy pitné zlato. A přitom náhodou izolovali fosfor, prvek, který se dnes používá v hnojivech. Objev fosforu v roce 1669 byl považován za jeden z prvních úspěšných kroků směrem k moderní chemii – a to díky doslova močovému pokusu.
Některé barvy vznikly omylem
Alchymisté si také všímali změn barev, které je fascinovaly. Změny odstínů byly pro ně znamením, že se „něco děje“. Právě z těchto pozorování se později vyvinuly metody pro výrobu pigmentů.
Jedním z náhodných objevů byl i slavný pigment Pariserblau neboli pruská modř, objevený v laboratoři berlínského alchymisty Diesbacha. Místo jasně červeného pigmentu se mu v reakci s obarvenou želatinou vytvořila tmavomodrá látka. Dnes se tento pigment používá v umění, tisku i textilu.
Také výroba sírových a měděných pigmentů byla postupně zpřesňována díky alchymistickým experimentům. Alchymisté tak nevědomky připravili cestu pro moderní barvířský a kosmetický průmysl.
Jak pomohla alchymie farmacii?
Alchymisté byli posedlí léčbou nemocí, i když často míchali směsi, které by dnešního pacienta rychle zabily. Používali arzén, olovo, rtuť – často v domnění, že to, co zabíjí, může zároveň uzdravit. Jejich logika byla naivní, ale některé postupy přežily a byly později zpřesněny.
Právě alchymisté jako první destilovali alkohol. Ačkoliv tento všelék léčil hlavně morální zábrany, položil základy pro výrobu tinktur, extraktů a roztoků, jak je známe dnes.
Podobně vznikla řada mastí a balzámů – například masti z opia, které se po staletí používaly k tišení bolesti. Alchymistické lékárny byly tehdy zcela běžné a často měly monopol na výrobu léčiv, protože jejich znalosti přírodních látek byly nejpokročilejší.
Co bylo opravdové a co jen iluze?
Alchymisté často balancovali na hranici reality a klamu. Mnozí z nich byli šarlatáni, kteří slibovali nemožné a hráli si se zoufalstvím nemocných nebo chudých. Jiní však byli opravdoví pozorovatelé, kteří zapisovali a zkoušeli znovu a znovu – jako třeba Paracelsus, který kladl důraz na chemické složení léčiv a na to, že nemoci mají přírodní, nikoli nadpřirozené příčiny. To bylo na tehdejší dobu revoluční. Oproti svým kolegům už věřil, že nemoc má přírodní příčinu, a ne démonické síly, což byl velký přelom.
Je ale možné, že právě tato dvojsečnost dělá z alchymie fascinující předchůdkyni moderní vědy. Co když právě v naivitě a odvážné fantazii se rodí ty největší objevy?
Alchymie jako matka vědy
Dnes se často na alchymii díváme jen jako na podivnou předvědeckou éru, ale ve skutečnosti to byla cesta pokusů, omylů a občas geniálních náhod. A i když kámen mudrců zůstává legendou, alchymisté dali světu víc než zlato. Přinesli způsob myšlení, který se nebojí omylů a netradičních cest. Přes veškerý chaos položili základ moderní chemii.
Zdroj: How Stuff Works, Britannica, Research Gate
