Zaniklá středověká sídla: Patří k nim Habřinka nebo Konůvky
Prázdné louky, zarostlé terasy a tu a tam nenápadný val – tak dnes vypadají místa, kde kdysi hučelo tržiště a zvonily kostelní zvony. Lidé tu žili, obchodovali a sny o lepším zítřku si tesali do kamene hradeb. Vše je pryč, zůstala jen hlína a příběhy vyryté do kronik i legend.
Co se vlastně stalo se středověkými městy a vesnicemi u nás? Proč některé nadobro zmizely, zatímco jiné vstaly z popela? Vydejme se po stopách epidemií, válek i ekonomických karambolů, které z krajin Čech a Moravy vykrojily tajemná místa.
Zmizelá sídla jako fenomén
Archeologové odhadují, že ve středověku u nás zaniklo víc než 1 400 vesnic a městeček – počet, který překvapí i zkušeného historika. Důvody se lišily: morové rány, vyčerpané doly, ale hlavně ozbrojené konflikty husitské éry a pozdějších válek.
Sezimovo Ústí: město, které ustoupilo Táboru
Koncem 14. století patřilo k nejživějším královským městům. V březnu 1420 však dorazili husité a aby zabránili nepříteli v získání opěrného bodu, podmínili zrod nového centra Tábora úplným vypálením starého Ústí. Plameny udělaly svou práci a plocha města zůstala neosídlená skoro čtyři století. Teprve v roce 1828 tu vyrostla osada Starý Tábor.
Archeologické sondy dnes odkrývají zbytky kláštera i městských hradeb, v městském parku leží křtitelnice a fragmenty gotických kvádrů. Kdo hledá hmatatelný důkaz, najde jej pár kroků od moderní radnice.
Mstěnice: ves pod šípy Matyáše Korvína
Tři kilometry od Hrotovic na Třebíčsku se v zákrutě potoka Rouchovanky krčí areál Mstěnic – vesnice s tvrzí, mlýnem a vodním příkopem širokým jedenáct metrů. Roku 1468 přitáhla vojska uherského krále Matyáše Korvína, zapálila střechy a obyvatelé utekli do bezpečnějších míst. Od té chvíle už tu trvale nebydlel nikdo. Dnešní naučná stezka provede návštěvníky mezi odkrytými základy stodol, sýpek i panského dvora; erby na keramice prozrazují někdejší prestiž místních vladyků.
Habřinka: tichý svědek třicetileté války
Louka mezi Hořiněvsí a Smiřicemi vypadá nenápadně, přesto v sobě skrývá středověkou Habřinku. Písemné prameny ji zmiňují od 15. století, keramika však posouvá založení už na přelom 13. a 14. století. Po třicetileté válce se místo v berní rule objevuje jako pusté a zůstává jím dodnes. Magnetometrie odhalila uliční síť i přes dvacet usedlostí; na povrchu leží hromádky strusky po dávných železářích.
Konůvky: lapkovské doupě ve Ždánickém lese
Konůvky schované ve Ždánickém lese na Vyškovsku vznikly zřejmě v polovině 14. století. První písemná zmínka z roku 1365 mluví o Jakubovi z Kunovic, který tu prodával majetek. Ves ale ležela na obchodní stezce a lákala lapky – jihlavské popravčí zápisy dokonce tvrdí, že jim místní farář nosil chléb a pivo. Po husitských válkách už roku 1481 prameny mluví o „vesi pusté“. Dnes tu stojí zakonzervované zdi tvrze, chlebové pece i základy selských stavení.
Naší: obec, kterou pohltil uhelný důl
Ne každé zmizení má středověký původ. Ves Naší u Chomutova – prvně zmíněná roku 1361 a dlouhé věky rozdělená mezi kadaňské a hasištejnské panství – padla až v letech 1981–1982. Lom Nástup se zakousl do údolí Hutné a domy s posledními obyvateli šly k zemi. Na místě zůstaly jen zplanělé ovocné stromy a kříž přenesený do sousedních Blahuňovských luk. Příběh připomíná, že ani moderní průmysl není k historickým kořenům vždy milosrdný.
Co nám zmizelá místa říkají dnes
Zánik středověkých měst a vesnic není jen historka o požárech a nákazách. Je to připomínka, že prosperita není samozřejmá a že krajina si svou paměť uchová, i když lidé odejdou. Až budete stát na louce, kde ze země trčí pár kamenů, zkuste se zaposlouchat: možná uslyšíte ozvěnu tržiště, rachot kovářské výhně nebo tlukot srdcí, která tu dávno dozněla. Stačí jen správně nastražit uši – a historie přestane být učebnicovým letopočtem, stane se živým příběhem, který čeká, až ho vykopeme ze země.
Zdroje: chatar-chalupar.cz, wikipedia.org, isad.npu.cz, journals.phil.muni.cz, kudyznudy.cz, youtube
