Pacient nula je označení pro prvního člověka, u kterého byla zaznamenána nová nemoc. Nemusí to však být skutečný viník vypuknutí epidemie
Za každou epidemií stojí příběh. A většinou v něm společnost hledá hlavní postavu, která všechno spustila. Postavu, kterou si může spojit s hrozbou. Jenže takové příběhy bývají často nepřesné, neúplné a především nespravedlivé.
Jakmile se objeví neznámá nemoc, která začne ohrožovat zdraví a životy, veřejnost znejistí. Není to jen strach z nákazy, ale i nejistota, odkud to vlastně přišlo. V tu chvíli nastupuje touha najít původce. Představu, že všechno začalo jedním člověkem, který se stal nositelem nákazy. Tak vzniká myšlenka pacienta nula.
Tento pojem působí jednoduše a srozumitelně. Dává iluzi kontroly. Když víme, kdo byl první, můžeme se od něj odrazit a rekonstruovat průběh událostí. Jenže realita je mnohem složitější. Epidemie obvykle nezačínají jedním přenosem. Jsou výsledkem postupného řetězce událostí, které se těžko vystopují zpětně.
HIV a Gaëtan Dugas: Symbol, který nebyl pravdivý
Mezi nejznámější postavy označené za pacienta nula patří kanadský steward Gaëtan Dugas. V osmdesátých letech ho média vykreslila jako muže, který měl přivést virus HIV do Severní Ameriky. Média tehdy pracovala s informací, že byl v jedné studii veden jako případ s označením písmenem O, to však znamenalo Out of California. Chybnou interpretací se z písmene O stala číslice nula a příběh byl na světě.
Dugas se stal symbolem přenosu viru a v očích mnohých i původcem tragédie. Ukázalo se ale, že HIV koloval po Spojených státech už v sedmdesátých letech. Vědci to potvrdili až v roce 2016, kdy bylo jasné, že Dugas s počátkem epidemie neměl nic společného. Stal se jen snadno uchopitelným obličejem pro složitou krizi.
Morová epidemie a neexistující první oběť
Ve čtrnáctém století zasáhla Evropu vlna černé smrti. Mor zabil desítky milionů lidí a lidé tehdy toužili po odpovědích stejně jako dnes. Hledali viníky mezi židy, cizinci nebo tuláky. Lidé tehdy zabíjeli ze strachu, potřebovali si na někom vybít vztek.
Díky novějším výzkumům se dnes mluví o původu nákazy v oblasti Kyrgyzstánu, odkud se dostala do Evropy přes Krym. Přesný původ ale zůstává nejistý. A první nakažený člověk? Téměř jistě ztracený v čase. Přesto už tehdy lidé potřebovali ukázat na někoho prstem.
Covid a nekonečné spekulace
Když v roce 2019 přišla zpráva o neznámé nemoci z Wu-chanu, znovu začal kolotoč spekulací. Mluvilo se o tržištích, netopýrech, luskounech, a později i o možném úniku z laboratoře. Prvním potvrzeným pacientem měla být prodavačka z trhu, ale následné analýzy ukázaly, že nemoc byla v oběhu už dřív. Některé případy neměly s tržištěm vůbec nic společného.
Zprávy z odborných časopisů i genetické studie potvrdily, že přesný začátek nelze určit. A stejně jako v předchozích případech, i tady lidé hledali jednoduché vysvětlení pro něco, co bylo až bolestivě složité.
Nehledat tvář, hledat souvislosti
Hon na pacienta nula má často víc společného s lidskou psychologií než s vědou. Toužíme po jasném příběhu, kde vše má svůj důvod. Kde zlo má jméno. Jenže tím často nevědomky ubližujeme nevinným lidem. Věda mezitím postupuje jiným směrem. Nesnaží se ukázat na jednotlivce, ale pochopit šíření, mutace a přenos.
V některých případech může být pátrání po původu klíčové pro zastavení epidemie. Ale ve chvíli, kdy se z vědecké práce stane mediální lov, vzniká problém. Ne viník, ale obětní beránek. A ten nikdy nevyřeší to, co je třeba pochopit.
Nenechme se svést zkratkou
Mýty o pacientech nula často odvádějí pozornost od skutečných příčin. Epidemie nevznikají vinou jednoho člověka. Vznikají v prostředí, kde se nemoc může šířit dál. Namísto toho, abychom hledali tvář, ke které můžeme cítit hněv, hledejme způsoby, jak podobným katastrofám předcházet. Skutečným nebezpečím není ten první nakažený, ale způsob, jakým na krizi reagujeme.
Zdroje: Science, Nature, Wikipedie, Time, Science Daily, Live Science
