Sophie Blanchardová: První profesionální pilotka balónu, která zemřela při letecké nehodě
V době, kdy ženy nesměly samy rozhodovat ani o svém majetku, vystupovala na oblohu s klidem a elegancí. Byla sama, jen s balonem a nebem. Sophie Blanchardová se stala první ženou, která se létáním nejen živila, ale která v něm i tragicky zemřela. Její příběh není jen kapitolou v historii letectví, ale i hluboce lidským svědectvím o odvaze a o tichém vzdoru proti době, která ženám přisuzovala jen úzký prostor.
Na zemi působila drobně a nenápadně. Byla tichá, trpěla úzkostmi a vyhýbala se hlučným společnostem. Nikdo by v ní nehledal průkopnici letectví. Jenže jakmile vstoupila do koše svého balonu a vznesla se nad zem, jako by z ní všechna bázlivost spadla. Sophie Blanchardová nacházela své místo nad krajinou, kde se mezi tichem a výškou cítila skutečně živá.
Narodila se v roce 1778 v Trois-Canons ve Francii, v době, kdy nic nenasvědčovalo, že by mohla jednou překročit vlastní stín. Změnilo se to až ve chvíli, kdy si vzala Jeana-Pierra Blancharda, průkopníka vzduchoplavby, který ji přivedl ke svému řemeslu. Zatímco pro něj byly lety především příležitostí pro slávu a experimenty, Sophie v nich nacházela klid a svobodu.
Z balonového koše až do evropské historie
Po manželově smrti v roce 1809 se Sophie rozhodla pokračovat v létání sama. Nešlo jen o poctu jeho památce. Byl to vědomý krok ženy, která věděla, co chce. Stala se první profesionální pilotkou balonu na světě. Bez ochránce, bez sponzora, bez opory. Sama si navrhovala vlastní balony, organizovala vystoupení a riskovala život při každém letu.
Létala napříč Evropou. V Itálii, Německu i Nizozemsku ji vítaly davy. Její jméno se objevovalo v novinách a její tvář na plakátech. Napoleon Bonaparte ji jmenoval oficiální inspektorkou leteckých představení a její služby po jeho pádu převzal i král Ludvík XVIII. Ačkoli balony té doby nebylo možné řídit, Sophie je ovládala s takovou lehkostí, až to působilo jako kouzlo.
Nebezpečí, které bylo vždy blízko
Technologie vzduchoplavby byla v té době ve svých začátcích. Balony se plnily vodíkem, což byl plyn nejen lehký, ale i vysoce hořlavý. Přesto Sophie často při svých letech používala pyrotechniku, aby své vystoupení učinila ještě působivějším. Lidé byli ohromeni. V noci létala s lucernami, jiskrami a ohňostroji, které z balonového koše vypadaly jako zázrak. Jenže každý jiskřící okamžik mohl být jejím posledním.
Zažila řadu krizových situací. Jednou ji vítr zanesl až nad moře, jindy při přistání skončila ve větvích stromu, kde zůstala uvězněná celé hodiny, než se jí podařilo slézt dolů. Nikdy se však nevzdala. Ani jednou veřejně neprojevila strach. Létala s krajkovým závojem a v dlouhých šatech, jako by to byla součást divadelní scény. Přitom každé její vystoupení bylo bojem s přírodou a s nepředvídatelnými živly.
Poslední let, který se proměnil v pád
Osudný den nastal 6. července 1819 v pařížských zahradách Tivoli. Sophie měla uzavřít slavnostní večer dalším z ohňostrojových letů. Přestože počasí bylo nestálé a vítr zesiloval, rozhodla se vystoupit. Balon stoupal vzhůru a jiskry kreslily na nebe obrazce. Mezi diváky zavládlo nadšení. Jenže pak se z jednoho ohňostroje uvolnila jiskra, která zasáhla hedvábný plášť balonu. Ten se rychle vznítil.
Sophie se snažila sestoupit, ale koš narazil do střechy jednoho z domů. Při nárazu byla vymrštěna a dopadla na dlažbu. Zemřela na místě. Byla první ženou v historii, která přišla o život při profesionálním leteckém výkonu. Ač šlo o tragédii, zároveň to bylo naplnění jejího osudu. Zemřela tam, kde se cítila být sama sebou, ve vzduchu.
Její odvaha nebyla tichá
Sophie Blanchardová nevstoupila do historie jen jako pilotka, ale i jako žena, která se vymkla tehdejším představám o své roli a šla si po svém. V časech, kdy ženy nesměly studovat techniku, vést podniky ani cestovat samy, ona stoupala vzhůru s tichým odhodláním, které předbíhalo svou dobu. Nebyla řečnicí, neburcovala davy. Její způsob odporu byl jiný. Vstoupila do koše, vznesla se nad zem a zvolila svobodu, i když za ni mohla zaplatit vším.
Zdroje: Wikipedie, Smithsonian Magazine
