Krása za každou cenu: Historický make-up plný olova, arzénu a rtuti
Od pradávných civilizací až po první dekády 20. století lidstvo používalo kosmetické prostředky obsahující toxické látky – především olovo, arzén a rtuť. Přes moderní vědu a regulace představují tyto historické praktiky strašlivou připomínku toho, jak vysokou cenu lidé platili za krásu.
Krása měla v minulosti vysokou cenu – a často i smrtící následky. Touha po alabastrové pleti, rudých rtech či světlých vlasech vedla ženy i muže k používání kosmetiky plné jedovatých látek. Make-up minulých století obsahoval sloučeniny olova, arzénu, rtuti nebo dokonce radia. Vše ve jménu elegance, společenského postavení a ideálů krásy. A jaké byly důsledky těchto trendů?
Olověná krása starověku
Už v Egyptě a Mezopotámii se lidé líčili látkami obsahujícími olovo. Egypťané si oči linkovali galenitem (sulfidem olovnatým), což mělo zlepšovat zrak a působit proti infekci. Římské ženy používaly „bílý pudr“ vzniklý z bílého olova smíchaného s octem, vejcem nebo živočišnými tuky. Tato maska na pleť kromě toho, že skrývala vrásky i jizvy, tak zároveň způsobovala poškození pokožky.
Benátská běloba – vrchol módy v renesanci
Od 16. do 18. století byla nejvyhledávanější kosmetikou benátská běloba. Jednalo se o bílý pudr připravovaný z olověného karbonátu smíchaného s octem. Jeho cílem byla porcelánově bílá pleť, která symbolizovala aristokracii. Kosmetika se vyráběla ponořením olověných plechů do octa ve vzduchotěsných nádobách. Uvnitř vznikalo bílé olovo, které se drtilo na prášek.
Při pravidelném používání tohoto pudru docházelo k chronickému intoxikování. Můžeme uvést například vypadávání vlasů a obočí, poškození zubů, nervové narušení, snížená plodnost, popřípadě i smrt. Maria Coventry, hraběnka z Coventry, zemřela ve 27 letech na následky dlouhodobého používání benátské běloby. Královna Alžběta I. používala tento bílý make‑up k zakrytí jizev po neštovicích. Historici uvádějí, že právě olovo a pravděpodobně i rtuť přispěly k její postupné nemoci a méně jasné smrti.
Arzén v jedlých tabletách pro krásnou pleť
V 18. a 19. století se po zániku popularity olova objevily produkty s arzenikem – například tzv. tablety krásy obsahující malé dávky arzénu ve prospěch bledé pleti. Ženy jej někdy žvýkaly nebo si pleť potíraly arzenikovým mýdlem. Věřily, že působí „čistě a jemně“. Londýnští výrobci dokonce nabízeli „Bezpečné oplatky Dr. Campbella s arsenem pro pleť“ jako bezpečné jedlé líčení. Dlouhodobá expozice podle vědců vedla k častým vředům, pigmentovým změnám, poškození jater, ledvin a nervů, přičemž mohlo dojít i ke vzniku rakoviny.
Rtuť v rtěnkách a tvářenkách
Rumělka (sulfid rtuti) byl běžně používán jako červený pigment u rtěnek a tvářenek. Někdy se rtuť v pleťových krémech používala k léčbě kožních problémů. Její toxické účinky byly devastující. Patřilo k nim poškození jater, zubů i nervového systému, vypadávání vlasů. Dále pak dokonce i psychologické příznaky jako deprese nebo ztráta paměti. Rtuť zůstávala v některých veřejných kosmetikách až do poloviny 20. století, kdy byla postupně z léčebných i kosmetických účelů zakázána.
Další extrémní metody
Na přelomu 19. a 20. století se v luxusních salónech objevila i kosmetika s radiem. Například některé značky nabízely krémy a šampony s radonovou vodou v marné víře, že záření omlazuje tělo.
Kantaridin, sekret brouka puchýřníka lékařského, se používal v tonizérech na vlasy a pleť. Ovšem místo pozitivních účinků přinášel puchýře, nevolnost, riziko poškození trávicího ústrojí.
Obdobně rentgenové paprsky byly v 20. letech považovány za moderní a neinvazivní způsob trvalého odstraňování chloupků. Tedy až do odhalení rakovinotvorných účinků.
Krása nebo zdraví?
Chronické otravy těmito látkami se projevovaly trávicími obtížemi, neuropatiemi, ztrátou vlasů a zubů, anémií, sterilitou až smrtí. Sociálně‑psychologický tlak na dokonalý vzhled vytvořil toxický cyklus. Používaly se látky, které pleť nejprve zlepšily, ale rychle způsobily poškození, což vedlo k silnějším vrstvám a dalším chemikáliím. A tak se závislosti žen na těchto produktech postupně prohlubovala.
Od regulace po moderní standardy
V USA vstoupil v roce 1938 vejde v platnost zákon o potravinách, léčivech a kosmetice, který zakázal prodej kosmetiky obsahující toxické látky. V roce 2022 byl přijat i zákon MoCRA, který posílil pravomoci zmíněného zákona včetně povinného hlášení nežádoucích účinků a možnosti stahování výrobků.
Dnes Evropská unie i USA přísně zakazují použití olova, rtuti nebo arzénu v kosmetice. Nicméně nekvalitní výrobky z méně regulovaných trhů stále představují riziko.
Historie kosmetiky je zrcadlem kulturních ideálů a technické neznalosti. Ženy i muži často platili zdravím i životem za krásu, kterou tehdy považovali za moc, symbol statusu a sebevědomí.
Je důležité pamatovat si, že regulace, informovanost a respekt k vlastnímu tělu tvoří základ skutečné krásy. Pokud si vybíráme kosmetiku, důkladné složení a certifikace nejsou jen marketing, ale pojistky proti toxickému designu.
Zdroje:Historicmysteries.com, Zoom.iprima.cz, Svetobeznik.info, Si.edu, People.com, Thecut.com, Uni.uhk.cz, NIH
