Slovo robot má českou stopu. Bylo odvozeno od roboty
Dnes je slovo „robot“ synonymem pro pokrok, umělou inteligenci a technologie budoucnosti. Vzniklo však v literárním žánru a co víc – má český původ. Z divadelních prken se vydalo na cestu, která ho přivedla až do laboratoří NASA a továren po celém světě. Dnes roboti nejen montují auta, ale také operují, pomáhají v domácnostech a dokonce tvoří umění.
Zrod slova v hlavě dramatika a špetka bratrské inspirace
Píše se rok 1920 a český spisovatel Karel Čapek dokončuje hru, která změní světovou slovní zásobu. Její název „R.U.R.“ – Rossumovi Univerzální Roboti – se stane mezníkem nejen v oblasti divadla, ale i ve vývoji moderního jazyka. Přestože bývá slovo „robot“ připisováno přímo Karlu Čapkovi, sám autor se později přiznal, že skutečným tvůrcem termínu byl jeho bratr, malíř a spisovatel Josef Čapek.
Slovo „robot“ je odvozeno od staročeského výrazu „robota“, který označoval nucenou práci poddaných. Byla to práce bez odměny, povinnost vůči vrchnosti. Právě tento význam – nucené, neosobní vykonávání úkolů – se promítl do postav Čapkovy hry. Roboti v ní nejsou jen stroje v dnešním slova smyslu, ale biologicky vytvořené bytosti určené k tomu, aby nahradily člověka v práci. A tak se zrodil termín, který v následujících dekádách překročil hranice literatury.
Kulturní revoluce, se kterou Čapek nepočítal
Hra „R.U.R.“ měla světovou premiéru 2. ledna 1921 v Hradci Králové a zaznamenala mezinárodní úspěch. Krátce poté se hrála na Broadwayi a o několik let později byla přeložena do více než třiceti jazyků. Zatímco příběh hry – o revoluci robotů a zániku lidské civilizace – zapůsobil jako varování před ztrátou lidskosti, právě slovo „robot“ přežilo a začalo žít vlastním životem.
Ve 30. a 40. letech se termín rozšířil v žánru science fiction. Isaac Asimov, jeden z otců moderní sci-fi, v roce 1942 zavedl slavné tři zákony robotiky ve své povídce „Hra na honěnou“, a tím určil etické mantinely pro vztah člověka a robota. Od této chvíle roboti vstupovali do kultury jako složité, často tragické postavy, přes C-3PO z „Hvězdných válek“ až po androida Davida v „Prometheovi“.
V populární kultuře se roboti stali symbolem budoucnosti i hrozby. Byli vyobrazování jako přátelští pomocníci i jako ničitelé civilizace. Filmové a literární zpracování však často zrcadlilo aktuální obavy společnosti – z industrializace, ztráty kontroly nad technikou nebo později i z umělé technologie.
„Lidstvo slavilo triumf. Vždyť sestrojilo první UI,“ říká Morpheus Neovi v kultovním filmu „Matrix“.
Roboti v reálném světě
Zatímco fiktivní roboti zaplňovali knihy a filmy, v reálném světě probíhala tišší, ale zásadní proměna. První skutečně programovatelní roboti se objevili v průmyslu v 60. letech 20. století. Robotické rameno od George Devola a Josepha Engelberga odstartovalo éru průmyslové robotiky.
Od té doby se roboti rozšířili do mnoha oblastí – od montážních linek po vojenské průzkumné stroje. V medicíně dnes roboti asistují chirurgům při složitých operacích s nebývalou přesností. Domácnosti začínají využívat robotické vysavače a sekačky. V zemědělství se testují autonomní traktory a roboti, kteří dokážou rozeznat a sklidit zralé plody. A do toho všeho vstupuje nová dimenze – propojení robotiky s umělou inteligencí.
Moderní roboti už nejsou jen mechanické stroje na vykonávání přesně daných pohybů. Učí se, adaptují se, rozeznávají emoce, mluví, reagují. Jsou schopni zpracovávat obrovské množství dat, předvídat a rozhodovat se. Díky strojovému učení a neuronovým sítím se dnes setkáváme s roboty, kteří umějí malovat obrazy, složit hudbu nebo simulovat lidskou řeč s takovou přesvědčivostí, že lze jen stěží poznat rozdíl.
Robotika mezi etikou, vědou a fantazií
S rozvojem robotiky však přichází otázky, které byly ještě před pár lety výsadou filozofických debat. Kde končí stroj a začíná „bytost“? Má robot právo na ochranu, pokud dokáže projevovat emoce? Jak zabránit zneužití robotů ve válkách? To vše jsou otázky, které dnes řeší nejen vědci, ale i společnosti po celém světě.
Evropská unie i některé americké státy připravují právní rámce pro autonomní systémy a zvažují zavedení digitálních práv a povinností pro strojové entity. Vývoj je tak rychlý, že zákony často nestíhají držet krok. Vznikají dokonce nové obory, které se snaží najít rovnováhu mezi pokrokem a odpovědností.
Je zřejmé, že z původně literárního výrazu se „robot“ stal globálním pojmem, který dnes najdeme ve všech jazycích. Je fascinující, že právě český jazyk a kulturní kontext dal světu termín, který dnes formuje podobu budoucnosti.
Zdroj: threader.mitpress.mit.edu, britannica.com
