Zlatá horečka dala do pohybu obrovské množství lidí. Sny o lepším životě ale často skončily neúspěchem

Objevy zlata v Kalifornii a později i na Klondiku spustily šílenství, které změnilo celé regiony. Lidé se hnali za vidinou bohatství, často jen s pytlem plným naděje. Davy se valily přes oceány, města rostla jak houby po dešti a společnost se obrátila vzhůru nohama. 

Za bohatstvím napříč světem

Když se v roce 1848 rozkřiklo, že u Sutterova mlýna v Kalifornii někdo našel zlato, dlouho to netrvalo. V roce 1849 už proudily tisíce lidí z celého světa na západ USA. Říkalo se jim „forty-niners“. Přijížděli z Evropy, Číny, Jižní Ameriky i Austrálie. Mnohdy s holýma rukama a snem, že se z nich stanou milionáři.

Podobně to o pár desítek let později vypadalo na Klondiku, kde se v roce 1896 našlo zlato u Bonanza Creek. Lidé se vrhali do nehostinného Yukonu, často v naprosto nepřipraveném stavu. Cesta byla těžká, počasí kruté a konkurence tvrdá.

Ale lidé přesto šli. A nebylo jich málo. Kalifornie zažila v krátké době příliv statisíců lidí. Malé osady se proměnily ve města, typicky třeba San Francisco, které se z nenápadného přístavu změnilo během pár let v rušné centrum.

Růst a pád ekonomik

Zlatá horečka přinesla peníze, hodně peněz. Ale ne vždycky těm, co ryžovali. Vydělávali hlavně ti, co zlato nepotřebovali kopat – obchodníci, bankéři, dopravci. Tam, kde před pár lety stála prérie, najednou byly hotely, saloony, železnice i banky.

Místní ekonomiky zažily boom. Všechno rostlo ohromnou rychlostí – od prodeje krumpáčů po provoz pošty. Jenže jakmile se zlato začalo tenčit, přišel sešup. Města se vylidňovala, doly se zavřely, podniky zkrachovaly. Vznikaly tzv. ghost towns – města duchů, kde zůstaly jen prázdné domy a oprýskané nápisy.

Třeba takový Dawson City v Kanadě – během horečky tam žilo přes 30 tisíc lidí. Dnes? Necelé dva tisíce. A většina z nich žije z turistů, kteří přijíždějí nasáknout atmosféru zašlé slávy.

Nový svět, nové problémy

Zlatá horečka neznamenala jen změnu ekonomiky, ale taky pořádně zamíchala společenskými kartami. Do zlatých oblastí se stahovali lidé všech národností, ras a profesí. Zákon a pořádek? Ten často dorazil až poslední. A tak nebyla nouze o zločin, podvody nebo divoké přestřelky.

Napětí rostlo i mezi přistěhovalci a původními obyvateli. Domorodé kmeny byly často vytlačeny ze svých území, někdy i násilím. Místo slibovaného rozvoje přišlo pro ně období ztráty a útlaku.

Zároveň se začaly tvořit nové společenské vrstvy. Zatímco jedni vydělávali miliony, jiní sotva přežívali. Vznikly rozdíly, které často přetrvaly i poté, co zlato zmizelo.

A co zůstalo, když bylo po všem

Když zlatá horečka skončila, ne všechno zmizelo s ní. Některé oblasti se dokázaly proměnit a dál růst – třeba právě Kalifornie, která se nakonec stala ekonomickým tahounem celých Spojených států. Ale jinde zůstala jen spoušť – vyčerpané doly, zničená příroda a města, kde už nebyl nikdo, kdo by zhasl.

Zlaté horečky nám dnes slouží spíš jako připomínka. Ukazují, co všechno dokáže lidská touha po bohatství – jak rychle se dá postavit celé město, ale i jak rychle se může všechno rozpadnout. A že i když někdy člověk skutečně „zbohatne přes noc“, většinou to přináší víc následků než jen plnou kapsu.

Zdroj: denik.cz, zoom.iprima.cz