Neznámí vynálezci: Hedy Lamarr je považována za vynálezkyni technologie, kterou používá Wi-Fi
Zatímco jména jako Einstein, Newton nebo Křižík zná dnes každý, mnozí vynálezci zůstali navzdory svým přínosům téměř zapomenuti. V dnešním článku vám připomeneme téměř zapomenuté vědce, jejichž vynálezy výrazně ovlivnily svět.
Hedy Lamarr položila základ bezdrátové technologie
Hedy Lamarr byla rakousko-americká herečka a vynálezkyně. Umělkyně se narodila 9. listopadu 1914 ve Vídni v zámožné židovské rodině. Vzhledem k tomu, že byla jedináček, její otec jí věnoval mnoho pozornosti. A byl to on, kdo v Hedy probudil zvídavost. Už na společných procházkách své dceři vyprávěl o vnitřním fungování různých strojů. Lamarr tak v pouhých pěti letech rozebrala a znovu složila hrací skříňku, aby pochopila, jak funguje.
V pouhých 16 letech ji objevil režisér Max Reinhardt, u kterého Hedy studovala herectví. V roce 1937 však unikla do Londýna, kde narazila na slavného Louise B. Mayera ze studia MGM, které pod svá ochranná křídla později vzalo také herečku Judy Garland. Začínající herečce tak nic nebránilo v cestě do Hollywoodu. Na vědu však nikdy nezanevřela.
V roce 1940 se umělkyně seznámila s Georgem Antheilem, se kterým vymyslela komunikační systém na principu přeskakování mezi frekvencemi, který měl sloužit k navádění torpéda na válečné cíle. I když dvojice v roce 1942 získala patent č. 2 292 387, nový systém se nikdy nerealizoval. Dnes je považován za základ části dnešní bezdrátové technologie, včetně Wi-Fi a GPS.
Mary Anderson a stěrač čelního skla
Mary Elizabeth Anderson se narodila 19. února 1866 na plantáži Burton Hill jako jedna z nejméně dvou dcer. Jejich otec John C. Anderson zemřel v roce 1870. V roce 1889 se rodina v čele s matkou Rebeccou přestěhovala do města Birmingham v Alabamě. O tom, kde a co Mary studovala, však nic nevíme.
Přesto na počátku 20. století přišla s vynálezem, který dnes mají za naprostou samozřejmost. Byl jím stěrač čelního skla, který si v roce 1903 nechala patentovat. Její mechanické křídlo s gumovým ostřím se dalo ovládat zevnitř vozidla a tato konstrukce se od té doby příliš nezměnila. Na nápad přišla během cesty v tramvaji. Mary si všimla, že řidiči museli často otevírat okna, aby za nepříznivého počasí viděli na cestu. Někdy museli tramvaj dokonce zastavit, aby sklo osušili.
Je celkem ironií, že byl tento vynález zprvu odmítnut a Mary z něj neměla žádné peníze. V té době výrobci automobilů nevěřila, že stěrače jsou nezbytnou součástí výbavy.
Elisha Otis a bezpečnostní výtah
Elisha Graves Otis se narodil 3. srpna 1811 v americkém státě Vermont. Do státu New York se přestěhoval po roce 1845, kde byl zaměstnán jako mistr mechanik v továrně na výrobu lůžkovin.
Se svými syny později vyvinul bezpečnostní výtahový mechanismus, který zabránil i pádu v případě, pokud by se přetrhlo nosné lano. Tento vynález mu umožnil založit výtahářskou společnost, která se nejprve jmenovala Union Elevator Works, poté Otis Brothers & Co. a nyní se jmenuje Otis Worldwide Corporation. V současnosti tato společnost patří k největším světovým výrobcům výtahů, eskalátorů a podobných strojů.
Walter Frederick Morrison a frisbee
Walter Frederick Morrison se narodil 23. ledna 1920. Myšlenka na frisbee se v něm začala rodit v době, kdy mu byl 17 let. V této době házel víčko od nádoby s popcornem dívce, kterou si později vzal. Jeho vášeň pro házení s víčkem sdílela i jeho manželka Lucile Nay. Pár však později začal házet dortovými formami.
Jelikož Walter v roce 1947 vycítil také vzrůstající popularitu UFO, spojil si dvě a dvě dohromady a přišel s umělohmotnou verzí Frisbie, kterou pojmenoval Pluto Platter. Disk létal dál a už v roce 1951 se začal vyrábět masově. Létajícího disku si všimli v roce 1955 majitelé firmy Wham-O, kteří se s Morrisonem domluvili na prodeji práv k jeho disku. V roce 1958 Walter Morrison nejen získal na svůj vynález patent, ale tato doba je také považována za oficiální rok vzniku létajícího disku.
Zdroj: denik.cz, czechultimate.cz, evolutionofftheprogress.cz
