Mýty a fakta o pirátech: Pirátky byly i ženy. Navíc nemuselo jít nutně o zločince

Piráti jsou v populární kultuře často vykreslováni jako neohrožení mořští vlci, kteří bouřlivé vody oceánů a moří znají lépe než kdokoliv jiný. Filmy a seriály tyto postavy většinou vykreslují jako vousaté muže s páskou přes oko, papouškem na rameni a truhlou plnou zlatých mincí. Realita je však mnohem zajímavější.

Karibik se stal centrem veškerého dění

Karibik a východní pobřeží Severní Ameriky se staly hlavními oblastmi, které na počátku 17. století zaznamenaly prudký nárůst pirátské činnosti. V této době byly lodě převážející drahý náklad často zadržovány a ukradené zboží se prodávalo na okolních ostrovech a evropských koloniích. Není však zcela pravda, že piráti ukládali svou kořist do truhel.

Za zmínku však stojí jména jako Edward „Černovous“ Teach, kapitán William Kidd, Jack „Calico“ Rackham nebo Henry Morgan, kteří ve své době patřili k nejznámějším pirátům.

O pirátech se psalo všude

V době zmíněného „zlatého věku“ pirátství zaujalo i širší veřejnost. O pirátech se začalo psát nejen v tisku, ale pirátství se dostalo také do literatury. V moderní době pak pirátství inspirovalo i filmové tvůrce. Franšízu Piráti z Karibiku zná dnes snad každý.

Proč se ale o pirátech v minulosti tak moc psalo? Dr. Robert Blyth se domnívá, že tehdejší společnost chtěla být vždy u toho, když došlo k nějakému pirátskému přepadení a chtěla vědět o nejnovějších rozsudcích smrti. Novináři v té době příběhy často také zveličovali a piráty vyobrazovali daleko násilněji.

V roce 1724 navíc vyšla kniha Obecné dějiny loupeží a vražd nejznámějších pirátů, kterou napsal kapitán Charles Johnson. Je ale zajímavé, že o tomto britském autorovi se vůbec nic neví a dokonce ani neexistují žádné záznamy o tom, že by nějaký kapitán Charles Johnson existoval.

Co lidi vedlo k pirátství?

Možná se nyní ptáte: Co lidi vedlo k pirátství? A odpověď je prostá. Pro většinu lidí bylo pirátství způsobem, jak si vydělat peníze, když neměli jiné možnosti. Stát se pirátem představovalo rozhodnutí, které mohlo znamenat i smrt. Život piráta mohl navíc nabídnout osvobození od tvrdé práce a špatné mzdy.

Ženy a pirátství

I když se pirátství jeví jako mužská záležitost, o to víc je překvapivé, že k pirátům patřily také ženy. V minulosti ženy nesměly zůstat na lodích, jakmile vypluly, protože znamenaly smůlu a námořní katastrofu. A tyto pověry platily i pro pirátky. Ženy tak na lodích zůstávaly ilegálně nebo v přestrojení. Přesto se ale v historických pramenech objevují jména několika žen pirátek, které se zapsaly do historie. Patří k nim například královna Teuta, Aethelflaed, Jeanne de Clisson, lady Mary Kiligrew, Anne Bonny nebo Jacquotte Delahaye a mnoho dalších.

Mýty o pirátství

Černá vlajka s lebkou

Černá vlajka s lebkou a překříženými hnáty, které se v angličtině říká „jolly roger“, patří k ikonickým symbolům pirátství. Ve skutečnosti však tuto vlajku používala jen hrstka pirátů. Kapitáni měli své vlastní designy vlajek, které vyobrazovaly přesýpací hodin, kostlivce či zbraně.

Zakopané poklady

„X značí to místo“ je častou větou, kterou uslyšíte ve většině dobrodružných filmech o pirátech. I v tomto případě se jedná o literární fikci, kterou proslavil Robert Louis Stevenson v románu Ostrov pokladů. Ve skutečnosti piráti své bohatství rychle utratili za alkohol, ženy a hazard, takže k zakopávání moc pokladů nezbylo.

Páska přes oko a dřevěná noha

I když byli někteří piráti zohaveni při bojích, páska přes oko, papoušek na rameni nebo dřevěná noha jsou především dílem literatury a filmů. I když páska přes oko mohla sloužit k tomu, aby si pirát zvykl na tmu, když přecházel z paluby do podpalubí, jedná se spíše jen o domněnku.

Krutí barbaři

I když se může zdát, že piráti brouzdali mořem svobodní a nesvázaní pravidly, není to tak úplně pravda. Mnoho pirátských posádek se řídilo podle „pirátského kodexu“ a fungovaly na základě demokracie. Kapitán byl volen posádkou a zisky z kořisti se dělily. Na lodi také byly zavedeny tresty v případě, že jeden člen posádky okradl druhého.

Zdroj: historyextra.com, Wired