Haka: Tradiční maorský tanec, který občas vídáme i při sportovních rituálech
Haka není jen pár výkřiků, vyvalených očí a dupání. Je to výbuch emocí, projev identity a duchovní rituál, který v sobě nese staletí příběhů, hrdosti a sounáležitosti. Ať už ji sledujete na hřišti, při státním obřadu nebo na školním dvoře, vždycky má co říct.
Kořeny haka v zemi Aotearoa
Haka vzešla z kořenů maorské kultury z Nového Zélandu, který místní nazývají Aotearoa, tedy Země dlouhého bílého oblaku. Už dávno předtím, než ji uviděl zbytek světa, byla nedílnou součástí každodenního života. Ne jako tanec pro zábavu, ale jako způsob, jak vyjádřit, co slovy říct nejde – respekt, odvahu, smutek i radost.
Z historických vyprávění víme, že haka měla různé podoby. Některé formy vítaly hosty, jiné měly zastrašit nepřítele, další oslavovaly vítězství. Asi nejznámější je válečná haka zvaná jako peruperu, kterou bojovníci prováděli těsně před střetem. Hromový dupot, napjaté obličeje, vyvalené oči – to všechno nejen budilo respekt, ale sloužilo i jako duchovní spojení s předky a božstvy.
Rituál těla, hlasu i duše
Haka není jen choreografií, ale každý pohyb, výkřik a gesto mají hluboký význam. Tanec je často doprovázen zpěvem, rytmickým dupáním, tleskáním do stehen a výraznou mimikou. Maorové věří, že silná výpověď haka pochází z oblasti známé jako pukana – intenzivní pohled očí a výrazu tváře, kterým tanečníci vyjadřují emoce jako vášeň, odhodlání či výzvu.
Předvádění haka je kolektivní činnost. Skupina mluví jedním hlasem, pohybuje se jako jedno tělo, bije se do hrudi jako jedno srdce. Právě v této kolektivní energii spočívá její duchovní síla. Haka se tak stala manifestací komunity, hrdosti a vztahu ke své zemi i původu.
Z bitevního pole na světová sportoviště
Haka přežila období kolonizace, útlaku i úpadku tradičních jazyků. A nejenže přežila, ale především vstoupila do nové éry se sebevědomím a sílou, kterou jí dodala sportovní scéna. Nejslavnějším příkladem je nepochybně rugbyový tým All Blacks – národní reprezentace Nového Zélandu, která před každým zápasem předvádí haka jako výzvu soupeři a poctu vlastní kultuře.
První známé použití haka sportovním týmem sahá až do roku 1888, kdy maorští hráči předvedli tanec během turné po Británii. Od té doby se haka stala nedílnou součástí novozélandské sportovní identity. V dnešní době ji předvádějí i další reprezentace, například ženský tým Black Ferns, nebo školní a univerzitní týmy.
Haka ve společnosti a politice
Kromě sportu se haka stala součástí veřejných ceremonií a státních událostí. Můžeme ji vidět při uvítání státních návštěv, na pohřbech významných osobností nebo při slavnostním otevření parlamentního zasedání. V těchto případech často zaznívá tzv. haka powhiri neboli uvítací varianta tance, která není agresivní, ale slavnostní a úctyplná.
Zvláštní roli hraje haka i v oblasti protestu a občanského postoje. Maorové ji využívají k vyjádření nesouhlasu, solidarity nebo odporu – například během demonstrací za práva původních obyvatel či ekologických protestů. V takových případech se tento tanec stává hlasem beze slov, silným nástrojem kolektivního postoje.
Haka jako kulturní fenomén
Dnes je haka globálně rozpoznatelná – vidíme ji v reklamách, filmech, hudebních klipech i na školních představeních. Ale právě tato popularita s sebou přináší i otázky kulturního přivlastnění. Mnoho Maorů se obává, že haka bude zjednodušena nebo komercializována do té míry, že ztratí svou duchovní hloubku.
Proto se v posledních desetiletích rozvíjí programy kulturního vzdělávání, které objasňují význam tance a vedou děti i dospělé k respektu a pochopení. Haka je živým jazykem, kdy se proměňuje, přizpůsobuje, ale její srdce zůstává věrné svému původu.
Haka však není jen ozdobou sportovního klání ani folklórním číslem pro turisty. Je to pulsující a živoucí projev maorské kultury, který přežil kolonizaci a stal se symbolem odporu, hrdosti i jednoty.
Zdroj: thearchaelogist.org, Youtube, Serenade Magazine, Theses
