Zahradní trpaslíci: Zvláštní typ kýče, který fascinuje nejen Čechy, ale i Němce
Zahradní trpaslíci, drobní strážci záhonků a skalek, jsou fenoménem, který v lidech probouzí úsměv i rozpaky. I když je mnozí označují za vrchol kýče, jejich popularita napříč Evropou – především v Německu a České republice – neuvadá.
Od magie ke keramice
Když se řekne zahradní trpaslík, mnohým lidem se vybaví usměvavý mužík s červenou čepicí. Tato ikonická postavička má ale hlubší historii, než by se mohlo zdát. Její kořeny sahají do německé lidové tradice a romantismu 19. století. První keramičtí trpaslíci se objevili v Německu kolem roku 1840 a brzy si získali oblibu nejen v rodné zemi, ale i za hranicemi.
Trpaslíci původně symbolizovali plodnost, chránili domov a měli magické vlastnosti. S rozmachem měšťanských domácností a zahrad v 19. století se z něj stal populární doplněk, který symbolizoval nejen estetiku, ale i jistou míru materiálního zabezpečení.
Trpaslíci jako zahradní posedlost, tradice i humor
V Německu jsou zahradní trpaslíci natolik oblíbení, že dokonce existují celé sběratelské spolky. Muzeum Deutsches Gartenzwergmusem v Thüringenu vystavuje pouze zahradní trpaslíky. I když v České republice neexistují specializované instituce, trpaslíků najdeme v zahradách a bazénech nepočítaně. A přestože se nad nimi leckdo ušklíbá, trpaslík se stal součástí kulturní identity.
Zahradní trpaslíci se stali také nečekaným aktérem městského umění a happeningů. V některých evropských metropolích je umělci tajně umisťují do veřejného prostoru jako formu nenápadného humoru nebo sociálního komentáře. Například v polském Vratislavi vznikla armáda miniaturních bronzových trpaslíků, kteří zaplavili městské ulice a stali se turistickou atrakci i připomínkou občanského odporu vůči komunismu.
Od detektiva po reklamní symbol
V popkultuře se trpaslíci objevují v několika podobách. Asi nejznámější je jejich role v animovaných pohádkách filmech jako Sněhurka a sedm trpaslíků nebo Sherlock Koumes, kde vystupují jako hrdinové. V německých i českých reklamách se pak trpaslíci využívají k navození atmosféry domácnosti, tradice nebo lehkého humoru. Stačí si vzpomenout na slavnou Arabelu. Dokonce i reklama na Hornbach z roku 2015 vsadila na armádu trpaslíků v epické bitvě o dokonalou zahradu. Z trpaslíka se tak stala popkulturní ikona.
Mimochodem věděli jste, že 21. června se slaví Mezinárodní den trpaslíků? Tento den se slaví od roku 2002 a stojí za ní Fronta za osvobození zahradních trpaslíků.
Trpaslík na filmovém plátně i v seriálech
Zahradní trpaslík už dávno není jen figurka na dvorku. Jeho symbolická síla se propsala i do moderní audiovizuální tvorby. Kromě slavného filmu Amélie z Montmartru se objevuje například v komediálním seriálu Rodina Sopránů, kde jeden z trpaslíků končí zničením při rvačce, což má překvapivě hlubší emocionální význam. V českém prostředí se trpaslíci často objevují na zahradnických veletrzích nebo jako kulisa v televizních talkshow. Kulturní přítomnost trpaslíka balancuje mezi absurditou, humorem a poutem ke klidu a pohody domova.
Skřítek jako nástroj sdělení
Zajímavé je, jak se trpaslík stal i předmětem politické nebo umělecké reflexe. Například rakouský umělec Ottmar Hörl vytvořil v roce 2009 výstavu sestávající z tisíce zlatých trpaslíků jako ironický komentář k nacionalismu. Ve zmíněném filmu Amélie z Montmartru se pak trpaslík stává symbolem dobrodružných snů a cest, kdy majiteli připomíná, že život má šířit i nějaké poselství a hloubku.
Od klasických po solární verze
Dnes se trpaslíci prodávají v nespočtu variacích, od klasických keramik po solární verze svítící v noci. Najdeme je v e-shopech, zahradních centrech, na trzích i v second-handech. Jejich obliba kolísá a znovu stoupá podle módní vln, ale nikdy zcela nezmizí. Výrobci se navíc přizpůsobují trendům a nabízejí i trpaslíky s motivy sci-fi nebo fantasy.
Jsou tedy trpaslíci opravdu takovým kýčem? Možná? Zároveň jsou ale fenoménem, který propojuje výtvarný vkus, nostalgii, humor i kulturní symboliku. A proto zůstanou trpaslíci našim zahradám nejspíše věrní ještě dlouho.
Zdroj: lidovky.cz, epochaplus.cz, Radiožurnál
