Učím na základní škole a už mi došla trpělivost. Takhle dnes vypadá realita ve třídách

Realita dnešního školství je někdy tristní. Často ji tvoří psychicky i fyzicky unavení učitelé, kteří si pomalu, ale jistě neví rady s neukázněností dětí, postojem rodičů a celkovým úpadkem respektu k učitelskému řemeslu.

„Paní učitelko, on mi vzal gumu!“ křičí Mirek přes celou třídu, zatímco se Tomáš srdnatě brání: „Nevzal, ona mi sama upadla na lavici!“ Mezitím se v zadní lavici spustí bitka mezi jejich spolužáky o opsání domácího úkolu. Na druhé straně třídy si zase Laura se Sofií posílají telefony pod lavicí a společně se smějí videím na sociálních sítích. Pokouším se zjednat pořádek, ale když potřetí zopakuji, že mají být zticha, cítím, jak mi dochází síly. „Tak a dost, přátelé! Bude tady naprostý klid!“ zvedám hlas a v tu chvíli se na mě upře třicet párů očí – některé pobaveně, jiné znuděně, pár jich má dokonce v očích otazníky, co se jako bude dít. Někdy si připadám, že neučím, ale že se hodinu jen prostě snažím ve zdraví přežít.

Neukázněnost žáků a ztráta respektu

Za poslední roky se situace ve třídách dramaticky změnila. Učitelé se musejí potýkat se stále větší neukázněností žáků, již ovlivňují především různé digitální podněty, kvůli kterým ztrácejí koncentraci nejen v hodinách. „Zabrat“ dostává také samotná autorita pedagoga – děti si stále častěji dovolí průběh hodiny nevhodně komentovat, narušují hodinu svým bavením či výuku prostě a jednoduše ignorují.

Určitě se s tímto trendem pojí i fakt, že dnešní generace dětí vyrůstá ve světě, kde mají všechno hned na dosah ruky. Jsou zvyklí na rychlou odměnu za pokud možno minimální námahu a chtějí se neustále bavit. Školu vnímají spíše jako nepříjemnou povinnost a kdyby mohly, svým spolužákům a koníčkům se věnují klidně celý den.

Problémová komunikace s rodiči

Na aktuální situaci ve školství mají bohužel vliv také rodiče. Ti často učitele nevnímají jako spojence při výchově svého potomka, ale jako protivníka, který si dovolí hodnotit práci dítěte. Stoupá počet konfliktů, kdy rodiče přijdou do školy ne za účelem pomoci, ale za účelem stěžování si na pedagoga – nejčastěji při této příležitosti padají slova „zaujatý“ či dokonce „zasedlý“.

Mnoho rodičů má bohužel klapky na očích a odmítá si přiznat, že se jejich potomek nechová vždy správně. Namísto toho obviňují pedagogický personál z toho, že si s jeho dítětem neumí poradit, neumí ho dostatečně zaměstnat či upoutat jeho pozornost. Když se situace vyeskaluje, létají vzduchem dokonce výhružky právníky nebo mediálním lynčem. To na příjemné atmosféře rozhodně nepřidá.

Vyčerpaní a demotivovaní učitelé

Není divu, že někteří z nich cítí naprosté vyčerpání, které je hlavním důvodem jejich úvah o odchodu ze školství. Roste počet mladých pedagogů, jenž v profesi nevydrží déle než pár let. Musíme si nalít čistého vína a přiznat si, že současný systém jim zrovna velkou podporu bohužel nenabízí. Nástupní platy jsou vzhledem ke stále rostoucím životním nákladům nízké, na stejně nízké úrovni je společenské uznání této profese. Naopak psychická zátěž pedagogů je obrovská.

Část kantorů se během své profesní dráhy potýká se syndromem vyhoření. Cítí, že jejich práce nemá smysl, protože jejich snaha naráží na velký nezájem žáků a vlastně i rodičů. Přidává se k tomu také zklamání z nulové podpory ze strany systému. Učitele jsou kromě samotné výuky zahrnuti velkým množstvím administrativních úkonů. Není tedy divu, že když se tohle všechno spojí dohromady, mnoho z nich reálně uvažuje o změně povolání.

Pokud se nic nezmění, jako společnost riskujeme, že kvalitních pedagogů bude stále ubývat a děti vyrostou bez schopnosti respektovat pravidla či autority. A to už není jen problém škol, ale nás všech.

Zdroje: ceskenoviny.cz, seznamzpravy.cz, iportal24.cz