Historie hodinek: Dříve lidé rozpoznávali čas nejen podle slunečních hodin, ale také podle zvuku zvonů
Už od pradávna lidé toužili vědět, kolik je hodin – i když tehdy ještě samotný pojem neexistoval. Od slunečních hodin, které sledují pohyb slunce, až po svíčky, které hoří rovnoměrným tempem, lidé vždy hledali jedinečné a zajímavé způsoby, jak měřit čas. Historie jeho měření je nejen příběhem pokroku, ale také svědectvím o tom, jak se měníme my sami.
Když se lidé učili měřit čas
Čas byl vždy zásadní. Ať už šlo o výsev obilí, mořské plavby nebo ranní modlitby, bylo potřeba nějak poznat, kdy co dělat. Lidé se nejdřív řídili podle přírody, kdy sledovali východy a západy slunce, měsíční fáze, ale i polohu hvězd. Brzy lidem došlo, že nestačí jen čekat, až slunce vyjde. A tak se začalo vymýšlet, jak čas uchopit přesněji a ideální i na cestách nebo za tmy.
Jedny z prvních hodin byly ty sluneční. Fungovaly docela jednoduše. Slunce vrhá stín a jeho poloha se během dne mění. Už ve starověkém Egyptě nebo Mezopotámii je lidé používali k tomu, aby měli přehled o čase. Skvělé na tom bylo, že nešlo o nic složitého a v poledne jste věděli, že je opravdu poledne. Háček spočíval v tom, že ke slunečním hodinám bylo potřeba světlo. Takže určování času v noci, v dešti nebo i v interiéru byl problém.
První krok k mechanice
S rostoucími potřebami civilizací vznikla i touha po nástrojích, které by umožnily měřit čas nezávisle na počasí. Tak se objevují vodní hodiny neboli klepsydry, které byly používány ve starověkém Egyptě a Řecku. Klepsydry fungovaly na principu kontrolovaného odtékání vody z jedné nádoby do druhé, přičemž množství přenesené kapaliny odpovídalo určitému časovému úseku. Ačkoliv byly relativně nespolehlivé kvůli kolísání teploty, tlaku a odpařování, umožnily lidem měřit čas i v noci nebo v uzavřených prostorách.
Podobně fungovaly i přesýpací hodiny, které se rozšířily především ve středověku. Ty byly jednodušší a spolehlivější než vodní hodiny, i když stále měřily pouze krátké intervaly.
Když čas začal tikat
Zásadní převrat přinesl středověk. V Evropě ve 13. století vznikly první mechanické hodiny, které využívaly hmotnostní pohon a tzv. únikový mechanismus, který reguloval pohyb ozubených kol. Tyto hodiny byly zpočátku obrovské, hlučné a nepřesné. Nacházely se především na věžích kostelů a sloužily hlavně k oznamování času zvoněním.
Přesnost se zlepšila až s vynálezem kyvadla, které roku 1656 zkonstruoval nizozemský fyzik a vynálezce Christiaan Huygens. Tím se zrodila moderní přesnost měření času. V 18. století se díky pokroku v kovovýrobě a miniaturizaci začínají vyrábět přenosné mechanické hodiny a kapesní hodinky.
Z módy ke každodennosti
Náramkové hodinky byly dlouho vnímány jako dámská móda. Teprve během první světové války se ukázalo, jak praktické je mít hodinky přímo na zápěstí. Vojáci potřebovali rychlý a jednoduchý přístup k času během operací, a kapesní hodinky byly nepraktické. Po válce se náramkové hodinky začaly vyrábět masově i pro muže a rychle se začaly těšit popularitě. V průběhu 20. století pak přichází vývoj v podobě zlepšení přesnosti, odolnosti a designu. Hodinky se tak staly nejen nástrojem pro měření času, ale i módním a kulturním symbolem.
Když elektronika převzala vládu
Obrovský technologický skok nastal v 70. letech 20. století, kdy došlo k tzv. quartzové revoluci. Společnost Seiko uvedla na trh první quartzové hodinky, tedy zařízení, které k měření času využívá vibrace křemenného krystalu. Tyto hodinky byly levnější, přesnější a odolnější než jejich předchůdci. Tento technologický pokrok způsobil hluboké otřesy především v evropském tradičním hodinářství. Mnoho starých hodinářských firem zkrachovalo nebo musely zcela změnit svůj obchodní model.
Budoucnost na zápěstí
S příchodem 21. století a digitalizace přišla nová éra v podobě chytrých hodinek. Ty už neslouží jen k měření času, ale stávají se také nositelnými počítači. Umožňují telefonovat, měřit srdeční tep, počítat kroky, kontrolovat spánek či přijímat notifikace z mobilu. Zároveň se stále více prolínají s módním světem, přičemž je jejich vzhled přizpůsobitelný, design elegantní a funkcionalita rozšiřitelná.
Hodinky tak nejsou jen přístroje, ale jsou zrcadlem doby, ve které vznikly a ukazují nám, jak se měnil náš vztah k času.
Zdroj: BBC, Reader’s Digest Canada, The Conversation
