Jak vypadá válka z pohledu první osoby? Rozhovor s ukrajinským hrdinou, který ze všeho nejvíc touží přímo zasáhnout Kreml

Kyryl Veres je velitelem jednotky K2 samostatné mechanizované brigády. Hrdina Ukrajiny oceněný Zlatou hvězdou a nositel rytířského Řádu Bohdana Chmelnického. Ukrajinský server Ukrajinskapravda se s ním na dálku spojil, aby s ním udělal rozhovor z místa, kde je válka opravdu na každém kroku.

Aktuálně se Veresova jednotka pohybuje kolem Bachmutu, kde má za úkol odrážet frontální útoky ruských vojsk, což i jemu osobně přijde v 21. století jako něco šíleného a nesmyslného.

Podle jeho slov ho překvapuje, že styl boje ruských jednotek se od druhé světové války vlastně nijak nezměnil. Je to boj, kdy se ruská strana snaží docílit úspěchu bez ohledu na ztráty. „Stejný způsob boje, pořád dokola. Zaútočí noví branci, padnou, pošlou nové, kteří překračují padlé a takhle stále dokola.“ Když to přepočítá k poměru padlých na ukrajinské straně, vyjde mu poměr padlých jedna ku třiceti ve prospěch ukrajinské jednotky.

Nejčastěji proti nim stojí Vágnerovci, kteří před sebe posílají čerstvé brance. Přirovnává to k operaci ve Rževě. „Jejich taktika se nemění. Sledoval jsem a četl hodně o operaci Ržev. Miliony sovětských vojáků umíraly, aby dobyly nějaké posrané centrum města. A teď mám pocit, že jsme někde u Rževa.“ Na ruské straně tehdy padlo přes milión sovětských vojáků. Ztráty na německé straně byly okolo 700 tisíc (ČT24).

Hustota nepřátel, která se na ně někdy valí je taková, že se občas stane, že jim hrozí nedostatek střeliva. Další zásoby jsou v týlu. Doplnit je nelze, jelikož musí odrážet útok, který je někdy nekonečný. „Vyběhne prvních padesát, když padnou, je chvíli klid. To je tak na cigáro a už se na vás valí dalších padesát. Prostě šílenost.“

Někdy na útočící straně zůstane třeba jen deset procent jednotky naživu. „Nabídl jsem těm, kteří zůstali naživu, aby se ještě jednou vzdali. Ale rozhodli se zemřít hrdinsky. Zase abych byl upřímný, je pro mě snazší je zajmout a předat, než se starat o mrtvoly.“

Hlavním rozdílem mezi tím, co absolvovala jeho jednotka před 24. únorem a nyní, je skutečnost, že teď neplatí žádné zákony a omezení. „Ano, jsou tam některé humanitární momenty, je tu například Ženevská úmluva. Ale v jiných ohledech – nepřetržitá válka se vším všudy.“ Tu dobu považuje spíše jako takové cvičiště.

Jak sám podotýká, na Ukrajině dnes není žádné bezpečné místo. I v Kyjevě se musíte bát raketových útoků. Dříve se bál pouze o své kamarády v jednotce. Dnes se nejvíce bojí o svou rodinu. To že vypukne konflikt takového rozsahu byla podle jeho slov jen otázka času už od roku 2014, kdy nikdo otevřeně neodsoudil rozpínací politiku Ruské federace.

Velitel Kyryl Veres ví, že válka bude ještě dlouhá a zřejmě v ní ztratí mnoho kamarádů. Sám by nejraději vzal jeden z útočných dronů, které má k dispozici a poslal ho přímo do středu kremelského paláce, ačkoli si je vědom, že by to válku neukončilo.

Zdroj: Ukrajinskapravda, ČT24, redakce