Tvrdohlavý Viktor Dyk: V čem se autor Krysaře nesnesl s Masarykem?

Asi na každém seznamu maturitní četby ta knížka je. Poměrně útlé dílo pod názvem Krysař, které čerpá ze starých pověstí ze 13. století a představuje velmi ceněné lyrickoepické dílo, vyneslo Viktoru Dykovi nesmrtelnost i díky volné muzikálové adaptaci. Věděli jste ale, že Viktor Dyk byl politicky aktivní a ve svých postojích se nesnesl s prvním československým prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem?

Bouřlivé mládí

Viktor Dyk se narodil roku 1877, což mu vlastně zajistilo bouřlivé nejen mládí, ale vlastně celý život. Při studiích na gymnasiu jej učil Alois Jirásek. Devadesátá léta strávil na studiích práv v Praze, kde tehdy bylo vcelku živo: nálady mezi Čechy a Němci byly jaksi vyostřené a roku 1893 bylo dokonce v rámci šetření tzv. „omladiny“ vyhlášeno stanné právo.

Dyk absolvoval roku 1900, advokacií se ale živit nechtěl, raději se věnoval psaní a šachům. V literárním spolku Slavie se také seznámil se svou budoucí ženou Zdenkou Háskovou, se kterou se po dlouhých letech roku 1928 oženil. Po studiích jej zaujalo národovectví: konkrétně se začal angažovat ve spolcích za českou autonomii.

Konflikt s panem profesorem a Velká válka

Roku 1904 sepsal Dyk román Konec Hackenschimdův, do kterého se později obul významný univerzitní profesor filosofie. Tím profesorem nebyl nikdo menší, než Tomáš Garrigue Masaryk! Dyk se s kritikou nevyrovnával snadno a do respektovaného intelektuála se obul nazpět.

Když ale roku 1914 vypukla válka, byly spory zažehnány. Dyk a Masaryk se totiž octli na jedné lodi: oba stáli proti rakouské vládě. Pohádat se ovšem stihl s jiným z odbojářů, s Edvardem Benešem, který později Dyka dokonce neváhal označovat za zbabělce, když se mu nepodařilo utéct do Rumunska (zatímco sám Beneš utekl do Švýcarska).

Dyk ale stejně raději zůstal doma. Domácí odboj, to bylo to, co Dyk chtěl provozovat. Na vlastní kůži ovšem pocítil, jak nebezpečná hra to je: roku 1916 byl za své články uvězněn ve Vídni! Velezradu mu však nakonec neprokázali a musili jej propustit.

Nová doba, nová zklamání

Psal se rok 1918 a samostatná Československá republika již nebyla jen snem. Dyk patřil k těm, kdo obdivovali dílo Tomáše Garrigue Masaryka a téhož roku mu věnoval báseň „Na uvítanou„. V listopadu 1918 zasedl Dyk v „revolučním národním shromáždění“. Ve volbách roku 1920 uspěl a stal se poslancem sněmovny národního shromáždění.

Dyk také postupně přešel z tábora Masarykových obdivovatelů do tábora jeho odpůrců. Dyka dráždil Masarykův liberalismus, ale především Masarykův blízký vztah k Edvardu Benešovi. Toho Dyk zkrátka nesnesl – což blo vzájemné, stejné emoci k Dykovi choval i Beneš. Beneš byl ostatně jeden z důvodů, proč Dyk nevstoupil do řad národních socialistů.

Odpůrci „tatíčka Masaryka“

Dyk nebyl ve svém protimasarykovském postoji sám. Masaryk si svými výroky na Husovu adresu zařídil nepříliš lichotivou pověst mezi katolíky, na tématu husitství se pak rozcházel i se zásadním českým historikem Josefem Pekařem. Pekař považoval husitství za „tragédii“, Masaryk v ní naopak spatřoval významný ideový posun.

Podobné postoje jako Dyk zaujímal i první československý předseda vlády Karel Kramář. Obdobně jako Dyk i Kramář vysloveně nesnášel Beneše. A také zde to Beneš opětoval: dokonce se odmítl zúčastnit Kramářova pohřbu! Kramář se dále s Masarykem rozcházel v tématu německé menšiny.

Stejně jako Dyk se i Kramář Němců obával. Dyk nejednou varoval před ústupky, které začali vůči Německu aplikovat na západě. Slavný básník prosazoval národ. Není proto příliš překvapivé, že sympatizoval s českým fašismem.

Konec „pěvce českého nacionalismu“

Viktor Dyk neměl nejpevnější zdraví. Již roku 1919 strávil do značné míry ve vinohradské nemocnici. Důvod? Nemocné srdce. Dyk tak musel trávit dost času na horách v přírodě. Nakonec se mu to však stalo osudným. Roku 1931 odjel s manželkou na Jadran, kde jej srdce opět zradilo…

Bylo to poprvé a naposledy, co velký literát spatřil mořské vlny. Po smrti se k němu vyjádřil i předseda senátu František Soukup (který nepatřil zrovna k Dykovým oblíbencům), který jej nazval „pěvcem českého nacionalismu“.

Zdroj: LANDERGOTT, Josef. Velcí Češi první republiky. Praha: Echo Media, 2018. LIŠKA, Vladimír. Prezidenti. Praha: XYZ, 2018. PERNES, Jiří. Spiklenci proti jeho Veličenstvu: historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách. Praha: Mladá fronta, 1988. SLANAŘ, Otakar, Markéta KOSTKOVÁ, Roman KANDA, Lenka KRAUSOVÁ a Lukáš FOLDYNA. Obsahy a rozbory děl: k literatuře – přehledu SŠ učiva. 2. vydání. Třebíč: Vyuka.cz, 2016. POLÁŠKOVÁ, Taťána, Dagmar MILOTOVÁ a Zuzana DVOŘÁKOVÁ. Literatura: přehled středoškolského učiva. 3. vydání. Třebíč: Vyuka.cz, 2015.