Stalinovy ženy: Kdo sdílel postel se sovětským diktátorem?

O jeho soukromém životě se toho ví tak málo, ale tyto dámy poznaly tuto polarizující osobnost mnohem lépe než většina ostatních.

Jekatěrina Svanidzeová: Žena z chudé rodiny

Říkalo se, že Stalinova první manželka Jekatěrina Svanidzeová byla tak plachá, že se schovávala pod stolem, když přišli na návštěvu manželovi přátelé, píše se na webu RBTH.

Jekatěrina se se Stalinem seznámila prostřednictvím svého bratra Alexandra: studovali spolu v duchovním semináři v Tiflisu. Čtyřiadvacetiletý Stalin se zamiloval a zoufale si chtěl vzít Kato, jak se jí přezdívalo, Gruzínku z chudé rodiny, které tehdy bylo pouhých 16 let. Jeho žádost o ruku byla přijata pod jednou podmínkou – že budou mít svatbu v kostele.

Vzali se v roce 1906 a ještě téhož roku se jim narodil syn Jakov. O rok později 1907 však zemřela: podle jedné teorie na tuberkulózu, podle jiných zpráv ji o život připravil tyfus. Očitý svědek vzpomínal, že Stalin byl její smrtí tak rozrušen, že na pohřbu skočil do jejího hrobu.

Láska, kterou budoucí sovětský vůdce ke Kato projevoval, však její příbuzné nezachránila. Ve 30. letech se její bratr a Stalinův spolužák stal obětí represí a zemřel ve vazbě. Zemřela i manželka Katova bratra – na infarkt, když se dozvěděla o jeho smrti.

Maria a Lida: Romantika v exilu

Po smrti první manželky byl revolucionář Stalin pětkrát ve vyhnanství na Sibiři a nejméně dvakrát měl poměr se ženami, u nichž si pronajímal ubytování. Jedna z nich se jmenovala Maria Kuzakova. V roce 1911 mladá vdova s dětmi pustila Stalina do svého domu jako nájemníka, navázali spolu vztah a ona otěhotněla. V roce 1912 však Stalinovo vyhnanství skončilo a on odjel pokračovat v revoluční činnosti daleko od Sibiře. Narození svého syna Kosti se nedočkal.

Druhá žena se jmenovala Lida Pereprygina. V době, kdy měla poměr s 37letým Stalinem, bylo Lídě, rolnické dívce, pouhých 14 let. Bydlel u ní v letech 1914 až 1916 a za tu dobu se jí narodily dvě děti. První z nich zemřelo. Druhé se narodilo v dubnu 1917 a bylo zapsáno jako Alexandr Džugašvili (pod Stalinovým pravým jménem). Vesničané Stalina obvinili ze svádění nezletilé a on musel slíbit, že se s Lídou ožení. Jakmile však skončilo jeho vyhnanství, Stalin vesnici opustil.

Obě ženy později napsaly Stalinovi žádost o pomoc, ale nedostaly žádnou odpověď. Místo toho musely ve 30. letech podepsat dokument, v němž se zavázaly, že nikdy neprozradí, kdo je otcem jejich dětí.

Naděžda Allilujevová: rána do srdce

Stalinovo manželství s druhou ženou trvalo 12 let. S Naděždou se poprvé setkal jako s malou holčičkou, protože s její matkou Olgou, vdanou ženou, trávil hodně času v Baku. Podle některých svědectví zachránil malou Nadju, když v ázerbájdžánském hlavním městě spadla do moře.

Pořádně se poznali, až když se 37letý Josif Stalin vrátil ze sibiřského vyhnanství. Nadě bylo 16 let a bezhlavě se do něj zamilovala. O dva roky později se vzali. Současníci tvrdili, že manželství bylo postaveno na lásce. Skončilo však sebevraždou. V roce 1931 se Naděžda střelila do srdce pistolí Walther. Hospodyně ji našla na podlaze vedle postele.

Podle jedné z teorií byla Naděžda v těžké depresi kvůli manželově krutosti. „V přítomnosti Josefa Naděžda připomínala fakíra v cirkusovém představení, chodila bosá po rozbitém skle, s úsměvem pro veřejnost a s hrozným napětím v očích. Nikdy nevěděla, co bude následovat, jaký výbuch,“ vzpomínala její blízká přítelkyně Irina Gogua.

Podle další teorie Stalin své ženě při jedné z jejich hádek řekl: „Víš, že jsi moje dcera?“ To uvedla novinářka Olga Kučkina, jejíž příbuzní se s Allilujevovou přátelili. Stalin prý Naděždu donutil k deseti potratům.

Olga Lepešinská a Věra Davydovová: Lásky z jeviště

„Baletky a písařky“ – tak shrnula Maria Svanidzeová ve svém deníku záliby sovětského diktátora. Stalinovou oblíbenou baletkou prý byla Olga Lepešinská, ačkoli ona sama nikdy nepřiznala, že s ním měla poměr. Jedno však bylo zřejmé: rád navštěvoval Velké divadlo, když vystupovala. Stalin ji obdarovával květinami a zval ji na recepce. O mnoho let později, v roce 2004, řekla toto: „My [baletky] jsme do něj byly všechny zamilované. Dokázal být velmi milý a příjemný, ale to byl asi jen dojem, který vytvářel. Protože v jádru byl špatný člověk – pomstychtivý a zlý.“

Co se týče operní pěvkyně Věry Davydovové, tam je nejistota menší. Její paměti – „Zpověď Stalinovy milenky“ – vyšly v Londýně v roce 1983 (rodina Davydovové je však neuznává). Podle knihy trval jejich vztah 19 let.

V roce 1932 na recepci v Kremlu našla vdaná Davydovová v kapse vzkaz. Stálo v něm, že na ni venku čeká řidič. Davydovová se vydala na tajnou schůzku a byla odvezena do Stalinova domu. Po silné kávě ji Stalin pozval do pokoje s velkou pohovkou. Zeptal se, zda může zhasnout světlo, protože je „příznivější pro rozhovor“, a aniž by čekal na odpověď, zhasl. Při dalších setkáních už jen říkal: „Soudružko Davydovová, svlékněte se.“

„Jak bych mohla odporovat nebo odmítnout? Každou vteřinu, jediným slovem, mohla skončit moje kariéra nebo mě mohl fyzicky zničit,“ řekla. Během svého poměru se Stalinem dostala Davydovová dvoupokojový byt v Moskvě a třikrát jí byla udělena Stalinova cena.

Valja Istomina: jeho poslední žena

Valja Istomina, Stalinova osobní hospodyně, musela prožít snad nejtěžší zkoušku.

Původně byla „určena“ pro generála Nikolaje Vlasika, šéfa Stalinovy osobní gardy. V té době se jí však dvořilo mnoho mužů, včetně Lavrentije Beriji, šéfa vládní agentury NKVD. Když Valja padla do oka samotnému Stalinovi, všichni ostatní ustoupili. Mladá žena byla přeložena na jeho moskevskou daču v Kuncevu: osobně mu prostírala stůl a stlala postel.

Tragédie nastala o 17 let později, když Stalin onemocněl a Valja za ním nejela. Byla znásilněna Vlasikem a Berijou. Když se Stalin dozvěděl, že ho „podvedla“, vydal rozkaz poslat ji do nechvalně proslulého tábora Kolyma v Magadanské oblasti. Vlasik byl rovněž zatčen a poslán do lágru, zatímco Berija byl ušetřen.

Naštěstí pro Valju se po příjezdu do tábora dozvěděla, že Stalin bez ní nemůže vydržet, a tak ji poslal zpět do Moskvy.

Po Stalinově smrti o Valje napsala jeho dcera Světlana Allilujevová v knize Dvacet dopisů příteli: „Padla na kolena k pohovce, sklonila hlavu na hruď mrtvého a začala naříkat jako vesnická žena … Až do smrti byla přesvědčena, že lepšího muže než otec není.“

Zdroj: rbth.com