Spánková deprivace negativně ovlivňuje psychiku i tělo – ne nadarmo je považována za jednu z forem mučení

Spánek je něco, co bereme jako samozřejmost. Odkládáme ho, když je moc práce, povinností nebo příliš mnoho seriálů na Netflixu. Dlouhodobý nedostatek spánku však není vůbec zdravý.

Když „jsem jen trochu unavený“ už nestačí

Většina lidí má za sebou aspoň jednu noc, kdy pořádně nespali. Ráno si dali silnou kávu, zívli si a den nějak přežili. Jenže chronický nedostatek spánku není jen o tom, že se vám klíží oči v tramvaji. Spánková deprivace není únava. Je to něco hlubšího, záludnějšího a hlavně – nebezpečnějšího.

Tělo si sice zvykne na ledacos, ale bez spánku prostě nefunguje. Jakmile vám chybí spánek delší dobu, začnou se dít věci. Divné věci. Nejen fyzicky, ale hlavně v hlavě.

Zbraň bez jizev

Co je na spánkové deprivaci děsivé, je fakt, že si ji člověk často neuvědomuje hned. A právě proto se stala oblíbeným nástrojem psychického mučení. Nezanechává žádné viditelné stopy. Nepotřebujete pouta ani násilí. Stačí člověku nedovolit spát – a během pár dní se z něj stává troska.

Tuhle metodu používaly armády, tajné služby i sekty. Je „čistá“, ale naprosto rozkládá osobnost. Po dvou třech dnech bez spánku člověk začne mít halucinace. Neví, co je reálné, ztrácí pojem o čase. Mozek si vypíná funkce, které nepotřebuje. Jenže ony jsou ve skutečnosti docela důležité – jako třeba schopnost ovládat emoce nebo rozpoznat, co je skutečné.

Tělo si to zapamatuje

Dlouhodobý nedostatek spánku se neprojeví hned. Ale jednou přijde den, kdy se začnou objevovat problémy a vy nevíte proč. Častější nemoci. Srdeční potíže. Návaly stresu, které nejdou ukočírovat. Neschopnost se soustředit.

Spánek je chvíle, kdy se tělo opravuje. Doslova. Čistí se mozek, stabilizují hormony, opravují buňky. Když tohle odříznete, všechno se začne sypat. Imunita, psychika, trávení. Všechno.

Realita, která začíná připomínat sen

Nedostatek spánku se nejrychleji podepíše na psychice. Člověk je podrážděný, úzkostný, přecitlivělý. Věci, které by jindy zvládl levou zadní, ho najednou rozhodí. Všechno je buď moc, nebo málo. A hlavně – nic nedává smysl. Mozek není stroj, který funguje i bez vypnutí.

Spánková deprivace narušuje vnímání reality. Někteří lidé začnou slyšet hlasy, jiní mají pocit, že je někdo sleduje. Ne proto, že by se zbláznili – ale protože mozek prostě nestíhá. Vypíná filtry, ztrácí přehled. A to je děsivější, než se zdá.

Ale já to dospím o víkendu…

To je nejčastější lež, kterou si říkáme. Bohužel, tělo nefunguje jako účetní tabulka, kde si odškrtnete „dlužím 10 hodin spánku“ a v sobotu to vyrovnáte. Mozek potřebuje pravidelnost. Ne maraton jednou za týden.

A ne, kafe to nespraví. Energeťáky taky ne. Všechno, čím se snažíme únavu „přetlačit“, je jen záplata. Funguje na chvíli. Ale po ní přijde tvrdší pád.

Bez tlaku, ale s varováním

Spánek není slabost. Není to promarněný čas. Je to základní potřeba, stejně jako jídlo nebo dýchání. Bez něj se tělo začne pomalu, ale jistě rozpadat – nejdřív psychicky, pak fyzicky.

Ať už pracujete v noci, máte malé děti nebo prostě „nechcete ztrácet čas spaním“, vězte, že tělo vám to jednou připomene. Možná tichým varováním. Možná zhroucením. Ale spánek si vybere své. Dřív nebo později.

Zdroj: vysokeskoly.cz, is.muni.cz, NIH, National Library of Medicine, Journal of Ethics