Selfie fotky se staly fenoménem díky předním kamerám v telefonech. Často jimi lidé vyjadřují svou vlastní identitu

Selfie je fotka, kterou si člověk pořídí sám, často za účelem sdílení na sociálních sítích. Umělečtí kritici také tvrdí, že selfie jsou novým vizuálním žánrem a novým stylem osobní komunikace. Kořeny těchto momentek však sahají hlouběji, než si možná myslíte.

Selfie je starší než samotný termín

Selfie je zdrobnělina a zkrácená verze slova „self-portrait“ neboli autoportrét. Nejstarší selfie bylo pořízeno zhruba před 175 lety, tedy o několik dekád dříve než vznikl samotný termín. První selfie je připisována fotografovi Robertu Corneliovi z roku 1839. Umělec zachytil sám sebe v poněkud zamyšlené póze. Po fotografovi zachytila selfie i lady Hawardenová, Brassai, ale i Frank Sinatra. Jeho selfie před zrcadlem pochází z roku 1938, kdy bylo zpěvákovi dvacet tři let.

Leckoho tak možná překvapí, že termín selfie není až taky starý. Poprvé se objevil někdy v roce 2005 a za výrazem stojí fotograf Jim Kraus. Přesto ale byly tyto momentky populární už dávno. A to díky komunitnímu serveru MySpace, který tu byl dávno před Instagramem a Facebookem.

Přední kamery jako spouštěč nového zrcadla

S nástupem chytrých telefonů s předními kamerami se zrodil kulturní fenomén, který má hlubší dopad, než by se mohlo na první pohled zdát. Selfíčka se rychle stala běžnou součástí našeho digitálního života. Přední kamera navíc funguje jako mobilní zrcadlo, které nenabízí pouze odraz fyzického vzhledu, ale i jakési oko druhých, skrze které se na sebe díváme a které nás ovlivňuje v tom, jak vidíme sami sebe.

Vyjádření identity a individuality

V době sociálních sítí se stala selfie silným nástrojem komunikace. Nejde jen o to ukázat, kde jsme byli nebo jak vypadáme, ale především o to, jak chceme být viděni. Mnoho lidí skrze selfie tvoří svou digitální identitu. Volba úhlu, filtru, pozadí a výrazu ve tváři jsou všechny vědomé kroky, jak představit světu svůj autentický výraz.

Zajímavé je, že zatímco někdo hledá skrze selfie uznání nebo podporu svého sebevědomí, jiný v ní nachází formu uměleckého sebevyjádření. Selfie tak nemusí být nutně povrchní, jak se často tvrdí. Může být hlubší reflexí vlastní existence.

Jak selfie ovlivňují naše vědomí a vztah k sobě

Opakované fotografování sebe sama a sdílení vyumělkovaných obrazů na sociálních sítích má reálný dopad na naše sebepojetí. Někteří psychologové upozorňují, že přespřílišné zaměření na vlastní vizuální prezentaci může vést ke zvýšené sebekritice, porovnávání se s ostatními a tím i narušenému sebevědomí. Filtry a retuše, které umožňují zobrazit idealizovaný obraz sebe sama, mohou způsobit rozpor mezi skutečnou a online identitou. Tento rozdíl pak může u někoho vyvolat frustraci, pocit nedostatečnosti nebo dokonce vést k depresivním stavům.

Na druhou stranu může být focení sebe sama i nástrojem sebepřijetí. Lze skrze ně pozorovat změny v čase, dokumentovat emoce, radost i smutek, sledovat vývoj vlastní osobnosti.

Digitální kultura budoucnosti

Vývoj technologií naznačuje, že fenomén selfie jen tak nezmizí. S rozvojem umělé inteligence, rozšíření reality a virtuálních světů se mění i samotná podstata toho, co považujeme za obraz sebe sama. Již dnes existují digitální avatary, které můžeme vytvářet jako náhradu za vlastní tvář. V budoucnu se může selfie proměnit v komplexní 3D reprezentaci identity, která bude interaktivně reagovat na okolí.

Otázkou zůstává, zda si udržíme svobodu v tom, jak se chceme prezentovat, nebo zda budeme dále žít pod tlakem algoritmů a očekávání publika. V každém případě je jisté, že selfie není jen o tom, co je vidět, ale i o tom, co si o sobě myslíme. A právě to dělá tento fenomén tak hlubokým a nadčasovým tématem.

Zdroj: sciencemuseumgroup.org.uk, rangefinderonline.com, psychologytoday.com, studie Journal Of Psychosocial Research On Cyberspace, studie Researcher Gate