Sebevražda korunního prince Rudolfa: tragická kapitola z dějin Habsburků

Přidat na Seznam.cz

Být členem panovnického rodu nemusí ani vzdáleně znamenat idylickou pohádku. Je tomu spíše naopak a děti slavných panovníků často končily spíše tragicky. Vzpomeňme si například na dceru Marie Terezie Marii Antoinettu, jejíž hlava skončila na francouzském popravišti. O zhruba století později zažil habsburský rod další velkou tragédii…

Špatný manžel, špatný otec

Korunní princ Rudolf byl synem slavného panovnického páru: jeho otcem byl František Josef I. a jeho matkou byla Alžběta Bavorská. Rudolfova matka, zvaná Sissi, to neměla na vídeňském dvoře úplně snadné. Ač ji František Josef zřejmě v hloubi duše miloval, nebyl tento pravidly sešněrovaný muž ani zdaleka dobrým manželem (o těžkém životě císařovny Sissi jsme psali zde).

Rudolf se narodil roku 1858, deset let po nástupu Františka Josefa na trůn. Dítě to bylo nadějné. Po otci zdědil Rudolf důstojenství, s nímž by mohl skvěle vykonávat císařský úřad. Byl také velice inteligentní. Bohužel pro něj byl však také citlivý po matce, což nebylo zrovna dobré. Císařský otec byl totiž citově odměřený nejen ke své ženě, ale i ke svým dětem. To mladý Rudolf nesl velmi těžce.

Vyrůstání bez rodičů

Rudolfovu výchovu na sebe vzala puntičkářská babička Žofie Bavorská, se kterou se Sissi jednoduše nesnesla. Když však matka viděla, jakým způsobem babička Rudolfa trýzní, došlápla si na císařského chotě a ten z obavy z krachu manželství ustoupil. Rudolfova výchova tak polevila, vztah s matkou se však zlepšit nemohl.

Alžbětě bylo totiž znemožněno se se synem řádně vídat, a tak raději cestovala po Evropě. Rudolf přesto matku, kterou znal spíše z dopisů než z osobního kontaktu, obdivoval a miloval. Není se čemu divit: František Josef, naplno se věnující panovnickým povinnostem, dával korunnímu princi jasně najevo, že je především císařem, nikoliv otcem.

Princ – rebel s duší umělce

Není divu, že se princ po dosažení dospělosti vůči otci vymezoval. Zkoušel se prosadit na literárním poli, hned v devatenácti pak také nastoupil k vojsku v Praze a zde se také snažil o prosazení reforem dělostřelectva. František Josef však i zde proti synovi zakročil, čímž Rudolfovo rebelantství jen povzbudil.

Princ si – samozřejmě v souladu s předem domluveným scénářem – vzal belgickou princeznu Štěpánku. Manželství to bylo krajně nešťastné a Rudolf tak hledal útěchu v alkoholu a v náruči jiných žen. Jednou se však při milostných hrátkách osudově zapletl s baronkou Mary Vetserovou. Tehdy začala labutí píseň mladého Habsburka.

Konec se blíží

Mary Vetserová totiž na Rudolfa začala doléhat, aby se se Štěpánkou rozvedl. Princ se tak musel zjevit před císařským otcem, od nějž se samozřejmě dočkal odmítnutí. František Josef si zjevně neuvědomoval, co za tragédii mělo následovat…

Milenecký pár totiž začal pomýšlet na sebevraždu. Mary Vetserová zvažovala, že požije jed, Rudolf krachoval na osobní i na politické rovině. Rudolf se přestal se svými plány tajit a sebevraždu zmiňoval i před blízkým okolím. Jestli to bylo volání o pomoc, pak bylo marné.

Tragédie na zámku Mayerling

v lednu 1889 odjel Rudolf do loveckého zámečku Mayerling nedaleko Vídně. Zde se tajně setkal s Mary Vetserovou. 31. ledna 1889 zde pak byli oba milenci nalezeni s prostřelenou hlavou. Rudolf a Mary zřejmě již nehodlali nadále snášet nepřízeň osudu.

Františka Josefa a Sissi jejich smrt bezesporu zasáhla. Citově odměřený císař strávil v kapli u mrtvého Rudolfova těla dvě hodiny. Ani zde si však neodpustil poznámku na adresu již mrtvého syna: „Zemřel jako nějaký krejčí,“ vyčetl nešťastnému Rudolfovi i po smrti…

Zdroje: GRÖSSING, Sigrid-Maria. Alžběta: císařovna z rodu Wittelsbachů. Přeložil Ivana FÜHRMANN VÍZDALOVÁ. Praha: Ikar, 2015. HAMANN, Brigitte. Rudolf: korunní princ a rebel. Přeložil Věra MACHÁČKOVÁ-RIEGEROVÁ. Praha: Odeon, 1993. PERNES, Jiří. Spiklenci proti jeho Veličenstvu: historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách. Praha: Mladá fronta, 1988. WEISSENSTEINER, Friedrich. Ženy na habsburském trůnu: rakouské císařovny 1804-1918. Přeložil Ingeborg CHURAŇOVÁ. Praha: Knižní klub, 2000.