Rostovský řezník Andrej Čikatilo: Jeho brutalita vyděsila celý Sovětský svaz. Byl schopen orgasmu jedině při vraždě

Jeden z nejbrutálnějších sériových vrahů v historii řádil na území Sovětského svazu. Během své smrtící kariéry připravil o život více nejméně 52 lidí. Znásilňoval, mrzačil a vraždil ženy a děti. V několika případech ostatky svých obětí dokonce pojídal. Přiznal se k 56 vraždám, souzen byl za „pouhých“ 53. V roce 1994 byl popraven.

Je to klišé, ale stejně jako mnoho sériových vrahů měl i Čikatilo neobyčejně kruté a těžké dětství. Ne že by to byla nějaká polehčující okolnost. Jako chlapec zažil hrůzy německé okupace na Ukrajině. Viděl destruktivní nálety, vypalování vesnic i popravčí čety přímo v akci. Přežil, protože se s matkou skrýval.

Válka skončila, teror ale pokračoval. V letech 1946-1947 na Ukrajině zuřil poválečný hladomor. Když bylo Čikatilovi deset let, tak se jeho starší bratr údajně stal obětí kanibalismu. Nikdy se to však neprokázalo.

Klid neměl ani v rodinném kruhu. Doma ho často bili za noční pomočování, některé prameny uvádí, že šlo o časté poluce. Už v pubertě byl permanentním oustiderem a trpěl sebenenávistí. Navzdory tomu byl vynikajícím studentem a chtěl odjet na studia práva v Moskvě. To mu ale nevyšlo a tak se stal opravářem telefonů.

V roce 1963 se oženil a i když trpěl impotencí, tak se mu podařilo počít dceru Ludmilu a syna Jurije. O pár let později vystudoval ruskou literaturu a do roku 1978 pracoval jako učitel.

Špatný nápad

Během učitelské kariéry objevil své nebezpečné choutky a poprvé se odhodlal k činům. Několikrát se pokusil pohlavně zneužít své studenty a tak dostal vyhazov a skončil na pozici továrního úředníka. Přestěhoval se do malého městečka Šachty poblíž Rostova. A začalo období krvavého teroru.

První vražda – devítiletá holčička

První obětí se stala devítiletá holčička. Vrah ji přepadl, když se vracela domů z kluziště. Jelenu Zakotnovovou zatáhl do starého domu, kam chodíval trucovat, když se pohádal s manželkou. Pokusil se dívku znásilnit, ale nedokázal dosáhnout erekce. Sexuálně vyvrcholil až když dívku uškrtil a ubodal. Za vraždu byl potrestán Alexandr Kravčenko, policie ho mučila tak dlouho, než se přiznal k činu, který nespáchal. Nešťastník byl poté neprávem popraven.

Policisté vyšetřovali i Čikatila. V boudě, kam chodil trucovat, byly nalezeny některé stopy. Čikatilo byl však členem strany, měl rodinu, vysokoškolský titul a respektované zaměstnání. Kriminalisté ho nepovažovali za pravděpodobného pachatele tak hrozného činu.

Jeho impotence ho pronásledovala i nadále. V roce 1981 si zakoupil služby prostitutky Larisy Tkačenkovové. Erekce se znovu nedostavila a prostitutka se mu za to posmívala. Čikatilo ji uškrtil a potvrdil si, že orgasmu dosáhne jedině při vraždě.

Zákeřný lovec

V roce 1982 se pohyboval kolem autobusových a vlakových zastávek. V jejich blízkosti se to často hemžilo tulačkami a prostitutkami, které se svými klienty chodily souložit do lesa. Čikatilo lákal děti i dospělé ženy do lesa, kde je zabíjel. Jejich těla zohavoval a bral si z nich trofeje, které pak pojídal.

Král nechutnosti

Po nálezu šesti mrtvých začalo intenzivní vyšetřování. Oběti však byly různé a Sovětský svaz nechtěl uvěřit, že by se na jeho území mohl pohybovat sériový vrah s takovým počtem obětí. Vyšetřovatelé tedy pátrali po gangu více pachatelů s tím, že vraha vyprofilovali jako homosexuála.

Nejvíce mrtvol našli v roce 1984. Všechna těla byla zohavena podobným způsobem: kriminalisté našli mnohačetné bodné rány vedené do hrudníku, břicha a pohlavních orgánů, ukousnuté bradavky u žen a amputované penisy u chlapců, vypíchnuté oči. Kromě toho si sériový vrah občas odnesl nějaký morbidní suvenýr, především menší části těl, jako například prst, oční víčka, nos či rty. Později vrah uvedl, že svým obětem vypichoval oči, protože se bál, že oční bulvy mrtvého dovedou zachytit obraz svého vráha.

Zachránila ho genetika, nebo lajdáctví?

V roce 1984 byl Čikatilo kvůli jinému přestupku odsouzen a uvězněn na tři měsíce. Prováděli mu i krevní testy, jeho DNA se však neshodovala se vzorky z míst činu. Čikatilo měl údajně vzácnou genetickou odchylku, jeho sperma neslo jinou krevní skupinu, než jeho krev. To bylo aspoň vysvětlení, které akceptoval soud.

Existuje však názor, že šlo o lajdáctví v laboratoři. Vyšetřovatel navíc vyžadoval, aby mu bylo umožněno konzultovat celý případ s FBI, což mu Sovětský svaz přísně zakázal.

Po propuštění se Čikatilo vrátil k vraždění. Svým řáděním přiváděl úřady k šílenství, policii nezbývalo, než spustit masivní hlídací akci. Vyšetřovatelé v uniformách i v civilu hlídkovali po celé oblasti.

Jeho poslední obětí se stala Světlana Korostiková, zabil ji 6 listopadu 1990. Čikatilo byl přistižen policistou, jak vychází z lesa, kde k vraždě došlo. Vymlouval se, že byl na houbách. Policista mu to ale neuvěřil, vrah byl totiž formálně oblečen a s sebou měl pouze sportovní tašku. Navíc byl velice špinavý a měl na sobě i stopy krve.

Tehdy se Čikatilo dostal do hledáčku policie, ti z něj nespustili oči a sledovali ho 24 hodin denně. Na konci listopadu 1990 byl spatřen, jak se prochází po městě a cestou oslovoval cizí osamělé děti. To byla pro vyšetřovatele poslední kapka a ze strachu, že dojde k dalšímu otřesnému činu, maniaka konečně zatkli.

Máme ho!

Tomu všemu se mohlo zabránit, už v roce 1978, když se vyšetřovala první vražda, tak byl ho svědci krátce před činem spatřil ve společnosti první oběti.

Usvědčila pomohla také jeho předposlední oběť, tou se stal šestnáctiletý chlapec Viktor Tišenko. Ten se vrahovi bránil. Chlapec útočníka poranil – ukousnul mu nehet, zakousnul se do živého masa a přelomil Čikatilovi prstní kůstku. Šlo o celkem vážné zranění, Čikatilo se však rozhodl, že nevyhledá lékařskou pomoc.

To bylo pro vyšetřovatele vysoce podezřelé. Měli však příliš málo důkazů a proto se mu snažili namluvit, že je velice nemocný a že potřebuje pomoc. Naznačili mu, že za bestiální činy nebude souzen, protože je šílený.

Definitivně ho však dostala tehdy nová metoda psychologického profilování. Vrahův profil byl natolik přesný, že se Andrej Čikatilo při rozhovoru s psychologem rozplakal a přiznal se, že zavraždil celkem 56 lidí.

Rodina nic netušila. Syn se ho zastával

Manželka Andreje Čikatila dodnes tvrdí, že o brutálním vraždění svého muže nevěděla. Jurij, Čikatilův syn, v médiích často prohlašoval, že věří v nevinu svého otce. Ten se údajně stal obětí vykonstruovaného honu na pachatele. „Možná že nějaké ty oběti byly, ale ne 56,“ uvedl v jednom rozhovoru.

Proces a konec

Soudní síň byla naplněna k prasknutí, soud s Čikatilem byl velkou společenskou událostí. Celá záležitost připomínala spíš cirkus, než soudní líčení. Maniak se ve vazbě údajně choval slušně a normálně, při soudním procesu však bojoval o svůj život.

Snažil se ošálit porotu a vzbudit dojem, že je duševně chorý a získat tak mírnější trest. Ukazoval své genitálie, náhodně vykřikoval, že není homosexuál a před celou soudní síní prohlásil, že je těhotný a že kojí.

Vrah byl po celou dobu procesu uzavřen v kleci a to kvůli tomu, že existovalo velké riziko, že rozvášnění příbuzní obětí vraha napadnou. Soud narušovaly hysterické výpady pozůstalých hlavně v momentech, kdy obžaloba naturalisticky popisovala, jak Čikatilo mučil a vraždil své oběti a následně jednotlivé části jejich těl i vařil a pojídal.

V roce 1994 byl Čikatilo odveden před popravčí četu. Jeho poslední slova byla: „Nevystřelte mi mozek z hlavy, Japonci si ho budou chtít koupit!“

Zdroj: Wikipedia, Redakce, Sam Miller (YouTube)