Obnova Ukrajiny: skloňovaný je Marshallův plán. K čemu sloužil a jaký byl jeho dopad?

Marshallův plán, známý také jako Program obnovy Evropy, byl americký program pomoci západní Evropě po zničující druhé světové válce. Byl přijat v roce 1948 a poskytl více než 15 miliard dolarů na financování obnovy kontinentu. Dnes je podobná pomoc skloňována se situací na Ukrajině.

Program, jehož autorem byl americký ministr zahraničí George C. Marshall, po němž byl pojmenován, byl vytvořen jako čtyřletý plán na obnovu měst, průmyslu a infrastruktury těžce poškozených válkou a na odstranění obchodních bariér mezi evropskými sousedy – a také na podporu obchodu mezi těmito zeměmi a Spojenými státy.

Kromě hospodářské obnovy bylo jedním z cílů Marshallova plánu zastavit šíření komunismu na evropském kontinentu, píše portál History.

Realizace Marshallova plánu bývá označována za počátek studené války mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci a Sovětským svazem, který fakticky ovládl velkou část střední a východní Evropy a založil své satelitní republiky jako komunistické státy.

Marshallův plán je také považován za klíčový katalyzátor vzniku Severoatlantické aliance (NATO), vojenské aliance mezi severoamerickými a evropskými zeměmi, která byla založena v roce 1949.

Evropa po druhé světové válce

Poválečná Evropa se nacházela v zoufalé situaci: Evropa se ocitla v těžkém ohrožení: miliony jejích občanů byly zabity nebo vážně zraněny ve druhé světové válce a při souvisejících zvěrstvech, jako byl holocaust.

Mnoho měst, včetně některých předních průmyslových a kulturních center Velké Británie, Francie, Německa, Itálie a Belgie, bylo zničeno. Zprávy poskytnuté Marshallovi naznačovaly, že některé oblasti kontinentu se ocitly na pokraji hladomoru, protože zemědělská a jiná potravinářská produkce byla narušena boji.

Kromě toho utrpěla dopravní infrastruktura regionu – železnice, silnice, mosty a přístavy – rozsáhlé škody při náletech a lodní flotily mnoha zemí byly potopeny. Ve skutečnosti lze snadno tvrdit, že jedinou světovou mocností, která nebyla konfliktem strukturálně postižena, byly Spojené státy.

Obnova koordinovaná v rámci Marshallova plánu byla formulována po setkání zúčastněných evropských států v druhé polovině roku 1947. Pozvánka byla adresována zejména Sovětskému svazu a jeho satelitním státům.

Ty se však k tomuto úsilí odmítly připojit, údajně z obav ze zapojení USA do jejich národních záležitostí.

Prezident Harry Truman podepsal Marshallův plán 3. dubna 1948 a pomoc byla rozdělena 16 evropským státům, včetně Velké Británie, Francie, Belgie, Nizozemska, západního Německa a Norska.

Pro zdůraznění významu americké velkorysosti je třeba uvést, že miliardy vyčleněné na pomoc fakticky představovaly velkorysých 5 % tehdejšího hrubého domácího produktu USA.

Co byl Marshallův plán?

Marshallův plán poskytoval pomoc příjemcům v podstatě na obyvatele, přičemž větší částky byly určeny velkým průmyslovým mocnostem, jako je západní Německo, Francie a Velká Británie. Vycházel z přesvědčení Marshalla a jeho poradců, že oživení v těchto větších zemích je zásadní pro celkovou obnovu Evropy.

Přesto však ne všechny zúčastněné země měly stejný prospěch. Národy jako Itálie, které bojovaly s mocnostmi Osy po boku nacistického Německa, a ty, které zůstaly neutrální (např. Švýcarsko), obdržely v přepočtu na obyvatele menší pomoc než země, které bojovaly se Spojenými státy a ostatními spojeneckými mocnostmi.

Významnou výjimkou bylo západní Německo: Ačkoli bylo celé Německo na konci druhé světové války značně poškozeno, životaschopné a revitalizované západní Německo bylo považováno za zásadní pro hospodářskou stabilitu v regionu a za nepříliš jemnou výtku komunistické vládě a hospodářskému systému na druhé straně „železné opony“ ve východním Německu.

Celkem Velká Británie obdržela zhruba čtvrtinu celkové pomoci poskytnuté v rámci Marshallova plánu, zatímco Francie dostala méně než pětinu prostředků.

Dopad Marshallova plánu

Marshallův plán byl velmi úspěšný. Zúčastněné západoevropské země během něj zaznamenaly nárůst hrubého národního produktu o 15 až 25 %, píše server Britannica. Plán významně přispěl k rychlé obnově západoevropského chemického, strojírenského a ocelářského průmyslu. Truman rozšířil Marshallův plán na méně rozvinuté země celého světa v rámci programu Point Four, který byl zahájen v roce 1949.

Politický odkaz Marshallova plánu

Politický odkaz Marshallova plánu však pravděpodobně vypovídá o něčem jiném. Vzhledem k odmítnutí účasti ze strany takzvaného východního bloku sovětských států tato iniciativa zcela jistě posílila rozpory, které se na kontinentu již začínaly projevovat.

Za zmínku stojí i to, že Ústřední zpravodajská služba (CIA), agentura tajných služeb Spojených států, obdržela 5 % prostředků přidělených v rámci Marshallova plánu. CIA tyto prostředky využila k založení „krycích“ podniků v několika evropských zemích, které měly za cíl podporovat zájmy USA v regionu.

Agentura také údajně financovala protikomunistické povstání na Ukrajině, která byla v té době sovětským satelitním státem.

Marshallův plán byl však obecně chválen za zoufale potřebnou podporu, kterou poskytl americkým evropským spojencům. Sám tvůrce plánu George C. Marshall řekl: „Naše politika není namířena proti žádné zemi, ale proti hladu, chudobě, zoufalství a chaosu“.

Přesto se snahy o prodloužení Marshallova plánu po uplynutí původního čtyřletého období zastavily se začátkem korejské války v roce 1950. Země, které v rámci plánu získaly finanční prostředky, nemusely Spojeným státům nic vracet, protože peníze byly poskytovány formou grantů. Země však vracely zhruba 5 % peněz na pokrytí administrativních nákladů spojených s realizací plánu.

Zdroj: history.com, britannica.com