Nejnebezpečnější zvíře našich lesů: Na koho si dát pozor?

Když je řeč o nebezpečných zvířatech, lidé si obvykle vybaví velké kočkovité šelmy, krokodýly, žraloky nebo obrovité medvědy. Tato zvířata jsou však exotická, snad kromě medvědů, kteří sem čas od času zabloudí, ale trvale tu nežijí. Jaké je ovšem nejnebezpečnější zvíře našich luhů a hájů?

Nečekané nebezpečí?

Kdo tuto informaci již ví, ten nebude překvapen, kdo však naopak netušil, jaké zvíře naší země je nejnebezpečnější, ten se může podivit. Podle webu A-z-animals je držitelem tohoto primátu prase divoké (Sus scorfa).

I když nad tím člověk asi příliš často neuvažuje, jsou tato zvířata svým způsobem vskutku majestátná. Samci (kterým říkáme „kňouři“), kteří jsou větší než samice („bachyně“), mohou na délku měřit i dva metry, a to s výškou v kohoutku 115 cm.

Nevybíravý strávník

Prase divoké je poněkud nepřekvapivě všežravcem. Živí se především kořínky, lesními plody a i kulturními plodinami – obiloviny prý divoká prasata vyloženě milují. Chytá také drobné obratlovce a hmyz. Nenechá si ujít ani příležitost si pochutnat na nějaké té mršině.

Přesto je jaksi jasné, že divoká prasata lidi neloví. Ke střetu může ale dojít například, když je zvíře člověkem překvapeno a cítí se být zahnáno do kouta. Obzvlášť agresivně pak mohou reagovat bachyně, bránící svá selata.

Problém s divokými prasaty ovšem spočívá ještě v tom, že střet s nimi může vést k infekci – jak je známo, není zubní hygiena mezi obyvateli lesa vůbec rozšířena. Poranění, která mohou prasata svými kly způsobit, se tak mohou ošklivě zanítit.

Zdroje: a-z-animals.com, LORENZ, Konrad. Takzvané zlo. Praha: Mladá fronta, 1992. ČERVENÝ, Jaroslav. Myslivost: Ottova encyklopedie. 2., upr. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010.