Nejlepší armády starověkého světa – Sparta

Starověká Sparta byla válečnickým řeckým státem, kde byl každý muž od raného dětství až do stáří vychováván a veden k tvrdé disciplíně, nepohodlí, obětavosti ve službě celku a v případě nutnosti boji až do smrti. Jejich válečnické schopnosti byly na velmi výjimečné úrovni.

Byli to rození vojáci

Bojové schopnosti Sparťanů se v plné síle projevily v průběhu hrdinského činu, kterého se svými vojáky dosáhl Leonidas, král Sparty a hrdina slavné bitvy u Thermopyl (480 př. n. l.). V bitvě perská armáda rozdrtila více než 7 000 Řeků, včetně 300 Sparťanů, kteří bojovali nejtvrději. Beznadějně přečíslení Sparťané, včetně krále Leonidase odvážně a neústupně bojovali až do smrti v obklíčeni. Tento čin potvrdil Herodotovo prohlášení, že všichni spartští muži: „Zůstanou na svých místech a tam buďto dosáhnou vítězství nad nepřítelem, nebo se ctí zemřou.“, uvádí web Wondrium Daily.

Sparťana dělá sparťanská výchova

Ve věku 7 let byl každý zdravý spartský chlapec odebrán své matce a jeho výchovu přebral stát. Chlapec byl začleněn do příslušného akélu (oddílu). Státní výchova trvala až do jeho 30 let věku. Z počátku bylo dítě přiděleno k družstvu, kterému velel dvacetiletý předák. Tohoto malého velitele museli všichni mladší chlapci poslouchat na slovo, jinak byli zbičováni. Chlapci museli být zcela poslušní a disciplinovaní. Od svého velitele se také učili. Měli málo stravy, jen lehké oblečení, chodili bosi a spali na tvrdé podlaze pokryté jen rákosím. Cvičili běh, skok do dálky a výšky, zápas, vrhali diskem a oštěpem. Velká pozornost byla věnována také výuce psaní a čtení. Kromě toho se učili státní zákony a poslouchali četbu Homerových veršů.

Ve 30 letech věku konečně občanství a civilní život

Mladý Sparťan dál cvičil se svými spolubojovníky z družstva a žil ve vojenských kasárnách. Teprve ve věku 30 let se stal plnoprávným občanem Sparty. Mohl se natrvalo odstěhovat z kasáren a založit si vlastní rodinu a domácnost, nebo žil u otce nebo staršího bratra. Služba ve Spartském vojsku byla pro muže povinná do jeho 60 let věku a v souladu se sparťanským uvažováním měla být hlavním smyslem jeho života. Samozřejmě se od něj očekávalo, že v případě nutnosti bude kdykoliv připraven obětovat na bitevním poli svůj život ve službě Spartě.

Četa jako základní vojenské družstvo Spartské armády

Základní spartskou jednotkou byla četa (enómotia) o síle 36 mužů. Čtyři čety tvořily lochos o síle 144 mužů. Ze čtyř lochos pak vznikala mora, tedy 576 vojáků. Což byla největší taktická jednotka spartské armády. Během vojenského tažení se spartská ozbrojená moc skládala z celkem šesti mora, k nimž byly připojeny pomocné síly perioiků a heilótů a kontingenty spojeneckých států.

Elitní jednotky

Hoplité – Spartští hoplité byli výborně vycvičení a v boji nejefektivnější ze všech řeckých vojáků. Jejich neustálý výcvik a armádní dril je činil prakticky nepřemožitelnými pokud nečelili zdrcující početní přesile nepřítele. Bojovali nejčastěji ve falanze. Boj ve formaci falangy byl chápán jako týmové úsilí a nikdo si neměl právo nárokovat osobní zásluhy za dosažení vítězství.

Výzbroj, výstroj a taktika boje

Elitní spartský voják – hoplit, byl vyzbrojen 2,5 metrovým kopím určeným k bodání a mečem xífos, který byl oboustranně naostřený. Měl bronzovou zbroj. Součástí zbroje byla těžká korintská přilba, holenice a kulatý štít pokrytý bronzem, jemuž se říkalo hoplon. Vážil devět kilogramů. Hoplité měli také destičkové brnění vytvořené z několika vrstev různých kůží a bronzu, které dokázalo zastavit i šíp, pokud nebyl vystřelen z příliš blízké vzdálenosti. Bitva byla zpravidla vedena pružně vpřed a vzad. Vojsko tvořené hoplity, pokud bylo početní převahou nepřítele donuceno k ústupu mohlo ustoupit, ale mělo povinnost se následně opět shromáždit a přejít do protiútoku. Při okolnostmi vynuceném ústupu bylo velmi přísně zakázáno odhodit svůj štít. To se trestalo smrtí. Pokračovat dál v boji bez štítu, bylo nemyslitelné.

Úpadek Sparty

Bohužel přílišné zaměření spartského státu na armádu a dlouhodobé podřizování veškeré zdravé mužské populace vojenskému způsobu života, brzdilo rozvoj v jiných oblastech. To způsobilo postupný úpadek Sparty. V době nástupu Alexandra Velikého na makedonský trůn představovala Sparta již jen stín své někdejší slávy. V období helénismu se Sparťané ještě několikrát pokusili obnovit svůj dřívější vliv na Peloponésu, jejich snahy byly však pokaždé odsouzeny k nezdaru. Definitivní rozklad spartského státu nastal na konci 3. století př. n. l. poté, co král Kleomenés III. podlehl spojeným silám Makedoňanů a Achajů v bitvě u Sellasie. Sparta byla později přinucena ke vstupu do achajského spolku a nakonec se stala součástí Římské říše jako její provincie Achaia.

Zdroj: Redakce, Scottmanning, Wondriumdaily