Když žraloci útočí: Podívejte se na velkého bílého v akci!
Žraloci se bezesporu řadí mezi nejobávanější živočichy světa. Jejich ohromující velikost, síla a určitá tajemnost jejich života je činí atraktivními antagonisty řady akčních filmů a vyvolává hrůzu. Je třeba říci, že jde o značně přibarvené představy, které se skutečnými žraloky nemají vůbec nic společného. Přesto jsou ovšem žraloci fascinujícími predátory moří, kteří zkrátka budí respekt. Pojďme proto na chvíli odhodit záběry z nerealistických snímků a podívejme se na žraloky v akci.
Největší dravá paryba
V následujících videích se můžete podívat na největší masožravou parybu v akci. Jde o obávaného žraloka bílého (Carcharodon carcharias), který dosahuje délky i přes šest metrů a bývá uváděn jako nejnebezpečnější druh žraloka vůbec.
Tito žraloci se vyskytují v mořích a oceánech téměř po celém světě. Je to vskutku dokonalý predátor: šířka jeho čelistí dosahuje jednasedmdesáti centimetrů, čili je škála kořisti, která v těchto čelistech může skončit, poměrně široká.
Zajímavým faktem je, že žraloci bílí v samotném okamžiku útoku nevidí. Jako ochranný prvek se u nich vyvinula tzv. okulární rotace, tedy rotace oční bulvy tak, aby nedošlo k jejímu poškození. I přes plejádu neuvěřitelných smyslů se totiž zrak přeci jen hodí a je třeba jej chránit pro později. Jak si ještě později ukážeme, ne vždy to má žralok na lovu zrovna lehké…
Ploutvonožci
Ploutvonožci tvoří oblíbenou složku žraločí potravy. Kolonie lachtanů, tuleňů a dokonce i rypoušů se tak stávají oblíbeným cílem velkých bílých žraloků. Na lov takové kořisti si ovšem troufnou jen dospělí jedinci: takoví lachtani mohou žraloka dokonce i vyštvat. Ač savci, jsou ploutvonožci obratní plavci.
Jak to tedy udělat? Ploutvonožci mají oproti žralokovi zásadní nevýhodu: nemají žábry. Musí tedy čas od času vyplout k hladině, aby se nadechli. A právě na to žraloci čekají. Prudký úder jde zespodu a žralokova masivní ocasní ploutev jej mnohdy vymrští až nad hladinu. Tyto mrazivé výskoky několikametrových paryb jsou pak fascinující a děsivé zároveň…
Jen posuďte sami:
Žralok se do kořisti zakousne, ale pak ji pustí. Místo toho, aby riskoval poranění s o život zápasícím zvířetem, raději počká, až oběť sama vykrvácí. Pak se k zesláblému ploutvonožci vrátí a zasadí mu ránu z milosti.
Delfíni
Delfíni nepředstavují zrovna snadnou kořist. Tito kytovci jsou mimořádně inteligentní a dokáží se proti žraločím útokům ve skupinkách efektivně bránit. Jsou zaznamenány i případy, kdy delfíni pomohli lidem v nouzi. Přesto však také někdy končí ve žraločích čelistech, jak dokazuje následující video z Austrálie:
I přes scénu z pokračování kultovního filmu Čelisti, kde protagonisté nachází žralokem zabitou kostaku dravou (Ornicius orca) na tento scénář zapomeňte. Kosatka, která je největším z delfínů, rozhodně netvoří žralokovu kořist – je tomu totiž právě naopak. Žralok bílý se může sám stát kořistí někoho děsivějšího.
Ostatní žraloci
Asi není překvapivé, že se žraloci neštítí kanibalismu. Konkrétně u velkých bílých žraloků se objevuje jev, kterému říkáme „nitroděložní kanibalismus“. Mláďata se tak požírají ještě před narozením v matčině těle. Následující video zobrazuje útok jednoho žraloka bílého na druhého, jde zde ovšem o odehnání potravního konkurenta, nikoliv o snahu druhého žraloka sežrat.
Zabijáci?
Nakonec je potřeba dodat jeden zásadní fakt: není třeba mít ze žraloků panickou hrůzu. Za rok, kdy se v mořích plaví neuvěřitelné množství turistů, dojde průměrně k 75 nevyprovokovaných útoků žraloka na lidi. Drtivá většina napadených pak útok přežije.
Je mnohem pravděpodobnější, že se utopíte nebo že vás zasáhne blesk. Dokonce i napadení psem je mnohem častější a rizikovější, než napadení žralokem. Je proto třeba zachovat klid a respektovat tyto krásné tvory jako nezbytnou součást mořských ekosystémů. Jsou pro ně totiž naprosto zásadní.
Zdroje: youtube.com, LICHTAG, Steve. Čekání na bílou smrt. Brno: Jota, 2002. MCMILLAN, Beverly a John A. MUSICK. Žraloci. Praha: Slovart, 2011. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Chováme se jako zvířata?. Praha: Panorama, 1992.