Chtěl Eduard III. připravit Karla IV. o římskou korunu?
Psal se rok 1346. Moravský markrabě Karel právě za nemalé podpory svého otce, českého krále Jana, a avignonského papeže Klimenta VI. získal římskou korunu. Mělo to ovšem háček: dosavadní římský císař Ludvík IV. Bavor z rodu Wittelsbachů stále žil a nemínil se svého místa vzdát. Svatá říše římská se připravovala na boj kdo s koho. Vládce mohl být jen jeden.
Nebezpečná záliba
Lov patřil k oblíbeným kratochvílím středověkých vládců. Římský císař Ludvík Bavor v tomto ohledu nepředstavoval výjimku. Šlo nicméně o zábavu nebezpečnou, jak se přesvědčil například český král Václav I. Jednooký, jehož přídomek vznikl právě vinou přehlédnuté větvičky na lovu.
Ludvík Bavor se zrovna zdržoval při svém sídelním Mnichově, když se rozhodl se vypravit na lov medvědů. Ve vedlejším Českém království se zatím Karel společně s manželkou Blankou nechával korunovat na českého krále. Současně s tím se jak Karel, tak Ludvík připravovali na rozhodující boj.
Snad se Ludvík chtěl odreagovat, nicméně nakonec se nápad vyrazit na medvědy ukázal jako ne ten nejšťastnější. Ludvík byl zasažen mrtvicí a spadl z koně. 11. října tak římský císař skonal, aniž by se s Karlem utkal.
Co dál?
Nebylo tedy s kým bojovat a tak se Karel vypravil do Říše ne na válečné tažení, ale na vítěznou slavnostní objížďku dnešního jihozápadního Německa a Porýní. Štěstí se na něj zatím usmívalo. Ještě však nebylo rozhodnuto.
S Karlovým vítězstvím se zatím stále ještě nesmířil syn zesnulého císaře Ludvík Braniborský a jeho stoupenci. Sám Ludvík však nemohl kandidovat, bránily mu v tom nejrůznější klatby, které se na něj jakožto na syna kacířského císaře platily. Proto se wittelsbašská opozice rozhodla vyhledat vlastního kandidáta, který se měl postavit proti Karlovi. Jejich poslové tak zamířily na jednání směr Londýn.
Vítěz od Kresčaku
V Anglii vládl ambiciózní král Eduard III. z rodu Plantagenetů. Podědil válečnickou povahu svého dědečka Eduarda I. a vrhl se do války se Skoty a následně s Francií. Právě on zahájil slavnou stoletou válku, když po smrti francouzského krále Karla IV. Sličného vznesl vlastní nároky na francouzský trůn (byl ostatně vnukem slavného Filipa IV. Sličného, po matce Kapetovec).
Právě on vedl společně se synem Eduardem z Woodstocku anglická vojska u Kresčaku, kde také padl český král Jan – jen nedlouho poté, co byl Karel zvolen římským králem. Eduard III. měl nyní opět vystoupit proti Lucemburkům, neboť na Ludvíkovu nabídku kývl.
Podivná volba
7. ledna 1348 se tak v Oberlahnsteině nad Rýnem sešli Ludvíkovi stoupenci a zvolili Eduarda III. římským králem. Celá volba byla ovšem do značné míry pochybná. Hlas zde odevzdal mohučský, saský, braniborský a rýnský kurfiřt, přičemž ale mohučský a saský hlas byly sporné.
Za nesporný hlas se tak dá pokládat jen hlas rýnského falckraběte Ruprechta a braniborského markrabího Ludvíka Braniborského. Karel se tuto zprávu dozvěděl v Mohuči, nicméně ji zjevně nebral tak vážně, jak by mohl. Poslal sice Viléma z Julichu, ale sám se stáhl do Čech.
Vážné ohrožení nebo vychytralost anglického krále?
Jak vážně to Eduard se svou kandidaturou myslel? Český historik František Palacký si myslel, že Eduardova volba byla řízena ambicemi anglického krále, který měl údajně opravdu chtít na římský trůn usednout a až okolnosti jej donutily se trůnu vzdát.
Dnes je ovšem Eduardovo slevení z kandidatury na jaře 1348 vnímáno jako chytrý politický tah. Eduard ve stručnosti stanovil jasné podmínky koexistence: on se nebude angažovat v Říši proti Karlovi, zatímco Karel se na oplátku nebude vměšovat do Eduardovy války s Francií.
Smlouva byla zpečetěna v dubnu 1348 a od té doby byly vztahy mezi Eduardem III. a Karlem IV. pozitivní.
Zdroje: FIALA, Zdeněk. Předhusitské Čechy. Praha, 1978. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě: díl druhý. Praha, 1939. DAVIES, Norman. Ostrovy: dějiny. Přeložila Petruška ŠUSTROVÁ. Praha, 2003. ŽŮREK, Václav. Karel IV.: portrét středověkého vládce. Praha, 2018. SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV.: život a dílo : (1316-1378). Praha, 1979. SEIBT, Ferdinand. Karel IV.: císař v Evropě (1346-1378). Přeložil Markéta MAUROVÁ. Praha, 1999.
