Atentát na Hitlera byl skoro úspěšný, válku by asi stejně nezvrátil. Proč nevyšel a co následovalo?
Během dvanáctileté vlády nacistů v Německu bylo mnoho pokusů o atentát na vůdce Třetí říše, Adolfa Hitlera. Přestože jen tři z těchto pokusů byly reálné, každý z nich představoval významné úsilí odstranit diktátora a změnit směr války. Nejvážnější z těchto pokusů, známý jako Operace Valkýra, se odehrál 20. července 1944, a nepovedl se jen o trochu.
První pokus v Mnichově: Georg Elser a pivní puč
Jedním z prvních pokusů o atentát byl pokus hodináře Georga Elsera. Dne 8. listopadu 1939, krátce po Hitlerově projevu v mnichovském Měšťanském pivovaru k výročí pivnícho puče, explodovala časovaná puma. Elser ji umístil do dřevěného obložení sloupu. Výbuch zabil osm lidí, ale Hitler už byl na cestě na nádraží.
Navzdory gestapem zjištěným důkazům, že Elser jednal sám, Hitler obvinil britskou zpravodajskou službu a nacistického renegáta Ottu Strassera. V reakci na atentát unesla německá Bezpečnostní služba (SD) z nizozemského Venla dva důstojníky britské zpravodajské služby, aniž by dokázala jejich spoluúčast.
Fabian von Schlabrendorff a jeho selhaná bomba
Další pokus přišel od důstojníků německé armády. Podplukovník Fabian von Schlabrendorff umístil 13. března 1943 časovanou pumu do Hitlerova letounu při jeho zpátečním letu z východní fronty. Bomba byla maskována jako balíček s lahvemi koňaku, ale selhala kvůli neznámé závadě v rozbušce, pravděpodobně způsobené změnou atmosférického tlaku během letu.

Operace Valkýra: Poslední pokus o zvrat války
Nejznámější a nejvážnější pokus o atentát, Operace Valkýra, byl výsledkem zoufalé situace na frontách. Úspěšné vylodění Spojenců v Normandii a katastrofální porážky německých armád vedly část vysokých důstojníků Wehrmachtu k závěru, že odstranění Hitlera je jedinou cestou k uzavření míru.
V čele červencového spiknutí stál bývalý náčelník generálního štábu Ludwig Beck, a operaci připravoval štáb generála Olbrichta. Mezi spiklenci byli i hrabě Helmuth James von Moltke a bývalý lipský starosta Carl Goerdeler. Operace, nazvaná „Valkýra“, byla také námětem pro film s Tomem Cruisem z roku 2008.
Plán spiklenců však byl naivní. Spojenci nehodlali ustoupit od požadavku bezpodmínečné kapitulace, což činilo atentát strategicky zbytečným. Generálmajor Friedrich-Wilhelm von Mellenthin ve své knize upozorňuje, že odstranění Hitlera by vedlo k vnitřním bojům a nemělo by vliv na politiku války.
Plukovník Claus Schenk von Stauffenberg umístil 20. července 1944 časovanou pumu do konferenční místnosti v Hitlerově hlavním sídle ve Vlčím doupěti. Ačkoli výbuch zabil čtyři přítomné a šest zranil, Hitler vyvázl jen s lehkým zraněním, jelikož aktovka s bombou byla těsně před výbuchem přemístěna za masívní dubovou fošnu.
Neúspěch atentátu vedl k nezdaru současně plánovaného vojenského puče. Stauffenberg a další spiklenci byli popraveni, a jejich těla byla následně spálena na rozkaz Heinricha Himmlera, aby nezůstala žádná památka.
Pomsta byla krutá
Hitler v reakci na atentát označil spiklence za malou skupinku ctižádostivých a hloupých důstojníků. Nacistický režim tvrdě potlačil spiknutí, zatýkal a trestal nejen přímé účastníky, ale i mnoho dalších podezřelých. Celkem bylo zatčeno asi 7000 lidí a stovky byly popraveny. Mnozí důstojníci, kteří se na spiknutí podíleli, se rozhodli pro sebevraždu místo toho, aby čelili mučení a veřejnému ponížení.
Spiknutí z 20. července poukázalo na krizi nacistického režimu pod Hitlerovo vedením, přesto však nemělo šanci změnit průběh války. Špičky německých ozbrojených sil se po neúspěšném atentátu postavily za „vůdce“ a nacistický režim pokračoval v teroru až do konce války. Operace Valkýra zůstává dnes symbolem odporu proti tyranii.

Zdroj: DW.com