Znáte slavné mystiky? Patřili k nim například Mistr Eckhart nebo Edward Kelley
Postavy jako Mistr Eckhart nebo Edward Kelley žily na úplně jiné vlně než zbytek společnosti. Zatímco ostatní řešili každodenní starosti, oni zkoumali hranice mezi realitou a něčím, co se nedá ani pojmenovat. Jejich životní příběhy jsou často šílenější než nejlepší thrillery – plné nebezpečí, záhad a objevů, které předběhly svou dobu o staletí.
Středověcí mystici
Mistr Eckhart byl pořádný rebel, i když na první pohled to tak nevypadalo. Tento německý mnich ze 13. století se totiž nebál říct věci, které se tehdejší církvi vůbec nelíbily. Představte si, že kázal lidem, že se můžou spojit s Bohem přímo, bez zprostředkovatelů.
To bylo v té době jako hodit bombu do kláštera. Eckhart mluvil o božské jiskře, kterou má každý člověk někde uvnitř. Podle něj jsme si všichni rovni a můžeme dosáhnout mystického spojení s Bohem, aniž bychom potřebovali někoho mezi sebou. Představte si reakci církevních hodnostářů.
Hildegarda z Bingenu byla zase úplně jiný případ. Tahle abatyše ze 12. století měla vize už jako malá dívka. Ale nezůstala jen u snění. Psala o medicíně, studovala rostliny a dokonce skládala hudbu. Byla to vlastně první vědkyně, jen o tom ještě nikdo nevěděl.
Alchymisté: Šílenci nebo géniové?
Paracelsus rozhodně patří mezi nejzajímavější postavy historie. Švýcar z 16. století, který se nebál jít proti všem. Odmítl všechno, co učili na univerzitách.
Věřil, že lidské tělo funguje jako malý vesmír. Co platí pro hvězdy, platí i pro nás. Zní to možná šíleně, ale díky tomuhle přístupu objevil spoustu nových léků. Samozřejmě také hledal kámen mudrců.
John Dee a Edward Kelley – tohle byla dvojka jako z filmu. Dee byl královnin matematik a astrolog, jeden z nejvzdělanějších lidí své doby. Kelley byl slušně řečeno charismatický podvodník.
Každopádně spolu roky komunikovali s anděly a vytvořili celý systém magických praktik. Dodnes nevíme, jestli to bylo geniální nebo úplně šílené. Pravděpodobně obojí.
Novověcí vizionáři
Emanuel Swedenborg měl fascinující život. Začínal jako úspěšný vědec. Konstruoval stroje, studoval hornictví, psal o anatomii. A pak se mu ve 57 letech něco stalo. Začal mít vize.
Tvrdil, že cestuje do nebe a pekla, mluví s anděly a mrtvými. Napsal stovky stránek o tom, jak vypadá duchovní svět. Možná byl šílený, možná ne. Jisté je, že ovlivnil spoustu slavných lidí, od Kanta po Dostojevského.
Helena Blavatská v 19. století založila teosofii a způsobila pořádný rozruch. Tahle ruská šlechtična tvrdila, že má kontakt s Tajnými Mistry z Tibetu, kteří ji učí prastaré moudrosti.
Cestovala po celém světě, psala tlustý knihy plné sanskrtských výrazů a snažila se dokázat, že všechna náboženství mají společný základ. Kritici ji považovali za šarlatánku, příznivci za osvícenou učitelku. Pravda bude někde mezi tím.
Kontroverzní postavy
Aleister Crowley byl prostě extrém ve všem. Sám sebe nazýval nejhorším člověkem na světě a dělal všechno pro to, aby to odpovídalo pravdě. Sex, drogy, magie, tohle byla jeho denní rutina.
Crowley vyvinul filosofii Čiň svou vůli, což znělo jako pozvánka k anarchii. Ve skutečnosti šlo o hlubší myšlenku o tom, jak najít svou pravou cestu v životě. Jen to podával tak provokativně, že zděsil celou viktoriánskou společnost.
Giordano Bruno dopadl nejhůř ze všech. Tento italský filozof z 16. století učil věci, které církev nemohla vystát. Tvrdil, že vesmír je nekonečný a plný obydlených světů. Navíc kombinoval hermetickou filozofii s astronomií.
Nakonec skončil na hranici. Když mu nabídli, že odvolá své učení, odmítl. Radši zemřel, než by zradil své přesvědčení.
Moderní alchymisté
Carl Gustav Jung přišel s geniálním nápadem. Místo toho, aby alchymii zavrhoval jako středověkou pověru, začal ji studovat jako psychologický jev. A víte co zjistil?
Ti staří alchymisté vlastně nepopisovali chemické procesy, ale cestu lidské psychiky k vyrovnanosti. Kámen mudrců nebyl o přeměně kovů na zlato, ale o přeměně osobnosti. Jung našel v alchymistických textech stejné vzorce, které viděl v snech svých pacientů.
Fulcanelli zůstává dodnes záhadou. Někdo napsal na začátku 20. století dvě knihy o gotické architektuře a alchymii pod tímhle jménem. Ale kdo to byl? Nikdo neví.
Možná to byl jeden člověk, možná skupina vědců. Některé teorie tvrdí, že pořád žije, což zní šíleně, ale u alchymistů nikdy nevíte.
Tihle lidé ukázali, že hranice mezi vědou a magií není tak ostrá, jak se zdá. Mnozí z nich přinesli poznatky, které oficiální věda přijala až po staletích. Jejich odvaha zkoumat neznámé a ptát se na věci, které nikdo před nimi neřešil, změnila svět. A kdo ví, možná někde mezi námi žijí jejich moderní následovníci, kteří zase posunují hranice toho, co považujeme za možné.
Zdroje: Britannica, stoplusjednicka.cz, Wikipedia
