Život bez rajčat, kukuřice a brambor: Naši předkové jedli hlavně obiloviny a luštěniny

Rajčata, kukuřice i brambory dnes tvoří samozřejmou součást našeho jídelníčku. Jenže do Evropy se tyto plodiny dostaly až po objevení Ameriky. 

Co jedli lidé před příchodem „amerických“ plodin

Až do 16. století byla strava ve střední Evropě postavena na obilovinách a luštěninách. Brambory, kukuřice nebo fazole známe až z Ameriky, a proto naši předci používali především hrách, čočku a boby. Obiloviny tvořily základ každodenního menu – žito, ječmen, oves či pšenice se měnily na chléb, kaše nebo kroupy. Typická byla i pohanka a jáhly. Kombinací luštěnin a obilovin lidé získávali dostatek bílkovin i bez častého přístupu k masu, které si mohly dovolit spíše vyšší vrstvy.

Kaše, polévky a chléb

Jedním z nejběžnějších pokrmů byly různé kaše – obilné i luštěninové. Vařily se na sladko i na slano, často se ochucovaly cibulkou, česnekem nebo medem. Dodnes známe názvy jako pučálka (opražený naklíčený hrách), šoulet (hrách s kroupami) nebo jahelník se švestkami. Chléb byl vnímán jako základní potravina, na venkově především žitný, u šlechty a bohatších měšťanů pšeničný.

Polévka byla téměř nepostradatelnou součástí dne. Lidé snídali česnečku nebo jednoduché vodové polévky, k obědu se podávala hustší zelná polévka, pohanková či hrachová. Oblíbené bylo i kyselo z chlebového kvasu s houbami. Polévky zajišťovaly dostatek tekutin a díky zelenině i minerálů.

Zelenina a ovoce jako doplněk

Na stolech se objevovalo především zelí, tuřín, řepa, kapusta, cibule a česnek. Zelí se často kysalo, aby vydrželo přes zimu. Důležitou roli hrála i divoká zelenina a byliny – kopřivy, jitrocel, čekanka nebo šťovík. Ovoce, ať už čerstvé či sušené, dodávalo sladkost. Sušená jablka, hrušky nebo švestky se uchovávaly na zimu a sloužily i jako sladidlo.

Tuky, mléčné výrobky a maso

Maso bylo pro obyčejné lidi spíše sváteční záležitostí. Častěji se jedlo vepřové a drůbež, hovězí bývalo spíše výsadou bohatých. V období půstu hrály roli ryby, často sušené nebo soleně konzervované. Tuk dodávalo sádlo, máslo a mléčné výrobky – tvaroh či sýry. Sladilo se převážně medem nebo povidly.

Pití: pivo jako bezpečná voda

Z dnešního pohledu může překvapit, že běžným nápojem bylo pivo. Nešlo ale o silný alkohol, spíš o slabý kvašený nápoj, který byl bezpečnější než voda. V některých regionech lidé vypili i několik litrů denně. Důležité bylo, že se při vaření pivo převařilo, a tím se zničily bakterie.

Kalorie a životní styl

Podle historických odhadů přijímali lidé denně až 3 500 až 4 500 kcal, tedy více než dnes. Důvodem byla těžká fyzická práce – dvanáctihodinové dny na poli, chození pěšky a minimální odpočinek. Vysoký příjem energie se okamžitě spotřeboval a lidé netloustli.

Proměna jídelníčku po objevení Ameriky

Po 16. století začaly evropskou kuchyni proměňovat nové plodiny. Brambory se v Čechách rozšířily až v 19. století, kdy pomohly zmírnit hladomory. Rajčata se začala používat jako základ omáček a polévek, kukuřice si našla oblibu zejména v jižní Evropě. Dnes si bez těchto potravin neumíme představit tradiční jídla, ale naši předkové se museli obejít a spolehli se na obilí, hrách, zelí a jednoduché způsoby konzervace.

Život bez rajčat, kukuřice a brambor byl možný – jídelníček byl prostší, ale vydatný. V minulosti se jedly především kaše, chléb, luštěniny, zelenina a ovoce. Maso nebylo standardem, jedlo se jen občas. Příchod nových plodin z Ameriky přinesl do Evropy pestrost, která ovlivnila většinu evropských kuchyní.

Zdroje: Jimejinak.cz, Seznamzpravy.cz, Stoplusjednicka.cz