Zánik tradičních řemesel: Na kahánku má výroba krajek i keramiky
Krajky, keramika, tkané látky nebo košíky z proutí. Výrobky, které po generace tvořily tvář českých domácností. Dnes je stále častěji nahrazují anonymní, strojově vyráběné produkty. Přesto se najdou místa a lidé, kteří za tradice bojují. A dokazují, že ruční práce má i v moderní době své nezastupitelné místo.
Kdybyste si měli vybrat mezi ručně vytvořeným výrobkem s vyšší cenovkou, ale tvořen pečlivě a s tradicí v porovnání s cenově výhodným, řadovým produktem, co byste si vybrali? Dokáže dnešní společnost dostatečně ocenit tradiční řemesla?
Paličkovaná krajka
Jemná krása paličkované krajky zdobila oděvy i interiéry po staletí. Dnes její výroba přežívá spíše díky hrstce nadšenců, ale i díky tomu, že se její estetika znovu dostává do módy. Právě ve Vamberku, který je krajkářským střediskem už od 17. století, zůstává tato tradice stále živá.
Město, kde se krajce věnovaly celé rodiny, si své místo na krajkářské mapě Evropy vydobylo díky šlechtičně Magdaleně Grambové. Ta sem po třicetileté válce přinesla techniku z Flander a položila základ vambereckému stylu, typickému tzv. vláčkovou krajkou – jemnou, precizní, pracnou.
Se začátkem využívání strojů ve výrobě v 19. století začala ručně paličkovaná krajka ustupovat. Své místo si i přesto našla i později. V roce 1958 slavila úspěch na světových výstavách EXPO v Bruselu a později v Montrealu (1967). Dnes tuto tradici uchovává například Muzeum krajky ve Vamberku.
Mladá generace objevuje kouzlo krajky
Krajka dnes proniká i do současné módy. Designérky jako Zuzana Kubíčková, Klára Nademlýnská nebo Monika Drápalová ji s úspěchem používají ve svých kolekcích. Jejich modely dokazují, že i tak tradiční materiál může působit současně, odvážně a svěže.
Ruční keramika
Podobně jako krajka je ručně vyráběná keramika od začátků průmyslové produkce na ústupu. Dříve patřily hrnčířské výrobky k dennodenně využívaným předmětům. Dnes je většina domácností nahradila levnými a jednotvárnými produkty z dovozu.
Modrotisk a tiskařské formy
Dalším tradičním řemeslem, které zažívá znovuzrození, je modrotisk. Technika, která kdysi sloužila k výrobě lidových oděvů, dnes oslovuje módní návrháře a designéry. Důležitou roli hrají i výrobci tiskařských forem – ti nejlepší, jako Milan Bartoš a Jaroslav Plucha ze Dvora Králové, získali ocenění Nositel tradice lidových řemesel.
Jejich práce je natolik výjimečná, že se bez ní neobejdou ani špičkové návrhářky jako Zuzana Osako nebo Petra Gupta Valentová. Modrotisk byl v roce 2018 zapsán na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.
Proč řemesla mizí a proč je zachovat?
Příběh krajky, keramiky i modrotisku je podobný: s nástupem strojové výroby ztratila ruční práce své místo v běžné výrobě. Co bylo kdysi praktické, se stalo uměním. Řemeslníci dnes stojí spíš na okraji zájmu, přesto jejich práce zůstává neocenitelná.
Řemesla nejsou jen nostalgickou vzpomínkou. Jsou důkazem dovednosti, trpělivosti, vztahu k materiálu i místu. Uchovat je znamená chránit část kulturní identity – nejen pro obdiv, ale pro budoucnost.
Kde se s řemesly seznámit?
Pokud chcete zažít krásu tradičních řemesel na vlastní oči, doporučujeme navštívit:
- Muzeum krajky Vamberk
- Muzeum hrnčířství v Kostelci nad Černými lesy
- Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
- Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu v Hradci Králové
- Modrotisková dílna ve Strážnici nebo v Olešnici na Moravě
Tradiční řemesla jsou jako tichý hlas minulosti. Nejsou hlučná, nespěchají. Vyžadují čas, trpělivost a respekt. A právě proto mají hodnotu, kterou nelze nahradit. Ať už paličkujete krajku, točíte hrnek nebo tisknete vzor na látku, dáváte vzniknout něčemu, co má duši. A tu bychom si měli chránit.
Zdroje: Idnes.cz, Ministerstvo kultury, ČT24
