Z ulice až do vaší kabelky: Rtěnka byla po staletí poznávacím znakem prostitutek
Rtěnku dnes považujeme za samozřejmou součást kosmetické výbavy. Je ale dobré si připomenout, že její příběh je mnohem pestřejší a plný zvratů. V průběhu staletí byla spojována s odvahou, svůdností i společenským skandálem. Jednou představovala ženskou sílu, jindy zase hrozbu pro mravní řád. Než se dostala na pulty drogerií, prošla cestu plnou předsudků, zákazů a kulturních bojů.
Ještě před tisíci lety si ženy barvily rty rozdrcenými kameny, šťávou z ovoce nebo práškem z brouků. Ve starověké Mezopotámii a Egyptě mělo líčení magický význam. Kleopatra používala rtěnku vyrobenou z karmínu, kterého se získávalo z těl sušeného hmyzu. Barva na rtech tehdy symbolizovala sílu, božství a společenské postavení.
Rtěnka se časem stala symbolem lehkých mravů. V antickém Římě ji nosily hlavně prostitutky a herečky, zatímco dámy z vyšší společnosti se jí raději vyhýbaly. Líčení tehdy působilo lacině a nepatřičně. Ve středověku už šla pověst rtěnky ještě dál. Církev v ní viděla nástroj ďábla a spojovala ji s čarodějnictvím. Červené rty byly považovány za projev svádění a morální zkázy.
V renesanci a později v baroku se sice rtěnka znovu objevila na výsluní, ale rozhodně se nesetkávala s jednoznačným přijetím. Na francouzském dvoře ji nosily šlechtičny i muži, ve společnosti však stále budila rozpaky. Ve viktoriánské Anglii pak přišla doba cudnosti a přirozenosti. Rtěnka zmizela z ulic, z portrétů i ze salonů. Zůstala jen v divadlech a za zavřenými dveřmi nevěstinců.
Kosmetika, která změnila hru
Teprve konec devatenáctého století přinesl zásadní obrat. Pařížská parfumerie Guerlain v roce 1884 představila první moderní rtěnku v kovovém obalu. Směs vosku, oleje a barviva byla příjemnější než dřívější toxické verze, ale rtěnka stále zůstávala výstředností. Veřejnost ji spojovala především s kabaretem, herečkami a ženami mimo respektovanou společnost.
Velkou změnu přineslo dvacáté století. V době první světové války ženy nastoupily do továren a mužských profesí, zatímco rtěnka se proměnila v symbol ženské síly. V USA ji aktivně používaly i sufražetky jako výraz vzdoru. Značka Elizabeth Arden tehdy údajně rozdávala červenou rtěnku ženám, které pochodovaly za volební právo.
V meziválečných letech zažil film obrovský rozmach. Hollywood proměnil rudé rty v nový ideál krásy. Herečky jako Jean Harlow a později Marilyn Monroe udělaly z červené rtěnky symbol smyslnosti. Ženy po celém světě se snažily napodobit jejich styl a kosmetický průmysl vzkvétal.
Když líčení mluví nahlas
Rtěnka začala promlouvat i politicky. Během druhé světové války britská vláda doporučovala ženám udržovat upravený vzhled jako projev národní hrdosti. V Americe si ženy nosily rtěnku i do továren. Měla být důkazem toho, že ženskost neodchází ani ve válečných podmínkách.
Po válce přišly éry stylů. Padesátá léta s dokonalými hospodyňkami, šedesátá s pastelovými odstíny a výstředností, sedmdesátá s návratem k přirozenosti a odmítnutím make-upu. Rtěnka však nikdy zcela nezmizela, jen měnila tvář a význam.
Ve feminismu sedmdesátých let ji některé ženy vnímaly jako nástroj patriarchátu a rozhodly se ji nenosit. Jiné ji naopak využívaly jako důkaz, že péče o vzhled nemusí být projevem podřízenosti. Rtěnka se tak stala součástí debaty o svobodě a ženském sebeurčení.
Dnes není neobvyklé vidět výrazné líčení i ve světě politiky. Kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortez třeba otevřeně říká, že červená rtěnka pro ni znamená sílu a sebevědomí. Taková drobnost dokáže nést jasné a silné sdělení.
Více než jen barva
Rtěnka už dávno není jen doplňkem krásy. Nese v sobě kus historie, odvahu i touhu vyjádřit se beze slov. Z nevěstinců se dostala na červené koberce, do kanceláří i do parlamentů. Mění barvy, tvary i trendy, ale jedno jí zůstává. Je tichým důkazem toho, že i malý detail může říct o ženě víc než tisíc slov.
Zdroje: Wikipedie, Vogue, Teen Vogue, Real Simple, Research Gate
