Vznešená móda: Ženy si v minulosti holily kouty svého čela
Vysoké čelo bylo ve středověké Evropě znakem urozenosti a vzdělanosti. Pro ženy z vyšších vrstev se stalo tak důležitým prvkem vzhledu, že si kvůli němu upravovaly vlasy i obočí způsobem, který dnes působí nezvykle – kouty čela si holily nebo vytrhávaly, aby působilo delší a hladší. Tento módní ideál přetrval několik staletí a vypovídá o zcela jiném pojetí krásy, než na jaké jsme zvyklí dnes.
Symbol postavení a elegance
Ve středověku bylo fyzické vzezření pevně spjato se společenským statusem. Vysoké a široké čelo symbolizovalo nejen původ z vyšší vrstvy, ale také duševní vyspělost a noblesu. Důvodem byla tehdejší představa, že čelo odhaluje „místo duše“ a jeho výrazná plocha působí důstojně.
Urozené dámy proto sahaly k metodám, které tento ideál podpořily – vlasy na spáncích a v horní části čela si vytrhávaly, někdy i holily, a to včetně části obočí. Úprava byla často doplněna zakrýváním vlasů závojem či čelenkou, aby vynikl hladký a dlouhý tvar čela.
Jak se čelo „zvyšovalo“?
Ženy si vlasy vyčesávaly vysoko dozadu a fixovaly je pomocí olejů a vosků. Aby linie čela působila delší, holily si nebo vytrhávaly kouty čela a někdy i celý přední lem vlasů. Používala se břitva, nožík či ostré nůžky, později i pinzety. Růst vlasů se zpomaloval směsí z popela, octa a bylin, která však mohla podráždit pokožku. Holení se často opakovalo několikrát do měsíce, protože i jemné dorůstající vlasy by narušily požadovaný vzhled.
Tato úprava se ideálně doplňovala s tehdejšími pokrývkami hlavy – henniny, tedy vysoké kónické čapky s vlečkou, či síťované čepečky z jemných látek, které odhalovaly právě horní část čela. Čím více byla vidět hladká plocha mezi obočím a začátkem vlasů, tím působivější byl výsledný dojem.
Další zkrášlovací praktiky té doby
Holení čela nebylo jedinou úpravou, která by dnešním očím připadala zvláštní. Mezi další populární metody patřilo:
- Bělení pleti: Bledá pleť byla znakem, že žena nemusí trávit čas na slunci. Používaly se pudry z olova a rtuti, které byly jedovaté a při dlouhodobém používání způsobovaly zdravotní potíže.
- Zrzavá barva vlasů: Zrzavé odstíny byly považovány za exotické a přitažlivé. K jejich dosažení se používaly směsi ze šafránu, rebarbory nebo cibulových slupek, ale i chemikálie, které mohly vlasy poškodit.
- Úprava obočí: Obočí se často vytrhávalo téměř celé, aby nepřekáželo optickému „zvýšení“ čela. V případě potřeby se lepilo umělé, vyrobené například z chlupů zvířat.
- Omezení úsměvu: Vysoké postavení vyžadovalo zdrženlivost. Široký úsměv, odhalující zuby, byl považován za projev nízkého původu.
Proč právě vysoké čelo?
Estetické ideály často souvisejí s tím, co je v dané společnosti nedostatkové nebo těžko dosažitelné. Vysoké čelo vnímali lidé středověku jako znak intelektu a aristokratického vzhledu, podobně jako bledou pleť chráněnou před sluncem. Módní trendy navíc šířily dvorské kruhy – a co si oblíbily dámy u dvora, snažily se napodobit i bohatší vrstvy ve městech.
Změna pohledu na krásu
Dnes působí vyholené kouty čela nezvykle, někdy až komicky, ale je pravděpodobné, že i naše současné módní úpravy budou v očích budoucích generací stejně podivné. Trendy se mění podle kulturních, společenských i technologických podmínek. To, co ve 14. století považovali za vrchol krásy, by dnes zřejmě působilo spíše jako extravagantní kostým.
Dědictví minulosti
Přesto v dnešních účesech a kosmetice najdeme vzdálené ozvěny středověkých ideálů – například hladce vyčesané vlasy nebo zvýrazňování čela pomocí make-upu. Ačkoliv už si vlasy neholíme, princip zůstává: lidé jsou ochotni investovat čas, peníze i pohodlí, aby se přiblížili aktuálnímu ideálu krásy.
Středověký trend holení koutů čela ukazuje, jak proměnlivé a kulturně podmíněné jsou představy o kráse. Pro tehdejší ženy byl tento zásah běžnou součástí péče o vzhled a symbolem jejich postavení. Dnes ho vnímáme spíše jako kuriozitu – ale připomíná nám, že ideál krásy má vždy svou dobu, po níž se může stát jen zajímavou kapitolou v dějinách módy.
Zdroje: Prozeny.cz, Zena.sme.sk, Svetevity.sk