10 vtipů z 19. století. Naši předci se popadali za břicho. Připadají vám směšné i dnes?

Na konci dlouhého dne v továrně, ve škole nebo na tržišti byl čas na společenský život. Devatenácté století zažilo doslova explozi humoru. Vznikla spousta hospodských šprýmů, školních vtípků i satira v novinách a ilustrovaných časopisech. A i když se svět od té doby převrátil naruby, vtipy té doby pořád mrkají na dnešního čtenáře: někdy jazykovou hříčkou, jindy suchou ironií anebo všedními situacemi, na které narazíte i dnes. Pojďme na ně!

Děti, které „přechytračí“ dospělé

Školní humor je klasika. Vychází ze střetu jednoduché logiky a drzosti vůči autoritě. A právě to funguje spolehlivě i dnes.

Učitel: „Proč kousl Adam do jablka?“
Žák: „Protože neměl kudlu.“

Tyto bleskové odpovědi si vždy našly svůj úspěch. Důkazem je i další z vtipů.

Když byl malý chlapec velmi chválen za svou rychlost odpovědí, jeden pán poznamenal, že když jsou děti v mládí tak bystré, s přibývajícím věkem jsou obvykle hloupé a tupé. „To jste musel být ale velmi rozumný chlapec, pane,“ odpovědělo dítě.

Krásy českého jazyka

Dobová anekdota milovala doslovnost. Jazyk, který zní vznešeně, se v ní rozloží na kusy — a vznikne suchý humor. Jako u starého Irčana, jenž sází stromky:

„To kopáte díry pro stromky, pane Haggerty?“
„Ba ne,“ odvětí, „já vykopávám hlínu a díry tam nechávám!“

Čisté jazykové kouzlo: otázku přenastaví na faktickou pravdu. Dnes bychom řekli „programátorský humor“ — slovíčkaření, které odhalí skrytou absurditu.

Moc, karty a zdravý český cynismus

V devatenáctém století se společnost učila moderní politice, ale zároveň ji ráda shazovala. Otec zkouší syna z občanské nauky: „Co jest u vlády zdrojem veškeré moci?“ „Král.“ „A co je mocnější než král?“ Syn zapřemýšlí a hrdě odpovídá: „Čtyři králové a jedno eso!“

Pánové, služebnictvo a utrácení

Třídní hierarchii humor nezruší, ale dokáže ji podtrhnout:

Pán: „Vidíš, Petře, máš pěknou službu a přece nemůžeš vyjiti!“
Sluha: „Co se toho týče, já vyjdu — ale vždy příliš brzo!“

To je koneckonců problém vícero z nás – s výplatou vyjdeme snadno, jen by to chtělo od dva týdny kratší měsíce.

Láska volající hasiče

Milenec (vášnivě): „Oh, slečno, vy ani nevíte, jak vás miluji! Moje srdce láskou hoří—“
Slečna (skočí mu do řeči): „Měla bych snad tedy zavolati hasiče!“

Manželství a tchyně: klasika, která neumírá

Dobový humor si všímá i manželských mini-dramat — někdy hořce, jindy jen hravě.

„Mnohému manželi jest milejší, když dostane hubičku od sličné kuchařky, než hubu od své ženy.“

Ještě o fous černější je tento:

„To bylo tak veselé představení. Smála jsem se, až jsem byla půl mrtvá,” veselila se tchýně. Zeť se rozzářil: „A nechcete se na to jít podívat ještě jednou?”

Jak poznat zloděje?

Střet „malých“ a „velkých“ dějin se vešel do dvou vět.

Rolníci si stěžují kapitánovi, že je vojáci okradli. „Zanechali vám něco?“ ptá se. „Ano.“ „Pak to nebyli moji vojáci,“ uzavírá.

Suchý sarkasmus je starý jako moc sama: když úřad neřeší podstatu, aspoň přizná „standard kvality“ svých lidí.

Černý humor s lékařem u hřbitova

Finální, lehce mrazivý bonbónek patří mladému doktorovi, který se stěhuje a do novin pošle oznámení: „Pro své pacienty nabízím ubytování zdarma. Najdete mě u hřbitova.“  Je to typický viktoriánský špílec: dobová fascinace medicínou, smrtelností a reklamou v jednom. Funguje, protože propojí zdvořilostní formulku s úplně opačným obrazem.

Vtípky z 19. století se neliší od těch novodobých nějak výrazně. Koncepty se opakují, přesto dokáží zaujmout a pobavit. A pokud toužíte po další dávce humoru, koukněte na další z historických šprýmů.

Zdroje: Bejvavalo.cz, Bejvavalo.cz, Dotyk.cz, Shannonselin.com