Kdo ve středověku udělal toto, zemřel strašnou smrtí. Dnes vám za stejnou věc dají metál

Historie je plná příběhů lidí, kteří se odvážili být jiní a zaplatili za to životem. Dnes za stejné gesto sklízí uznání, obdiv a často i státní vyznamenání. Společnost se proměnila natolik, že to, co dříve bylo smrtelným hříchem, dnes oslavujeme jako odvahu být sám sebou.

Od hranice k poctě

Ve středověku byla odvaha být jiný často synonymem pro rozsudek smrti. Odchýlit se od norem znamenalo riskovat život. Stačilo se zamilovat do nevhodné osoby, veřejně zpochybnit dogma nebo psát básně či romány, které příliš připomínaly kacířské myšlenky. Tam, kde dnes stojí festivaly hrdosti, kulturní domy či univerzitní auly, tehdy stávaly hranice.

Dnes si naopak ceníme autenticity, otevřenosti a odvahy jít proti proudu. Společnost obdivuje lidi, kteří se nebojí být sami sebou — ať už jde o coming out, boj proti stereotypům, nebo veřejné vystoupení za svobodu slova. Symbolickým gestem odvahy se stalo právě to, co bylo dříve důvodem k popravě.

Středověká Evropa byla prostorem, kde především církevní autority určovaly hranice všeho. Kdo je zpochybňoval, riskoval život. Například Jan Hus zemřel za to, že měl vlastní názor.

Dnes se jména těchto mužů učíme jako symboly odvahy a svobody myšlení. V jejich době to byli „nepřátelé pořádku“. Totéž se dá říci o mnoha lidech, kteří překročili hranice, ať už v umění, vědě, nebo osobním životě. Homosexualita, svobodné mateřství či odklon od víry — to všechno bývalo tabu, které se trestalo.

Když svoboda znamenala smrt

Mnozí by se dnes jen pousmáli nad představou, že za lásku či jiný způsob života mohl člověk skončit na hranici. Realita však byla krutá. Například ve středověké Anglii byla homosexualita zločinem proti Bohu i koruně a trestem byla veřejná poprava. Ženy, které se odmítaly podřídit mužům, bývaly označovány za čarodějnice — stačilo vlastnit bylinářskou knihu nebo projevovat příliš sebevědomí.

Podobně dopadali i umělci. Kacířství, rouhání, obscénnost — to všechno se posuzovalo podle jediné šablony: co neodpovídá normám, musí být umlčeno. Podobná pravidla platila ještě i v raném novověku. Příkladem může být markýz de Sade. Zatímco jeho knihy byly za jeho života páleny a on byl za svá díla trestán, kdyby se narodil v dnešní době, slavil by pravděpodobně úspěch srovnatelný s brakovou literaturou Eriky Mitchellové (známé jako E. L. James) a její knihy Padesát odstínů šedi.

Když se společnost mění

Při pohledu na moderní společnost vidíme přesný opak středověkého světa. Lidé, kteří se nebojí otevřeně mluvit o své identitě, sexualitě nebo odlišných názorech, jsou oceňováni. Coming out, který by kdysi znamenal sociální i fyzickou likvidaci, dnes představuje osobní vítězství a společenský akt podpory autenticity.

Podobně se změnil i postoj k umění a politice. Zatímco ve středověku znamenalo rouhání či satira trest smrti, dnes tyto projevy vnímáme jako kritiku systému, odvahu a uměleckou svobodu. Filmař, který se dotkne citlivého tématu, dostane cenu na festivalu. Aktivista, který upozorní na nespravedlnost, může získat státní vyznamenání.

Co se vlastně změnilo?

Není to jen otázka právních norem, ale i posunu v myšlení. Středověk chápal svět jako uzavřený systém s jedním „správným“ výkladem. Moderní doba stojí na uznání, že pravda může mít mnoho podob. Tato proměna však trvala staletí. Svoboda být sám sebou se stala symbolem demokracie. Ačkoli i dnešní doba má své předsudky, už se nepopravuje za jinakost. Naopak, jinakost se cení.

Kdyby se středověk díval

Představme si, že by se do dnešní doby přenesl obyvatel 14. století. Viděl by ženy s krátkými vlasy v čele firem, muže, kteří otevřeně milují jiné muže, a umělce, kteří v televizi zpochybňují autority. Zřejmě by se domníval, že přišel konec světa. My však víme, že jde o začátek éry, kdy odvaha není zločinem, ale ctností.

V symbolickém smyslu opravdu platí, že dnes za to, co kdysi znamenalo smrt, dostáváme medaili. Státy oceňují bojovníky za lidská práva, umělce, kteří bourají předsudky, i aktivisty, kteří mění společenské normy.
Každá generace má své hrdiny. Ti středověcí čelili ohni a meči, ti dnešní čelí kritice a nenávisti. Svoboda, kterou dnes považujeme za samozřejmost, byla vykoupena bolestí. A právě proto bychom ji měli chránit.

Zdroj: doinghistoryinpublic.org, britannica.com, lidovky.cz, worldhistory.org