Tresčí války: Island bojoval s Británií o právo na ryby

Válka kvůli rybám není žádná fáma. Přesně to se stalo mezi lety 1958 a 1976, kdy Island a Velká Británie svedly tři konflikty ohledně rybolovu. Možná to zní směšně, ale pro Island to byla otázka přežití. Treska byla jejich životní pojistkou. Britové zase nechtěli přijít o tradiční loviště. Výsledkem byly bizarní situace: válečné lodě honily rybářské kutry a diplomaté řešili, komu patří moře. Některé momenty těchto konfliktů vypadají dnes skoro jako z komedie.

Jak to všechno začalo: Když se ryby staly politikou

Pro Island byla treska všechno. Představovala hlavní zdroj příjmů a prakticky jedinou možnost exportu. Islandská ekonomika stála na rybolovu. Britští rybáři ale měli ve vodách kolem Islandu tradici lovu dlouhou desítky let. Nikdo z nich nechtěl ustoupit.

První průšvih přišel v roce 1958, kdy Island natáhl svou rybolovnou zónu ze čtyř na dvanáct námořních mil. Britové si řekli, že na to nebudou brát ohled a klidně pokračovali v lovu. Islandské hlídky pak začaly britské lodě zadržovat, což pochopitelně nikomu nedělalo radost.

Další runda přišla v letech 1972 až 1973. Island tehdy rozšířil zónu na padesát námořních mil. Britové opět odmítli uznat islandské nároky a poslali k ochraně svých rybářů královské námořnictvo. Napětí rostlo a všichni čekali, co bude dál.

Třetí kolo: Když se z války stala fraška

Mezi lety 1975 a 1976 přišla nejdivočejší fáze celého konfliktu. Island tentokrát rozšířil svou zónu na dvě stě námořních mil. To prakticky vyhodilo britské rybáře z jejich tradičních lovišť. Situace se stala groteskní rychleji, než kdo čekal.

Islanďané přišli s taktikou, které říkali střihání sítí. Jejich hlídkové lodě najížděly na britské rybáře a přestřihovaly jim vlečné sítě. Britové na to odpověděli tím, že poslali fregaty chránit své kutry. Představte si tu absurditu, válečné lodě jako bodyguardi pro rybáře.

Nejšílenější byly takzvané rammingové útoky. Islandské hlídky se pokoušely narážet do britských lodí. Naštěstí k vážným nehodám nedošlo, ale celé to připomínalo spíš honičku než mezinárodní konflikt. Světová média sledovala tyto námořní přestřelky s neskrývaným pobavením.

Vysoká politika: Když malá země vyhrožuje velké

Tresčí války nebyly jen o rybách. Měly vážné diplomatické důsledky. Island dokonce začal hrozit, že vystoupí z NATO, když se nikdo nepostará o to, aby ho brali vážně. Místní základny byly pro alianci životně důležité, hlavně kvůli studené válce. Kdyby Island odešel, obrana proti Rusům by dostala pořádnou trhlinu.

Spojené státy se ocitly v nezáviděníhodné pozici. Musely zprostředkovat kompromis mezi svými spojenci. Američtí vyjednavači nutili Brity, ať to vzdají. Jasně, britský rybářský průmysl přišel o hodně peněz, ale vojenské základy v Atlantiku byly pro NATO důležitější.

Island využil své výhodné pozice na maximum. Postupně dosáhl uznání svých nároků. Británie nakonec kývla na dohodu, kde dostala trochu rybolovu za to, že uzná islandské nároky. Pravidla hry na moři se tím změnila a další země začaly rozšiřovat své zóny taky.

Co z toho vzešlo: Malý vítěz a velký poražený

Tresčí války ukázaly něco fascinujícího. Malý národ dokázal úspěšně čelit mnohem větší mocnosti. Islandská ekonomika se po skončení konfliktů uklidnila a rybolov zůstal páteří celé země. Kontrola nad rybolovnými oblastmi dala Islandu možnost lépe hlídat výlov a chránit rybí populace.

Pro Británii to znamenalo konec jedné éry. Konec tradičního rybolovu v severním Atlantiku. Britští rybáři museli hledat nová místa nebo si najít jinou práci. Rybářské vesničky v Anglii a Skotsku dostaly pořádný úder, některé se z toho nikdy nevzpamatovaly.

Zbytek světa sledoval tyto konflikty se zatajeným dechem. Tresčí války se staly vzorem pro další spory o hranice na moři. Spousta zemí si vzala příklad z Islandu a rozšířila své výlučné ekonomické zóny.

Dědictví absurdní války: Co nám to říká o světě

Tresčí války skončily dohodou z roku 1976. Británie získala omezený rybolov za to, že uzná islandské nároky. Konflikt skončil bez mrtvých, ale změnil pravidla hry v mezinárodním právu. Island ukázal, že i malý národ může vyhrát, když je dostatečně odhodlaný.

Dnes si můžete v islandských muzeích prohlédnout kousky z těchto válek. Přestřižené rybářské sítě, fotky ze střetů na moři. Celý konflikt se stal součástí toho, jak se Islanďané vnímají, a symbolem úspěšného boje za nezávislost. Absurdita celé situace, kdy vojenské lodě musely chránit rybáře před pobřežními hlídkami, baví dodnes historiky i obyčejné lidi.

Zdroj: Wikipedia, Iceland Review, EBSCO