Teorie placaté Země často tvrdí, že fotografie naší planety z vesmíru jsou podvrhem nebo vymyšlené

Na první pohled to vypadá jako vtip. I v moderní době, kdy máme vědecky podložené důkazy o tom, že je Země kulatá, nebo přesněji – má tvar geoidu, se stále najdou lidé, kteří věří, že je Země placatá. Ani snímky z vesmírných výprav nebo fungování satelitů a družic tuto teorii v některých případech nedokážou vyvrátit. 

Představa, že Země je rovná, není nová. Byla běžná v mnoha starověkých kulturách. Sumerské i indické mýty ji zobrazovaly jako plochou desku, někdy plující na vodě nebo podepřenou zvířaty. V severské mytologii byl svět středem vesmíru, propletený s osou stromu Yggdrasil.

Antičtí myslitelé jako Thalés či Anaximenés byli první, kdo s tímto obrazem operovali. Teprve pythagorejci a Aristoteles přišli s přesvědčivými důkazy o kulatosti Země – včetně kulatého stínu při zatmění Měsíce. V helénistické éře se sférický model stal normou a Ptolemaios ho dokonce matematicky modeloval.

Středověk

I přesto, že veřejnost se ve středověku domnívala, že je Země placatá, vzdělaní lidé věřili v opak. I na univerzitách se běžně vyučovalo, že Země je kulatá a glóby byly v pozdějších stoletích běžným symbolem vědění. Přesto se udržely určité mytologické obrazy — například Kosmas Indikopleustés učil o Zemi jako dně truhly. Avšak jeho vliv zůstal okrajový.

Novověk

V 19. století myšlenka placaté Země „ožila“ díky britskému autorovi Samuelovi Rowbothamovi a jeho spisu Zetetická astronomie. Tvrdil v něm, že Země má tvar disku, který je obklopen ledovou hradbou (dnes známou jako Antarktida). Tato teorie si získala řadu příznivců, kteří byli považováni za vyznavače tohoto názoru jako je Flat Earth Society dnes.

Internet a nová vlna konspirací

Sociální sítě a algoritmy doporučování (zejména YouTube) výrazně přispěly k šíření moderní víry v placatost. Podle výzkumů prezentovaných například Michaelem Marshallem z Good Thinking Society, většina lidí, kteří se přiklonili k této teorii, narazila na video v pravém sloupci doporučení. Často šlo o uživatele, kteří už dříve hledali obsah o přistání na Měsíci nebo jiných konspiračních teoriích.

Velký dopad měly například videa od Erica Dubaye. Ten v nich sesbíral řadu často opakovaných, ale nesprávných tvrzení – např. že horizont je vždy rovný nebo že voda nemůže držet na zakřiveném povrchu. Mnoho těchto argumentů však neobstojí ani při základní fyzikální analýze.

Konspirační přesvědčení

Zastánci placatosti většinou nevěří jen této jediné teorii. Často sdílejí víru v další konspirace: že NASA lže, že neexistuje gravitace, že vakcíny škodí nebo že přistání na Měsíci bylo zinscenované. Věří i tomu, že fotografie Země jsou počítačové podvody nebo kompozity. Někteří tvrdí, že Země je zakrytá „kopulí“ a vesmír neexistuje.

Některé argumenty se opírají i o biblické texty – například o zmínky o „klenbě nebeské“ (firmamentu), což podporuje myšlenku, že jsme uzavřeni pod průhlednou kupolí.

Kulatá Země jako globální spiknutí?

Pro příznivce této teorie je často rozhodující nedůvěra vůči autoritám – vědě, školám, vládám i médiím. Podle Marshalla se plochá Země stala jakousi „Rosettskou deskou“ pro všechny konspirační teorie. Vysvětluje prý vše: od atentátu na JFK po chemtrails. Odpůrci kulatosti často tvrdí, že věda je jen manipulací mocných, kteří zakrývají pravdu.

Co říkají průzkumy?

Podle výzkumu agentury MNFORCE z roku 2024 si v Česku myslí, že Země je placatá, zhruba 3 % populace. Na Slovensku je to však až 20 % dospělých. I když metodologie průzkumu (online dotazníky s odměnami) není ideální, ukazuje na potenciál této víry v postfaktickém světě.

V USA vyjádřil pochybnosti o kulatosti planety každý šestý člověk. V Brazílii odmítá kulatý tvar Země 7 % obyvatel.

Odborníci varují

Podle sociální psycholožky Karen Douglasové z University of Kent je víra v placatost symptomem širšího fenoménu: ztráty důvěry ve vědu. Upozorňuje, že konspirační myšlení má sice v některých případech psychologické výhody (např. pocit sounáležitosti), ale většinou spíš škodí – jednotlivcům i společnosti.

Zdroje: Cs.wikipedia.org, Novinky.cz, Space.com, Scientificamerican.com