Tato zvířata nikdy neexistovala, ale lidé na ně věřili. Patří k nim i jednorožci
Dnes si s jistotou můžeme říct, že jednorožci, mantichory nebo bazilišci doopravdy nikdy neexistovali. Přesto na existenci těchto tvorů naši předci po staletí věřili. Ve středověkých knihách, takzvaných bestiářích, hráli tito bájní živočichové významnou roli. Byli totiž součástí představivosti a lidské fantazie. Tato zvířata byla mnohdy nositeli symbolů, morálních ponaučení a často i náboženských paralel.
Ve středověku byly bestiáře velmi populární. Nešlo o starobylé atlasy zvířat. Šlo spíš o jakési středověké encyklopedie přírody, které kromě žijících živočichů obsahovaly i fiktivní zvířata nebo a zjevení z legend. Nechyběly mořské příšery, ptáci s lidskou tváří i zvířata, která představovala trest za lidské hříchy. Málokdo v té době měl možnost cestovat nebo vidět exotická zvířata na vlastní oči. A to je možná jedním z důvodů, proč byly tyto knihy autoritou. Když tedy bestiář tvrdil, že v Indii žije lev s hadím ocasem a hlavou muže, lidé to přijímali jako fakt.
Jednorožec: čistota zrozená z legendy
Jedním z nejznámějších mýtických tvorů je bezesporu jednorožec. Má se jednat o bílého koně s dlouhým rohem na čele. Ve středověku symbolizoval panenství, čistotu a nevinnost. Podle legendy se jednorožec nechal chytit pouze pannou. Po tom, co se jí dotkne, jednorožec se zklidní se a usne v jejím klíně. Tento motiv se stal velmi silným náboženským symbolem. Mnozí v něm totiž viděli paralelu s Pannou Marií a zrozením Krista.
Jednorožec byl také považován za tvora s léčivými schopnostmi. Jeho roh měl neutralizovat jedy a chránit před nemocemi. Dokonce se ve středověku obchodovalo s „jednorožčími rohy“, které byly ve skutečnosti zuby narvalů.
Bazilišek: král hadů, jehož pohled zabíjí
Na opačné straně spektra než čistý jednorožec stál bazilišek – legendární stvoření, které mělo zabíjet jediným pohledem. Spojovalo rysy kohouta, hada a někdy i žáby. Podle některých verzí měl vzniknout z vajíčka, které snesl kohout a vylíhla žába nebo ropucha.
Bazilišek byl zosobněním smrtelného nebezpečí. I když šlo jen o výplod lidské fantazie, víra v něj byla silná. Lidé věřili, že bazilišci se ukrývají ve sklepeních a starých studnách, a že jedinou šancí na přežití je jejich zrcadlový obraz – pohled do zrcadla prý zabil samotného baziliška.
Mantichora: příšera ze vzdálených zemí
Mantichora je dalším příkladem středověké představivosti. Jednalo se o příšeru se lvím tělem, štířím ocasem a lidskou tváří s ostrými zuby. Mantichora byla popisována jako krvežíznivý tvor živící se lidmi. Dle legend také dokázala mluvit lidskou řečí.
Jiná zvířata z fantazie i strachu
Mezi další legendární tvory patří například gryf – kříženec lva a orla, který měl střežit poklady a symbolizoval sílu a moc. Vyskytovali se i tvorové jako sirény (napůl ženy, napůl ryby), kentauři (napůl lidé, napůl koně) nebo fénix, který se měl znovu narodit z vlastního popela.
Všechny tyto bytosti měly něco společného – v jejich popisu se mísily obavy, morální poselství i fascinace přírodou. Často se jednalo o alegorie, které měly čtenářům zprostředkovat etické zásady nebo náboženské hodnoty. Gryf hlídal ctnosti, bazilišek symbolizoval smrt a hřích, jednorožec zase neposkvrněnost.
Co nám bestiáře říkají o lidské mysli?
Středověké bestiáře nejsou jen kuriozitami minulosti. Jsou dokladem toho, jak moc jsme jako lidé potřebovali příběhy, abychom si vysvětlili svět kolem sebe. V době bez internetu, televize a cestování byly knihy plné fantazijních zvířat jedinou cestou, jak pochopit „zázraky“ přírody. A i když dnes víme, že jednorožci nebo bazilišci neexistují, stále nás tyto příběhy přitahují – protože mýtus, fantazie a symbolika v nás zůstávají hluboce zakořeněné.
Zdroje: Cs.wikipedia.org, Epochaplus.cz, Medium.seznam.cz
