Středověké těhotenské testy: Nejspolehlivější byly porodní báby, které dokázaly rozeznat změny ženského těla i chování
Ve středověku se lidé museli obejít bez ultrazvuků, testovacích proužků i gynekologických ordinací. Přesto se už tehdy snažili přijít na to, zda je žena těhotná, a to s pomocí metod, které dnešní medicína označuje za bizarní. Když selhaly cibule, moč nebo magické formule, nastoupila porodní bába, která rozuměla tělu víc než lecjaký učenec.
Středověk nebyl zrovna érou lékařských zázraků. Léčba spočívala často v modlitbách, vypouštění krve nebo přikládání žab. A těhotenství? To byla záhada, kterou se pokoušeli rozluštit alchymisté, mniši i vesničané po svém. Pokud žena tvrdila, že vynechala měsíčky, nebylo radno jí hned věřit. Vždyť podle některých učenců mohlo za zastavení menstruace třeba špatné postavení hvězd.
Do hry proto vstupovaly různé testy, založené spíš na víře a domněnkách než na logice. Některé se zdály být postavené na hlavu, jiné na nohách, ale všechny měly jedno společné, hledaly odpověď tam, kde nebyly žádné nástroje, jen lidová moudrost a velká dávka naděje.
Moč, cibule a magická botanika
Jedna z nejznámějších metod spočívala v pozorování moči. Lékaři a porodní báby věřili, že moč těhotné ženy má jinou barvu, vůni a konzistenci. Podle tzv. uroskopie se moč uchovávala v průhledné nádobce a porovnávala se s tabulkami, které dnes připomínají spíš astrologické mapy než lékařské grafy.
Ještě kurióznější byla metoda s cibulí. Žena si měla přes noc zavést do vaginy cibuli nebo jinou silně aromatickou rostlinu. Pokud její dech ráno voněl po cibuli, nebyla těhotná. Když však žádný zápach necítila, mělo to znamenat, že děloha je uzavřená, a tedy zřejmě obsazená dítětem. Pochopitelně se tím nezkoumal plod, ale spíš propustnost tělních dutin, což je z dnešního pohledu poněkud naivní, ale fascinující.
Další metodou bylo podávání různých bylin, které měly údajně odhalit, zda je děloha prázdná či nikoliv. Užíval se třeba výtažek z čemeřice, myrty nebo pelyňku. Pokud žena po vypití pocítila křeče nebo zvracení, mohlo to znamenat těhotenství. Jinými slovy, testování připomínalo ruskou ruletu s bylinkami.
Porodní báby: ženské encyklopedie bez pergamenu
Větší důvěře se ale těšily ženy, které samy nikdy nestudovaly na univerzitách, zato držely život v rukách. Porodní báby měly dar pozorování, zkušenost s ženským tělem a neocenitelnou intuici. Rozpoznaly změny na bradavkách, chuti, zvracení, změny nálad i vůni těla.
Mnohdy si vedly lépe než lékaři, kteří se spíš drželi učených textů plných nesmyslů o rovnováze tělesných šťáv. Báby mluvily jazykem těla, ne latinou. Sledovaly chůzi ženy, její držení těla i způsob, jakým se dotýká břicha. Ne vždy se trefily, ale ve srovnání s alchymistickými experimenty šlo o překvapivě účinné poznávání těhotenství v terénu.
Lidské tělo jako hádanka bez klíče
Středověké pojetí těhotenství bylo silně ovlivněno náboženstvím, mýty a astrologií. Někdy se věřilo, že plod může zmizet, jindy že ho do těla poslal Bůh bez zásahu muže. Ženy, které znenadání otěhotněly, byly podezřelé a ty, které dítě neporodily, ač měly všechny příznaky, mohly skončit i na pranýři.
Děloha byla vnímána jako tajuplný orgán, který v sobě ukrývá víc než jen nový život. Někteří učenci se domnívali, že se dokáže v těle pohybovat a způsobovat různé nemoci. Příznaky těhotenství tak mohly být vykládány jako hysterie, posednutí nebo trest za hřích.
Mezi neznalostí a intuicí
Dnešní těhotenské testy jsou jednoduché, rychlé a přesné. Středověké metody naopak balancovaly mezi kouzelnictvím, bylinkářstvím a ženskou intuicí. I když mnoho z tehdejších diagnóz by dnes neobstálo, nelze těmto pokusům upřít jistou dávku kreativity. A především důkaz, že i ve světě bez vědy ženy hledaly odpovědi a podporu, často právě u jiných žen.
Porodní báby tehdy nebyly jen pomocnice při porodu. Byly tichými svědkyněmi ženského života a jejich empatie, zkušenosti a schopnost číst tělo z nich dělaly nejspolehlivější testy své doby.
Zdroje: Wikipedie, Mental Floss, NIH
