Zvrhlé stravovací návyky prezidenta Gustáva Husáka: Podivná libůstka přiváděla kuchaře k šílenství
Osmý prezident Československa Gustáv Husák vedl pověstně asketický způsob života, který se promítal i do jeho stravovacích návyků. Dlouholeté věznění a mučení v padesátých letech poznamenalo nejen jeho zdraví, ale i vztah k jídlu. Zatímco by jeho postavení předpokládalo vybranou kuchyni, Husák si liboval v jediném pokrmu, jehož neustálá konzumace doháněla okolí k šílenství.
Vězeňské trauma: Začátek chorobné skromnosti
Pobyt za mřížemi formoval Husákův celý další život. V padesátých letech skončil za mřížemi, odsouzený na doživotí v procesu s buržoazními nacionalisty. Přitom celý život patřil k těm nejhorlivějším komunistům. Brutální výslechy, při kterých ho mučili, a následujících devět let v leopoldovském vězení mu zdraví podlomily navždy. Právě tato zkušenost vedla k jeho chorobné skromnosti a podivným stravovacím zvyklostem. Nikdy u sebe nenosil peněženku, půjčoval si cigarety a neuměl si ani uvařit čaj.
Jeho životopisec a blízký spolupracovník Viliam Plevza ho popisoval jako nepraktického člověka, který se zabýval výhradně politikou. Manželce dokonce nekupoval dárky, spoléhal na to, že ji obdarují státníci při oficiálních návštěvách. Tato extrémní střídmost se plně projevila v jeho přístupu k jídlu.
Monotónní jídelníček: Párky od rána do večera
Vysoce postavený komunista a pozdější disident Miroslav Kusý vzpomínal, že tento zvyk doháněl spolupracovníky k šílenství. Husák podle něj pracoval, kouřil a jedl párky, a pookřál jen tehdy, když na návštěvě nebo po jednání přišlo na řadu občerstvení. Monotónnost jeho jídelníčku byla pro okolí téměř nepochopitelná, zvláště u člověka v tak vysoké funkci.
Islandská voda: Prevence před rakovinou
Kromě párků měl Husák další zvláštní stravovací návyk. Pil jen minerální vody, protože se bál, že má rakovinu. Kohoutkové vodě nevěřil natolik, že si nechával v kartonech vozit čistou vodu z islandských ledovců. Tato voda pro něj představovala jistotu, že nepije nic kontaminovaného.
Z Islandu se pro něj a další veřejné činitele vozil také rybí olej z tresčích jater. Tento olej měl podle dostupných informací eliminovat cholesterol, zlepšovat krevní oběh a poskytovat obranu proti angíně, chřipce a dalším nemocem. Pro Husáka to byla důležitá součást jeho snahy o udržení podlomeného zdraví.
Prezident s vlastním číšníkem: Otto Pacovský
Husák si na oficiální akce vozil vlastního číšníka jménem Otto Pacovský. Tento detail dokládá, že i při veřejných vystoupeních trval na svých specifických zvycích. Zatímco jiní prezidenti se nechávali obsluhovat místním personálem, Husák potřeboval mít u sebe někoho, kdo znal jeho přísnou dietu a návyky.
Jeho kolegové a zaměstnanci si zvykli na to, že prezident vedl spartánský životní režim. Měl jen jednu vášeň kromě politiky, kterou bylo kouření cigaret. Rád vysedával v kavárnách, kde kouřil jednu cigaretu za druhou. Jinak však žádné koníčky ani přátele neměl, což jen podtrhovalo jeho osamělý a asketický způsob života.
Odkaz asketického prezidenta
Stravovací návyky Gustáva Husáka odrážejí traumatickou zkušenost věznění i jeho povahu člověka, který se soustředil výhradně na práci a politiku. Párky s rohlíky, islandská voda a rybí olej tvořily základ jídelníčku muže, který jako prezident mohl mít přístup k nejlepším pochutinám. Místo toho zůstal věrný své chorobné skromnosti až do konce života. Jeho okolí sice tento přístup nechápalo a často ho doháněl k šílenství, ale Husák si svou rutinu nedokázal ani nechtěl změnit. Vězeňská léta ho poznamenala natolik, že i v nejvyšší funkci zůstal vězněm svých zvyků.
