Richard Lví srdce v německém zajetí: Proč neurážet rakouského vévodu?
Anglický král Richard Lví srdce z rodu Plantagenetů patří bezesporu k nejslavnějším králům středověku. Syn neklidného krále Jindřicha II. zdědil po otci bojovnou povahu, která mu přinesla nehynoucí slávu statečného rytíře. Přesto je zde jeden zásadní fakt: Richard byl anglický král, ale v Anglii strávil poměrně málo času. Za tím mimo jiné stojí to, že strávil určitý čas v zajetí ve Svaté říši římské. Jak se do zajetí císaře Jindřicha VI. vlastně dostal?
Začalo to s křížem…
Abychom ale nepředbíhali, musíme se krátce podívat na události z přelomu 80. a 90. let 12. století. Po smrti otce Jindřicha II., s nímž byl Richard v neustálém sporu, konečně mohl usednout na anglický trůn. Západoevropští vládci se tehdy připravovali k cestě do Svaté země, kde právě řádil schopný muslimský vládce Saladin.
Mimo anglického krále se měl na výpravu vydat i francouzský král Filip II. August. Vztahy mezi anglickým a francouzským králem přitom nebyly růžové – celé roky se mezi nimi táhly boje o území ve Francii, kde anglický král vlastnil větší území, než ten francouzský! I proto se na výpravu vydávali společně, jednoduše se drželi pravidla „přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž“!
Na křížovou výpravu se pak chystal i římskoněmecký císař Fridrich Barbarossa v čele obrovské armády. Ten ale bohužel již roku 1190 za podivných okolností utonul. Až poté se k výpravě odhodlal i Richard s Filipem, kteří vyplouvali směr Sicílie…
Rozhodnutí, co se nevyplatí…
Richardova návštěva v Messině byla plná zajímavých událostí. Moci se zde po smrti krále, Richardova švagra Viléma Sicilského, chopil Tankred Sicilský, který dokonce držel v zajetí královnu vdovu Janu. Richardovi se ji podařilo z Tanredovy moci osvobodit, načež ale možná překvapivě s Tankredem vycházel dobře. Vnímal totiž zdejší politiku v širším kontextu: sicilský trůn si nárokoval i římský král Jindřich VI. Štaufský, proti němuž byl Richard zaměřen.
Dále se pokračovalo do Akkonu ve Svaté zemi, který se nakonec podařilo dobýt. Roztržky mezi Filipem a Richardem se však stupňovaly, až francouzský král navrátil do Evropy. Po cestě se navíc sblížil s Jindřichem VI. – oba měli zásadní problém s anglickým králem.
V Akkonu však došlo ještě k něčemu. Když bylo město dobyto, vyvěsil vedle francouzských, anglických a jeruzalémských praporců ty své ještě rakouský vévoda Leopold V. Babenberský. Richard však nepovažoval Leopolda za hodného mít své praporce vedle těch královských, a tak je nechal shodit. Tím rakouského vévodu namíchl a Leopold se vrátil do Rakous.
Cesta zpět…
Situace v Anglii se však zhoršila, neboť Richardův povedený bratříček Jan Bezzemek se začal paktovat s francouzským králem. Richard se tak vzdal velkého snu o dobytí Jeruzaléma a roku 1192 vyplul zpět do Anglie.
Cesta na lodích však byla komplikovaná a anglický král se nakonec ocitl na březích Balkánského poloostrova. Patrně se bál přecházet přes Francii a tak to raději chtěl vzít přes říšská území. Ostatně území,, skrz která chtěl procházet (včetně Moravy) měla vůči Jindřichovi VI. odtažitý vztah. Na severu Říše se pak chtěl po moři dostat do Anglie. Přece tu ale byl háček: musel projít přes Rakousy.
Rakouské dobrodružství
Cesta přes Rakousy probíhala poměrně slibně. Pak se ale Richard rozhodl se přesunout blíže k Vídni, kde se zrovna nacházel i vévoda Leopold. Kvůli chybě Richardova sluhy bylo jejich utajení rázem pryč a Leopold V. Babenberský tak dostal do spárů toho muže, který jej tehdy v Akkonu urazil.
Zajetí u Leopolda bylo do jisté míry „fešácké“. Chytrý vévoda navíc věděl o řadě nepřátel, kteří by zajatého Richarda ocenili: císař Jindřich VI. nebo Filip II. August by jistě spoutaného lva ocenili. Nakonec však vše mělo být jinak. Vévodu totiž čekala za zajetí vracejícího se božího bojovníka církevní exkomunikace. To už ale Richard putoval k Jindřichovi VI.
Richard u císaře
Štauf dal ihned o zajatci vědět do Paříže, takže Filip mohl naplno využít podlost Jana Bezzemka. Richard se zatím ocitl v nepříjemném žaláři u římského císaře ve Špýru. Tam Jindřich Richarda obvinil z řadu zločinů, včetně vraždy jeruzalémského krále Konráda z Montferratu (kterou provedli asasíni). Richard se dokázal pomocí svých řečnických schopností obhájit.
To ale ani vzdáleně neznamenalo, že by se Jindřich odhodlal k tomu jej pustit. Řekl si o vysoké výkupné, které se vydala hledat Richardova matka Eleonora. Měla se co činit, protože císař hodlal krále propustit za částku 100 000 hřiven stříbra! Eleonora nakonec vysoké výkupné sehnala a osobně je přijela předat římskému císaři.
Richard se tak roku 1194 vrátil do Anglie a ihned se vydal do bojů s francouzským králem. A Leopold? Zbožný muž v církevní klatbě velice trpěl, ale nakonec z ní nikdy nedostal: již na Vánoce roku 1194 prodělal zranění na turnaji ve Štýrském Hradci. Zranění bylo vážné a Leopold mu záhy podlehl…
Zdroj: FLORI, Jean. Richard Lví srdce: král a rytíř. Přeložil Dušan ŠPITÁLSKÝ. Praha, 2016. JOINVILLE, Jean de. Život Ludvíka Svatého, krále francouzského: Vyznání víry ; List Ludvíkovi X. Přeložil Danuše NAVRÁTILOVÁ. Praha, 2014. MAYER, Hans Eberhard. Dějiny křížových výprav. Praha, 2013. OBERMEIER, Siegfried. Richard Lví srdce: král, rytíř, dobrodruh. Přeložil Jiří PONDĚLÍČEK. Praha, 1999.