Projekt MK-Ultra usiloval o ovládání lidské mysli prostřednictvím psychické manipulace
CIA kdysi spustila program, o kterém se roky nevědělo vůbec nic. Dnes je MK-Ultra symbolem šíleného experimentu, který měl za cíl ovládnout lidské myšlení. Bez vědomí tisíců lidí se testovalo LSD, hypnóza i různé formy psychického i fyzického nátlaku. Někteří účastníci se z toho nevzpamatovali nikdy.
Z paranoia do praxe
Byla to studená válka. Amerika se bála Sovětů, Sověti zase Ameriky. A když se začalo mluvit o tom, že komunisti umí „vymýt mozek“, CIA nechtěla zůstat pozadu. V roce 1953 proto spustila projekt s krycím názvem MK-Ultra.
Šlo o desítky menších projektů, které měly jedno společné – najít způsob, jak z člověka dostat pravdu, jak ho přimět dělat něco proti své vůli, nebo jak mu úplně přepsat vědomí. Výzkumy běžely v tajnosti. Často i na univerzitách nebo v nemocnicích, aniž by dotyční věděli, komu vlastně pomáhají.
LSD a ticho
Jednou z hlavních metod bylo podávání drog. Nejčastěji LSD. CIA tehdy s látkou experimentovala ve velkém – testovala ji na vězních, vojácích, pacientech psychiatrických léčeben. Většinou bez jejich vědomí.
Vedle toho se zkoušela hypnóza, izolace, smyslová deprivace, elektrošoky. V Kanadě například psycholog Donald Ewen Cameron pouštěl svým pacientům celé dny nahrané věty, zatímco jim do těla proudily elektrošoky. Někdo zapomněl vlastní jméno. Jiný se už nikdy psychicky nesrovnal.
V rámci jednoho z podprojektů CIA provozovala byty, kam zvala nic netušící návštěvníky. Ti dostali drogu, zatímco je agenti sledovali za zrcadlem. Cílem bylo zjistit, jak člověk reaguje na drogy v kombinaci se sexem, stresem a manipulací. Vše probíhalo bez jejich souhlasu.
Jedna smrt, která to změnila
Případ Franka Olsona ukázal, jak daleko CIA zašla. Byl to armádní vědec. Dostal LSD – tajně – během firemního „výjezdu“. Začal mít psychické problémy, deprese, halucinace. O pár dní později „vypadl“ z okna hotelu. Podle oficiální verze spáchal sebevraždu. Podle jeho rodiny šlo ale o odstranění svědka. Případ se znovu otevřel až o desítky let později. A zůstává nejasný dodnes.
Když to prasklo
Na veřejnost se MK-Ultra dostal až v 70. letech. Pomohli tomu novináři a následně i vyšetřovací komise Kongresu. I přesto, že CIA většinu dokumentů mezitím stihla skartovat, objevilo se dost materiálů na to, aby se ukázalo, co se opravdu dělo.
Reakce veřejnosti? Šok. Lidé si uvědomili, že stát – a to přímo tajná služba – testoval nebezpečné metody na vlastních občanech. Bez souhlasu. Bez pravidel. Bez zábran.
Prezident Ford potom vydal nařízení, které podobné experimenty zakázalo. Nová pravidla pak zpřísnila i další prezidenti.
Co zůstalo?
MK-Ultra dnes působí jako z filmu. Ale nic z toho není fikce. Je to skutečný příběh – i když dodnes nedořešený. Mnoho lidí netušilo, že se stali pokusnými objekty. Někteří z nich se nikdy nedočkali odpovědí. Jiní se nikdy neuzdravili.
Z etického pohledu šlo o jeden z nejhorších případů zneužití vědeckého výzkumu v moderní historii. A připomíná, co se může stát, když moc není pod kontrolou a člověk přestane být člověkem, ale jen objektem.
Zdroj: denik.cz, digitalcommons.cedarville.edu, CIA, EBSCO, CBC
