Pravda o Praotci Čechovi je skryta v Dalimilově kronice. Ve škole vám lhali. Byl to moc špatný člověk

Ve škole vás učili o Praotci Čechovi jako o moudrém vůdci, který přivedl svůj lid na Říp a založil český národ. Jenže Dalimilova kronika, nejstarší česká kronika, vypráví úplně jiný příběh. Podle ní Čech nebyl žádný hrdina, ale vrah, který musel utéct ze své vlasti. Zabil člověka a před trestem uprchl se svými druhy do neznámých krajů.

Dalimilova kronika: Nejstarší česká historická práce

Dalimilova kronika vznikla kolem roku 1310 a je to nejstarší veršovaná kronika napsaná v češtině. Autor, pravděpodobně nějaký kněz nebo vzdělaný šlechtic, sepsal dějiny českého národa od pradávna až do své doby.

Kronika začíná popisem příchodu Čecha a jeho lidu do Čech. A právě tady najdete úplně jiný příběh, než jaký znáte ze školy. Dalimil nepíše o moudrém vůdci hledajícím novou vlast pro svůj lid, ale o zločinci na útěku.

Původní text ve staré češtině zní: Čech, jenž se mužobojstva dočini, i uteče ze své země s svými druhy. To v překladu znamená, že Čech se dopustil vraždy a musel prchnout ze své země se svými následovníky.

Pravda: Čech byl vrah na útěku

Podle Dalimila Čech zabil někoho ve své původní vlasti. Není jasné, koho zabil a z jakého důvodu. Možná to byla hádka, pomsta nebo nehoda. Kronika žádné detaily neuvádí.

Po vraždě mu hrozil trest, pravděpodobně smrt. Tehdy se za vraždu platilo životem, takže Čech neměl na výběr. Musel zmizet a rychle. Sebral své příbuzné, přátele a všechny, kdo mu byli věrní, a vydal se na cestu do neznáma.

Představte si to, Praotec Čech nebyl moudrý vůdce hledající lepší život pro svůj lid. Byl to zločinec prchající před spravedlností. Jeho cesta do Čech nebyla plánovaná výprava, ale útěk.

Mýtus: Co vás učili ve škole

Školní verze příběhu o Praotci Čechovi je mnohem romantičtější. Učí vás, že Čech byl moudrý a prozíravý vůdce, který vedl svůj lid z přelidněné krajiny do nové země.

Podle této verze Čech vyšel na Říp, rozhlédl se po kraji a prohlásil, že tady založí nový domov pro svůj národ. Byl to hrdina, zakladatel národa, symbol moudrosti a síly.

Ale tohle je romantizovaná verze příběhu, která vznikla až mnohem později. Původní kronika mluví jasně, Čech byl vrah. Národní obrození v 19. století potřebovalo hrdiny, tak z Čecha udělalo vzor. Ve škole vám neřekli celou pravdu.

Interpretace: Proč je rozdíl mezi verzemi

Otázka zní, proč existují dva tak odlišné příběhy. Odpověď je v tom, jak se mění potřeby společnosti. V 19. století, když se Češi snažili obnovit svou národní identitu, potřebovali hrdinské předky.

Vražda by kazila obraz moudrého zakladatele národa. Tak se nepříjemné detaily postupně vypustily a zůstal jen příběh o moudrém vůdci. Nikdo nechtěl, aby děti ve škole slyšely, že Praotec Čech byl zločinec.

Dalimilova kronika ale vznikla v době, kdy se ještě nebály temné stránky historie. Autor prostě zapsal, co věděl nebo co mu bylo předáno ústní tradicí. Pro něj byla pravda důležitější než pěkný příběh.

Kontext: Co to znamená pro českou historii

Objev pravdy o Praotci Čechovi nic nemění na historii českého národa. Legendy a mýty nejsou historické fakty, jsou to příběhy, které společnost potřebuje pro svou identitu.

Zajímavé je, že podobné příběhy najdete u mnoha národů. Zakladatelé jsou často lidé, kteří uprchli nebo byli vyhnáni. Romulus a Remus, zakladatelé Říma, taky nebyli žádní světci. Romulus zabil vlastního bratra.

Pro pochopení české historie je důležité znát obě verze příběhu. Tu školní romantickou i tu původní krutou. Ukazuje to, jak společnost přetváří své dějiny podle potřeb své doby.

Lekce: Co se z toho můžete naučit

Příběh o Praotci Čechovi je skvělá lekce o tom, jak funguje historie. Co vás učí ve škole, není vždycky celá pravda. Historii píšou vítězové a každá doba si ji upravuje podle svých potřeb.

Neznamená to, že by vám ve škole záměrně lhali. Spíš vám předávali verzi příběhu, která se ustálila a která lépe sloužila vzdělávacím cílům. Ale když chcete znát pravdu, musíte si najít původní prameny.

Dalimilova kronika je fascinující dílo právě proto, že neuhlazuje ostré hrany. Ukazuje historii takovou, jaká pravděpodobně byla, surovou a komplikovanou. Čech možná byl vrah, ale jeho útěk vedl k založení národa.

To je paradox historie. Někdy z nejhorších skutků vzniknou velké věci. Čech prchal před trestem, ale jeho útěk přivedl lidi do nových krajů, kde vznikla česká země. Byl špatný člověk, ale jeho čin měl dobré následky. Historie není černobílá a právě proto je tak zajímavá.

Zdroje: Wikipedie, memento-historia.cz, stoplusjednicka.cz