Pikantnosti z dvora Ludvíka XIV.: Intriky bujely a pod honosnými šaty se skrývala zanedbaná hygiena
Královské dvory bývaly vždy známy jako místa elegance, bohatství a moci. Za Ludvíka XIV. tomu nebylo jinak. Jednalo se ale zároveň o dějiště spletitých milostných vztahů a politických intrik. V době, kdy každý pohyb krále byl pečlivě režírovaný a dvorská etiketa připomínala velkolepé představení, se milenky stávaly nejen součástí králova soukromí, ale i nástrojem politického vlivu.
Paní i poddané
Ludvík XIV. byl obklopen ženami od dětství. Ludvíkova matka, Anna Rakouská, se ale snažila mít vše pod kontrolou. Hlídala Ludvíkovu výchovu a chtěla mít slovo ve výběru Ludvíkovy budoucí manželky. Ludvík zažil mladistvou lásku s Marií Manciniovou, neteří kardinála Mazarina. A láska byla oboustranná. Mladý král sliboval, že se ožení pouze s ní. Jenže dvorská politika byla neúprosná a svazek s španělskou infantkou Marií Terezou byl přednější. Marie Manciniová byla nucena odjet a Ludvík se s Marií Terezou oženil, přestože ji nikdy nemiloval.
Louisa de La Valliere
Něžná Louisa de La Valliere byla pravým opakem dvorských dam – plachá, nenáročná, zamilovaná do Ludvíka jako člověka, ne krále. Jejich vztah trval třináct let, ale o její pozici ji připravila Athenais de Montespan, vdaná, chytrá a šarmantní dáma, která se stala novou královou milenkou.
Athénais de Montespan
Případ paní de Montespan překonal všechny předchozí ženy v pádu i slávě. Ačkoliv byla vdaná, Ludvíka si podmanila. Na dvorských slavnostech se chvástala svým vlivem a podle některých záznamů mu podávala afrodiziaka. Když se o jejích praktikách začalo šeptat, byla sice ve své funkci ponechána, ale králův cit ochladl.
Madame de Maintenon
Naopak madame de Maintenon, nenápadná a silně zbožná žena, se králi dostala pod kůži jinak. Vychovávala jeho nemanželské děti, odmítla s ním sdílet ložnici mimo manželství a byla mu oporou ve stáří. Vzali se potají morganatickým sňatkem a zůstali spolu až do jeho smrti.
Erotický návod i mocenský nástroj
Jednou z nejkurioznějších kapitol Ludvíkova života je jeho sexuální výchova. Na příkaz matky Anny Rakouské ho do tajů milování uvedla zkušená dvorní dáma Catherine-Henriette Bellierová, přezdívaná Jednooká Kateřina. Nešlo o romanci, ale o pečlivě naplánovaný akt zajišťující budoucnost dynastie. Kateřina získala baronský titul a značný majetek, králi nezůstala v paměti, ale splnila svůj účel.
Dvůr jako divadlo
Dvůr Ludvíka XIV. fungoval jako perfektně organizované divadelní jeviště. Každý den se odehrával podle přesného scénáře, kde král měl hlavní roli. Služby mu poskytovalo 350 komorníků, kteří se starali o každý detail jeho denní rutiny. Proměna oděvu třikrát denně, výběr jídla, doprovod do kaple i knihovny – nic nebylo ponecháno náhodě.
Zrcadlo kultury
Milostné vztahy a intriky se promítaly i do kultury. Versailles se stalo nejen sídlem kontroly, ale i umění. Konaly se zde divadelní představení, koncerty a literární salony. Mnoho z králových milenek, včetně madame de Pompadour v pozdější době Ludvíka XV., podporovalo umělce, architekty i filozofy. Vztahy a postelové eskapády tak nepřímo formovaly podobu francouzské kultury a měnily vkus doby.
Vůně a pachy
Pod leskem dvorských toalet a parfémů se skrývala smutná realita. Ve Versailles se koupalo jen sporadicky, většinou kvůli nemocem, ne z hygienických důvodů. Voňavky a pudry měly zamaskovat páchnutí, které se všude linulo. Šaty byly nádherné, ale pod nimi se skrývala špinavá spodní prádla a mnohdy i paraziti.
Dvůr Ludvíka XIV. byl představením moci, okázale vystavěným pozlaceným divadlem, kde nic nebylo ponecháno náhodě. Vzestupy a pády milenek, lásky i zrady utvářely nejen dějiny rodu Bourbonů, ale i obraz Francie v očích světa. Dnes se můžeme na něj dívat s fascinací i hrůzou. Za každou tapiserií a hedvábným šatem se skrývaly osudy, které tvořily dějiny.
Zdroje: Reflex.cz, Crg.cz, Frews
