Optické klamy fungují díky tomu, jak mozek zkresluje zrakové vjemy

„Viděl jsem to na vlastní oči!“ Svému zraku důvěřujeme natolik, že se z tohoto spojení stala často používaná fráze. Ze všech smyslů se spoléháme nejvíce právě na něj. Jakým způsobem ale zpracuje reálný obraz náš mozek, to je věc druhá. Mozek lze velmi jednoduše oklamat, a to například pomocí barev a tvarů, které tvoří různé iluze. A ty dokážou pořádně zamotat hlavu a mohou nás snadno ošálit.

Tomuto jevu, kdy oči vidí něco jiného, než náš mozek následně zobrazí, říkáme optická iluze, nebo také jinými slovy optický klam. Mozek je schopen si informace zkrátka „dokreslovat“ nebo upravovat tak, aby pro něj byly co nejefektivnější. Díky tomu se tedy snadno může stát, že se reálný obrázek odlišuje od naší vlastní interpretace.

Jak je vůbec možné, že něco takového funguje?

Hlavní roli v optických klamech hraje zvláštní šíření světla, na které reagujeme zkresleně, protože mu nedokážeme ihned porozumět. K těmto iluzím dochází na základě toho, že mozek se během našeho života neustále učí a zapamatovává. Jakmile tedy spatří podobnou věc, s níž se setkal již v minulosti, snaží se ji napasovat na to, na co právě hledíme. A to je přesně ten moment, kdy se shledáváme s nesprávnou či zmatenou interpretací reality a vidíme něco jiného, než na co se skutečně díváme.

Druhy optických klamů

Snad všichni jsme se v životě alespoň jednou setkali s nějakým obrázkem, který v nás vyvolal pocity nepochopení toho, na co hledíme. Nicméně optické iluze nejsou pouze o barevných obrázcích či různě velkých objektech. Naopak – možností, jak si zahrávat s lidským vnímáním, je mnohonásobně více!

Objektivní klamy

Možná si říkáte, že vy byste se oklamat nikdy nenechali. Všimli jste si však někdy, že večer při západu je slunce jaksi… větší? Nebo když v létě na silnici praží, tak se objevuje takové neurčité, vznášející se zrcadlo? Přesně tak, i to jsou optické iluze.

Při západu vnímá náš mozek slunce větší kvůli tomu, že jej vidíme v kontrastu k okolním stromům, domům nebo jiným objektům. Jakmile je však vysoko na obloze, nejsme schopni ho s ničím porovnat, a tak nám připadá menší.

A poté tu máme jev nazývaný fata morgana, vznikající na základě teplotní inverze na rovných plochách (například na již zmíněné silnici). My poté vidíme odraz různých předmětů jako v zrcadle nebo ve vodě.

Kromě těchto dvou můžeme do této skupiny řadit ještě jednu krásnou přírodní iluzi, duhu.

Fyziologické klamy

Tyto jevy staví zejména na kontrastech a šálení našeho zraku. Jsou schopné velmi účinně pracovat se setrvačností oka a jeho přezářením. Jako názorný příklad si můžeme uvést předměty na výrazném pozadí, které poté vnímáme jako tmavší, zatímco na tmavém podkladě se jeví světleji. Díky používání jasných ploch se oči také rychleji unaví a o to intenzivněji iluze působí. K nejznámějším klamům patří Hermannova mřížka nebo Kaniszův trojúhelník.

V kontextu fyziologických iluzí je dobré ještě zmínit tzv. paobrazy. Jsou podnícené upřeným sledováním daného obrazce, který nám poté krátkou chvíli zůstává na sítnici. Pokud zrakem uhneme, spatříme původní obraz, ale ve zcela opačných barvách. Například u Purkyňových paobrazů, kdy místo černých kruhů vidíme bílé a naopak.

Geometrické klamy

Právě ty patří k těm nejznámějším, a když se řekne spojení „optická iluze“, vybaví se nám různorodé geometrické obrazce. Klam je způsoben svým neobvyklým uspořádáním, což vyúsťuje v to, že ačkoli jsou naše oči zdravé, nedokáží s ním poradit a samy si výsledný obraz dokreslují.

Patří sem změny tvaru daného útvaru, jeho zakřivení, změna délky nebo třeba i velikosti, která mimo to bývá založená i na kontrastních barvách.

Pohybové klamy

I přesto, že víme, že se obrázek nehýbe a je statický, jsme schopni se koncentrovat a vidět pohyb tam, kde ve skutečnosti vůbec není. Z vědeckého hlediska se neví, proč nebo jak je to možné, zatím máme pouze dohady. Nicméně základem těchto zajímavých iluzí je opakování asymetrických tvarů, jež náš zrak interpretuje pomocí periferního vidění tak, že si myslíme, že je obrázek v pohybu.

Dalších optických klamů bychom mohli vyjmenovat ještě stovky. V poslední době se rozšířily například ještě psychologické klamy, kde na jednom obrázku můžeme najít vícero objektů. Nicméně k čemu nám tyto optické iluze slouží? A nemají nějaký negativní dopad na náš mozek?

Co optické klamy říkají o lidské mysli?

Naše smysly jsou nedokonalé, ale díky optickým iluzím se můžeme sami přesvědčit, že mozek aktivně pracuje, nepřijímá zrakové informace pouze pasivně. Pracuje s nimi a přetváří je podle očekávání a zjednodušuje je. Jak také ze slova „klam“ vyplývá, cíleně se nás snaží zmást. Obrázky jsou vždy ovlivněné prostředím, bez kterého by nemohly fungovat – tím, že na tyto kombinace nejsou naše oči zvyklé, vidíme vlastní, smyšlené jevy.

Zdroje: En.wikipedia.org, En.wikipedia.org, Studenta.cz, Avcr.cz, Vtm.zive.cz, Live Science